Musea aneb Progrock is not dead

V roce 1981 se potkal nynější generální ředitel francouzského non-profitního labelu Musea Bernard Gueffier (1956) na festivalu Des Musiques De Traverses v Reims s dalším hudebním publicistou Francisem Grossem a usoudili, že progresivní scéna je v krizi a je potřeba s tím něco udělat. Byla to doba, kdy gramofonové firmy a rozhlasové stanice zajímal už jenom bezduchý pop a v lepším případě komerčnější odnože punku a nové vlny. Záhy se tedy pustili do práce na slovníku s názvem La Discographie Du Rock Francais, jehož první vydání spatřilo světlo světa 8_svet_jine1v roce 1984. V průběhu sestavování jednotlivých hesel rozšířili oba autoři své kontakty s mnoha muzikanty a zjistili, že jejich pozice a osudy nejsou zrovna nejveselejší. Mnohdy sice s maximálním nasazením vydali novou desku vlastním nákladem, ale prodali ji maximálně pár kamarádům a zbytek jim zůstal ve sklepě. Kniha ovšem tyto nechtěně utajené aktivity objevila stále početnému davu příznivců scény začátku sedmdesátých let a ti se okamžitě začali zajímat, kde by tyhle nahrávky mohli získat. A tak se vlastně Gueffier a Grosse stali určitým chybějícím článkem – spojnicí mezi polozapomenutými muzikanty a neinformovanými fanoušky. První vydání lexikonu podpořil i fakt, že ke každému výtisku dostal kupující jako bonus audiokazetu nazvanou signifikantně Prélude, na níž bylo devět dosud nevydaných skladeb francouzských progrockerů Troll, Uppsala, Eskaton, Noco Music, Joela Dugrenota, Serge Bringolfa a Strave, Pataphonie, Yog Xothoth a Datura. To byl vlastně první krok k založení značky Musea, jejíž název není odvozen pouze od „ústavů, které na základě průzkumu, popřípadě vědeckého výzkumu plánovitě shromažďují, odborně spravují a vědeckými metodami zpracovávají sbírky 8_svet_jine2hmotného dokladového materiálu o vývoji přírody i tvořivé lidské práce a sbírky pak využívají k vědecké a kulturní výchovné činnosti“, ale i od muziky a múz. Musea vznikla ofi ciálně v listopadu 1985 v městečku Dombasle- sur-Meurthe (nedaleko Nancy v severovýchodní Francii) a zpočátku se věnovala uspořádání katalogu dostupných alb z oblasti progresivního rocku, jazzrockové fúze a dalších hudebních inovátorů, která nebyla v té době k mání v běžné distribuci. Díky tomu se tyto žánry opět dostaly do širšího povědomí a proces ,znovuzrození‘ mohl začít. Během několika měsíců začala víceméně na koleně fungující distribuce dostávat na obrátkách a tehdy přišel člen kapely Troll s nápadem, že by pod markou Musea rád vydal své první sólové album. A právě jeho Jeux De Nains tak v březnu roku 1986 odstartovalo první sérii novinek a ukázalo, že i relativně obskurní nahrávkou lze udělat díru do světa. A to doslova, protože velký úspěch se dostavil především v Japonsku. Boffo i jeho následovníci z řad muzikantů, kteří se rozhodli vydávat u firmy Musea, pochopitelně nesli náklady z valné části sami, ale bylo jasné, že si své výtvory nebudou sušit doma a o jejich propagaci a šíření bude postaráno. Pak už vše začalo narůstat geometrickou řadou. Gueffi er uspořádal kompilaci takzvané Zeuhl scény, tedy kapel a muzikantů, kteří se alespoň nakrátko mihli v legendární Magmě. Vyšla 8_svet_jine3pod názvem Ennéade a objevil se na ní například Yochk’o Seffer, Francois ,Faton‘ Cahen, Bernard Paganotti a další včetně Magmy samotné. Grosse uspořádal druhý výbor Enchantement, kde mapoval jiné francouzské soubory jako Ange, Atoll, Pulsar, Minimum Vital etc. Na to konto oba šéfové zjistili, že není nemožné jednat s velkými korporacemi, jež vlastní práva na starší nahrávky, které pro ně nejsou nadále atraktivní a lukrativní a že provětrat trochu archívy je vlastně velice záslužná a zároveň docela dobrodružná věc.
Summa sumárum – v roce 1986 vydali první album, v současnosti činí jejich produkce okolo 50 až 55 titulů ročně – cca každý týden novinka. Ačkoliv se jedná především o domácí scénu z minulosti i přítomnosti, Musea se nebrání ani kapelám ze zahraničí, a tak vydávají i umělce z Belgie, Itálie, Británie, Španělska, Švédska, Japonska, USA či Brazílie a dokonce i Bahrajnu a Indonésie. Jako plně distribuční firma se Musea osamostatnili v roce 2000 a naopak pomáhají dalším společnostem. Jejich produkce je k mání v devadesáti zemích celého světa od Jižní i Severní Ameriky přes celou Evropu a Rusko i Střední východ až po Dálný východ a Austrálii a Nový Zéland.
Teprve v roce 1998 se Musea plně zprofesionalizovali, ale stále zůstávají neziskovou organizací, která výdělek vrací do propagace a v případě možností se pokouší dotovat například zahraniční vystoupení svých kmenových souborů a další osvětovou činnost. Různé tituly se těší různé popularitě a prodávají se i v desetitisícovém nákladu nebo tř8_svet_jine4eba třech stech kusech, ale to pro Gueffiera a jeho tým není důležité. Podařilo se jim totiž vybudovat progresivní impérium, které propojuje spoustu lidí na celém světě. A navíc není jen jakousi staromilskou výspou progrocku, který bere jako jediný universální styl. Své aktivity rozdělili do jedenácti sublabelů, které mají svá vlastní žánrová vymezení. Mateřská Musea si drží svůj klasický progrock, Anglular je zaměřeno na neoprogresivisty, Gazul na novou hudbu, Rebel na rock, Brennus sleduje čistě hard rock, Thundering metalisty, Ethnea folk, Dreaming elektronickou hudbu, Bluesy Mind pochopitelně blues a Musea Parallele a Great Winds mapují jazz a fusion. Dohromady mají na svém kontě přes sedm set alb (prvních dvaačtyřicet vyšlo před rokem 1990 ještě na vinylu). Tudíž tentokrát neuvádíme diskografii (ani výběrovou), ale odkazujeme na stránky Musea, kde najdete i online shop s více než deseti tisíci tituly. A my se pokusíme vám některé ,vyhynulé‘ i aktuální specialitky přiblížit v rámci Světa jiné hudby v některých z příštích čísel.

Přidat komentář