My Bonnie Lies Over The Ocean

Skladbě My Bonnie Lies Over The Ocean (někdy také My Bonnie Is Over The Ocean nebo jen My Bonnie) se všeobecně přisuzuje skotský původ. Zdánlivě je to logické, neboť výraz „my bonnie“ („můj milý“, případně „má milá“) patří ke skotským lidovým písničkám stejně neodmyslitelně jako „lassie“ („děvče“), „loch“ („jezero“), „glen“ („rokle“) či „ben“ („hora“). Fakt, že slovo „bonnie“ se v tomto případě téměř vždy píše s velkým písmenem, navíc jako by odkazoval ke konkrétním postavám skotských dějin.
Podle některých jde o hrdinu jedné z Childových balad Bonnie George Campbella, jenž padl roku 1564 během bitvy v horském údolí Glenlivet. Jiní píseň vztahují k postavě Karla Eduarda Stuarta, přezdívaného Bonnie Prince Charlie. S tímto vůdcem dobrovolnické armády, jež chtěla v roce 1745 svým povstáním znovu nastolit vládu Stuartovců na Britských ostrovech, je vskutku spojena jedna slavná skotská balada: Loch Lomond. Ale mnohé čtenáře jistě překvapí, že My Bonnie ve skutečnosti nepatří na anglickou půdu, a už vůbec ne do poloviny 18. století.
Před unáhlenými soudy by nás měla varovat už naprostá absence důkazů o existenci této skladby před rokem 1881, kdy se – bez uvedení autorů – objevila v druhém vydání sborníku absolventa Harvardovy univerzity Williama H. Hilla Students’ Songs (Studentské písně). Za zmínku rovněž stojí, že v prvním vydání téže knížky z předešlého roku ještě nebyla. Podobné sbírky obsahovaly aktuální hity, které si právě v té době zpívali studenti z Yale, Harvardu, Princetonu a jiných vysokých škol. Nemůžeme-li písničku v prvním vydání nalézt, znamená to, že v roce 1880 ještě nebyla populární. Tuto domněnku podporuje i Hillova poznámka, jenž v předmluvě k druhému vydání stvrzuje, že sborník obsahuje pouze nové písně, z nichž mnohé vycházejí tiskem poprvé.
Všimněme si: nejstarší zmínka tedy pochází z Ameriky, nikoli z Anglie! Roku 1881 vyšla skladba My Bonnie jak v Hillově sborníku, tak ve formě „sheet music“ neboli levně prodávané brožury, v níž byl otištěn text i notový záznam melodie. A kdo je zde uveden jako autor? Hudbu napsal jakýsi H. J. Fulmer a slova jistý J. T. Wood. Tím ovšem vzniká další záhada. Pánové Fulmer a Wood pro hudební historiky zkrátka neexistují, nicméně v archivech přesto nacházíme několik – zjevně úspěšných – písní, pod nimiž jsou podepsaní. Jak si tento rozpor vysvětlit? Jednoduše: jde o krycí jména.

PODNIKATELSKÝ TRIK

H. J. Fulmer a J. T. Wood jsou pravděpodobně jedna a tatáž osoba. Alespoň v prvním případě se s určitostí jedná o pseudonym skladatele populárních písní Charlese E. Pratta, jenž takto zaštítěn vyslal do světa (rovněž v roce 1881) ještě jeden velký šlágr, Wait Till The Clouds Roll By, a má na kontě i další dodnes živé skladby, třeba Put My Little Shoes Away. Důvod, proč v New Yorku působící Pratt napsal písničku My Bonnie tak, aby vypadala jako stará skotská lidovka, souvisí s tehdejší situací amerického hudebního průmyslu, jenž byl koncem 19. století teprve v plenkách a který už brzo začne reprezentovat právě se formující instituce s názvem Tin Pan Alley.
Touto „továrnou na muziku“, sídlící na dolním Manhattanu a sestávající z desítek větších i menších hudebních vydavatelství, prošla velká část významných amerických skladatelů a textařů. Zrodily se zde stovky ragtimových, jazzových a swingových standardů, o nichž bychom řekli, že je inspirovalo mnohem příjemnější prostředí než velkoměstská kancelář s pianem a psacím stolem. Definitivní vznik Tin Pan Alley se klade do roku 1885 a za její konec bývá s trochou nadsázky považován příchod Boba Dylana, jenž si svůj repertoár sám napsal a také na něj dohlížel, čímž definitivně zrušil status svaté trojice skladatel-textař-vydavatel.
V roce 1881, kdy žil a tvořil Charles E. Pratt, se však tento úzus ještě dodržoval. Možná také proto si autor zvolil dvě různá jména, i když jeho hlavním úmyslem jistě bylo přesvědčit veřejnost, že dílko napsal někdo jiný, dříve narozený a méně vystopovatelný než on. Ostatně je věčná škoda, že o něm máme tak málo informací. Z dochovaných výtisků toho, čemu by se v prostředí českých kramářů řeklo „krejcarové písničky“, totiž vyplývá, že Pratt například utvořil plodný tandem s Georgem Cooperem, jenž byl v šedesátých letech 19. století nejbližším přítelem a spolupracovníkem tvůrce slavné „Zuzany“ Stephena Collinse Fostera. V jistém smyslu se tedy stal jeho nástupcem.
Vraťme se však k manhattanským vydavatelům a jejich problémům. Rok 1881 patřil v americké hudbě k nejhubenějším letům, co do počtu i kvality „vyrobených“ kusů. Zachránit ji mohla jen nějaká vnější inspirace – proč tedy nepoužít pár starých, dávno zapomenutých nápěvů, z nichž námezdní umělci hravě udělají zbrusu nové hity číslo jedna?

