Monikino kino: Prázdniny

monikinoElektropopové duo Moniky Midriakové a Petra Marka se před časem uvedlo neoficiálním albem Pesničky. Letošní oficiální debut Prázdniny (vydaný poťouchle 1. září) dotahuje minule jen nastíněný přístup a přináší porci melancholických, jen zdánlivě banálních popěvků a melodií. Skrývá se v nich jemný humor, svým způsobem intimní, tak trochu deníkové a zároveň dětsky nezkažené vidění světa v textech. A právě v tom nepředstírání a zajímavých postřezích, komentujících i všednodenní malichernosti jde o neobyčejně osvěžující materiál.
monikino2Elektropopová údernost se tu pojí s výtečným pozorovacím talentem. Některá témata jsou navíc ve své podstatě stará, ale přesto nově uchopená – třeba dopisová analogie Sedím doma může snadno nechat vzpomenout na Dybbuk a jejich Dopis. Nejde tu ale o zásadní řešení partnerských vztahů, ty tu fungují jen jako kulisa na pozadí, v centru pozornosti jsou běžná váhání, drobné strachy a obyčejné obavy i nejistota. Lyrika, která až obdivuhodně zručně kličkuje slalom mezi brankami patosu.
Minimalismus hudebních nápadů, vrstvených či skládaných do celku formou mozaiky, se k textům o běžných zážitcích, prohrách i nadějích dobře hodí. A občas se z něj vyloupne i nečekaně silný motiv, za který by kdejaký hitmaker upsal duši peklu – třeba kytarová vyhrávka ve skladbě Kancelář je vzorový příklad.
Letně jednoduché písničky možná až příliš kladou důraz na rázné rytmy i neprvoplánové úvahy na to, aby je bylo ochotné akceptovat masové publikum. Ale to vůbec nevadí. Tohle moderní písničkářství s atmosférou babího léta, naznačující, že vždy něco končí, aby jiné mohlo začít, si svoje publikum i tak bez problémů najde.
Slnko Rec., 2014, 47:02

Přidat komentář