Mongolovy městské sady: Černou tě omotám lepící páskou

mongolovyTřebíčská undergroundová parta pochází z hluboké minulosti počátku devadesátých let, kdy fungovala pouhé tři roky. V roce 2012 se konal comeback a od té doby tyhle typické máničky brázdí podzemní pódia, hospody a občas nepohrdnou ani běžnými kluby. Na rozdíl od mnohých kolegů však svou činnost neberou nadměrně vážně, o čemž svědčí i nálepka „vlastní revival psychedelic band“. Psychedelii by ale posluchač na jejich třetím albu (vydavatel ho distribuuje jako split s nahrávkou kapely Metalurg) čekal marně. České podzemí z rodu Umělé hmoty a dalších předchůdců se tu prolíná s goticky nabroušenými kytarami a důrazně je vše do minulosti vraceno aranžérsky nekomplikovaným saxofonem a až nezvykle nenápadnými hostujícími houslemi. Víc deklamovaná než zpívaná zhudebněná poezie do soukolí zapadá zcela přirozeně a doplňuje pochmurného ducha hudby nihilisticky provokativním viděním světa. Když netlačí zbytečně na pilu a volí volnější tempa, daří se kapele docela zajímavé melancholické nálady. Skladby jako Bodláčí pak vystupují z jinak monolitního pojetí vzájemně zaměnitelných skladeb. Bohužel úcta ke vzorům a oblíbencům tu, jako ostatně u většiny podobných undergroundových souborů, převažuje nad chutí dělat hudbu po svém, bez opakování toho již u publika osvědčeného. I když jak ukazuje závěrečné, skvěle vygradované Osudno, potenciál by tu rozhodně byl.
Ears & Wind Records, 2015, 33:04

Přidat komentář