Pianista Michael Wollny (1978) je nevšedním zjevem dnes už nejen německé scény. Od počátku kariéry dává vědět, že nehodlá přicházet před posluchače s konvenčními projekty. Studoval na německých konzervatořích, v letech 1988 až 2002 byl členem Bundesjazzorchestra a v roce 2001 začal spolupracovat v duu s veteránem evropských tenorsaxofonistů Heinzem Sauerem (skvělé album Melancholia, 2004). Wollny vedle účasti v jiných formacích také nahrává sólově a má vlastní trio s basistkou Evou Kruseovou a bubeníkem Erikem Schaeferem. Pro svůj nápad zvaný Wunderkammer XXL si přizval světově uznávanou sólistku na cembalo Tamaru Halperinovou, původem z Izraele. Hudbu vystudovala na univerzitě v Tel Avivu, pokračovala ve Švýcarsku a na Julliard School v New Yorku. Dnes žije na německém venkově. Je specialistka na barokní hudbu, nahrává evropské klasiky, je členkou řady komorních ansámblů, také New York Philharmonic.
Michael Wollny pro toto v jazzu neobvyklé klávesové duo napsal tucet témat, jejichž kmen tvoří skladby Kabinet I – VI, mezi ně jsou vloženy skladby jinak pojmenované. První disk je označen jako Wunderkammer Original Version a jednotlivé tituly jsou hrány v duu. Wollny hraje na klavír, harmonium, Fender Rhodes Piano, a také na cembalo a celestu, Halperinová hraje na cembalo, v Kabinet VI na celestu. Druhý disk označený jako Wunderkammer XXL – live má osm titulů, mezi nimiž jsou opět některé Kabinety a skladba Sagéé z prvního disku, ostatní tituly jsou původní. Co však je nové, že Wollneho hudba pro klávesy a cembalo je zde aranžována pro skvělý patnáctičlenný frankfurtský rozhlasový hr-Bigband. O orchestraci se postaral Jörg Achim Keller (1966), jehož aranžérský um využíval například Peter Herbolzheimer, Chet Baker, Brecker Brothers či Mike Stern. Orchestr hr-Big Band vznikl v roce 1946, od roku 2001 jej řídí Jim McNeely (1949), jehož kariéru odstartovala práce v Jones-Lewis Orchestra.
Wollného hudbu, zvláště ne duetní verzi, není vhodné vnímat ryze z jazzového pohledu. Autor vymyslel zcela neobvyklou fúzi, která by se dala volně přiřadit k hraniční hudbě mezi experimenty soudobé hudby s využíváním některých znaků jazzu, za přispění ozvěn evropské klasiky, výrazně baroka. Jsou celé skladby, kde vlivy jazzu nenajdete vůbec. Svou roli často hraje výrazivo klasického minimalismu. Některé pasáže, například v Chur, vytváří ambientní plochy s elektronickými zásahy do zvuku klávesových nástrojů. Nejpestřejší shrnutí se najde ve skladbě Kabinet VI. Očekávání, co s tímto skladatelským a interpretačním materiálem udělají úpravy pro big band na druhém disku, jsou proto oprávněné. Orchestrace Wunderkammer XXL – live ponechává prostor exhibici obou klávesistů, jednou se objeví klarinetové sólo Olivera Leichta (skvělý Kabinet IV), dvakrát si zahraje sólo saxofonista Tony Lakatos. Zvuk bandu je velmi pestrý, neboť každý z pěti hráčů na plátkové nástroje jich při hře vystřídá čtyři až sedm. Už úvodní Kabinet II napoví, že se noříme do expresivnější hudby. Big band skladby rytmicky zvýrazní, dokonce s přítomností swingu. Jednotlivé dechy se zjevují spíše krátkými vstupy, nikoli obvyklými jazzovými sóly v rámci orchestrální úpravy. V Kabinetu V se po minimalistickém úvodu rozjede strhující mašina orchestru, v níž Wollny výrazným sólem předvádí, proč patří k zajímavým pianistům evropského jazzu dneška. V Kabinetu VI si dokonce užijeme něco bigbandového free jazzu rozpoutaného Lakatosem. A z trillerového úvodu Hexentanz IV – V se vyloupne lyrická, romantizující skladba s potemnělou náladou a dravým závěrem. Wollneho projekt je mimořádnou záležitostí korunovanou živou bigbandovou nahrávkou a prestižní nejvyšší ocenění německých kritiků je oprávněné.
ACT Music/2HP, 2013, 51:32, 57:42
