Mutanti hledaj východisko: PLSCVTGTUAUVGTU — alternativní tresty & opatření

mutantiZa šest let existence se z pražské dvojice stal nepřehlédnutelný zjev, který si suverénně vykolíkoval svůj pozemek někde mezi sousedy Kyklos Galaktikos a WWW. A zatímco někteří i dnes pořád dokola řeší, zda to je ještě hip hop nebo už ne, své druhé album se zaručeně nejnezapamatovatelnějším názvem roku Jan Vejražka a Jiří Konvalinka otevírají poctou legendárnímu etalonu Manželé. Vtipnou parafrází Sídliště. Ale humor, u kterého není zřejmé, zda jde o promyšlený sarkasmus nebo o provokaci záměrně úchylnou stylizací, tím zdaleka nekončí. Na jeho vrcholu stojí fantastická reakce na kult Phila Marlowa, dystopické sci-fi, i televizní seriály plné „forenzních specialistů“. Zhmotněná do čtvrthodinové skladby True Detective představuje majstrštyk a ránu kladivem, jakou naše alternativní scéna dlouho nezažila.
Mutanti se od debutu posunuli sakra dopředu. Tahle nahrávka tepe každým momentem. Chrlí kaskády slov i rytmů, metá divnými samply i asociacemi, temně a zlověstně. Nebere si servítky a nešetří vulgarismy – ale nic tu nepůsobí samoúčelně a celé to puzzle je přirozené, jako by šlo o momentální improvizaci někde na barové židli ve tři ráno. Ačkoli už po chvíli poslechu je víc než jasné, s jak důmyslnou stavbou a imaginativně poskládanou kompozicí máme tu čest. Skladba za skladbou otevírá nové obzory, dokazuje, že se ničeho nebojí, svobodně kombinuje a zkouší, co ji napadne. Hranice i mantinely nemusí bořit, protože prostě předem nedopustí, aby nějaké vznikly. Facka s mlasknutím všem raperům, kteří nemají co říct, a tak se utápějí v nekonečných popisech zbytečných večírků. Plivanec všem punkerům, co jen donekonečna omílají model roku 77. Vylité pivo na hlavu všem, kteří k pivu hrají další kopii Plastic People a považují to za underground.
Tohle album je opravdovou alternativou, aniž by si na ten termín kladlo sebemenší nárok. Alternativou k mainstreamu, kde se hraje tak, aby se to líbilo posluchačům, ale i alternativou všem zavedeným postupům a chladnému uměleckému akademismu, který se bere tak vážně, až je to směšné. Hraje s otevřenými kartami, ale zároveň si dokáže uchovat i mnohá tajemství. Navíc jde o hutný koncentrát, kde je stále co objevovat. Ze střípků se tu skládá pozoruhodně živočišný celek, který se nesnaží vymezovat vůči čemukoli a šokovat nepřístupností – když má chuť, klidně a bez výčitek do temné skladby vloží i popově melodickou pasáž. Důkazem budiž skladba Itálie 2013, opěvující to jediné, na co každý heterosexuální muzikant myslí častěji než na hudbu.
Druhé album dua Mutanti hledaj východisko možná někoho zažene svou zálibou v bizarnostech i těkavostí, se kterou skáče od jednoho k druhému. Ti, kteří mají rádi věci přehledné, jasně nalinkované a srovnané, tu možná i budou bloudit. Ale bylo by zatraceně škoda kvůli tomu přehlédnout, jak s touhle nahrávkou dvojice, která donedávna bodovala jen živelnými koncerty, pověstí podivínů a nálepkou „vedlejšáku Vložte kočku“, přirozeně dospěla.

Landmine Alert, 2016, 48:44

Přidat komentář