MILÁČEK Z PRÉRIE

Ať tak či tak, Charles E. Pratt údajně dostal pokyn od svého vydavatelství T. B. Harms & Co., aby vyhověl poptávce. Neboli: když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Milý autor si tedy sedl za piano a napsal novou písničku s předem zadaným názvem Bring Back My Bonnie To Me (Přiveďte mi zpět mého milého), která s tou původní (že by My Barney?) mohla i nemusela mít něco společného, ale důležité je, že jako celek byla čistě komerčním výplodem, záměrně se stylizujícím do podoby skotského folkloru.
Mazaný tah se vyplatil; záhy po svém vydání se skladba stala populární v celé Americe, ba i na Divokém Západě, o čemž podává svědectví uznávaný kansaský novinář a politik William Allen White. V samém závěru knižního vydání svých novinových sloupků The Real Issue: A Book Of Kansas Stories z roku 1896 vykouzlil White tuto romantickou scénu, v níž hrají hlavní role znavení kovbojové a  setmělá prérie: „Pojednou k nim zdola, z nějaké právě vypuklé večerní sešlosti, přilétla píseň, jejíž melodii rozechvívaly kytarové akordy. ‘Bring back, bring back, bring back my bonnie to me,’ volala ta stará píseň. Oba kamarádi seděli, ani nedutali. Ta písnička byla tak živá, ty tóny přímo překypovaly živočišnou energií. Melodie byla pevně sevřena mezi mužné tenory a smyslné kontraalty…“
Důkazem, že Pratt vytvořil pro svého vydavatele takových pokusů víc, je právě píseň Wait Till The Clouds Roll By, vydaná téhož roku jako My Bonnie a napsaná v témže pseudolidovém duchu (i motiv odchodu za moře je stejný). Název skladby se mimochodem uchytil v běžné konverzaci a dodnes patří k užívaným rčením. (Česky bychom řekli: Počkej, až se mraky přeženou.) Když později složil Jerome Kern písničku Till The Clouds Roll By, bylo jasné, odkud vítr fouká. Stačí vědět, že Kern – spoluautor nesmrtelných hitů Ol’ Man River a Smoke Gets In Your Eyes – patřil k největším hvězdám společnosti, kterou kdysi pomohl Charles E. Pratt postavit na nohy.
Z  trochu ospalé a nevýdělečné firmy bratrů Harmsových se nakonec stalo jedno z nejdůležitějších hudebních vydavatelství v New Yorku, jež na úsvitu swingové éry dopomohlo k věhlasu Georgi Gershwinovi, Cole Porterovi, Richardu Rodgersovi i z Čech přicestovalému Rudolfu Frimlovi. (Ten svou nejslavnější operetu Rose Marie napsal právě s Kernovými textaři Oscarem Hammersteinem II a Otto Harbachem.) V roce 1920 přibral nový vlastník firmy Louis Dreyfus pod svá křídla londýnskou společnost Chappell a o devět let později prodal vydavatelství Harms společnosti Warner Bros. Pictures. V současné době spadá katalog obou těchto společností, čítající tisíce úspěšných písní, pod hlavičku Warner-Chappell Music.

Od Hamburku po Moskvu

Písnička My Bonnie Lies Over The Ocean žila svým životem i ve dvacátém století, kdy se nečekaně dostala tam, kde ji lidé vždycky chtěli mít – do Anglie. Nemohl za to nikdo jiný než liverpoolští Beatles, kteří si svá učňovská léta odbyli v přístavních lokálech německého Hamburku. O tomto období byly napsány stohy knih, proto jen připomeňme, že Beatles do Hamburku poprvé dorazili v roce 1960 v rámci jakési německo-britské hudební družby, týkající se především desítek „mersey-soundových“ kapel z Liverpoolu. Pověstnou sehranost získali během nekonečných setů ve vykřičené čtvrti St Pauli, kde se pokoušeli vtlouci do hlavy svou verzi amerického rokenrolu jak námořníkům a prostitutkám, tak „exíkům“ neboli existencialistům, stahujícím se po setmění do zdejších nočních klubů.
V roce 1961 doprovázeli v hamburském klubu Top Ten britského zpěváka a kytaristu Tonyho Sheridana, jenž začínal na společných rokenrolových turné s Genem Vincentem a Eddiem Cochranem. Ve čtvrtek 22. května a v pátek 23. června s ním nahrávali na primitivní zařízení, připomínající dle Sheridanových slov „zapomenutou relikvii z dob okupace britskou armádou“, v sále Friedrich Ebert Halle. Beatles (tehdy ještě bez Ringo Starra, zato s bubeníkem Petem Bestem a – v ty dva dny nehrajícím – baskytaristou Stuartem Sutcliffem) natočili s Tonym Sheridanem pět písní, včetně zlidovělých kousků When The Saints Go Marching In a My Bonnie. Sami si pak za odměnu mohli nahrát dvě věci ze svého repertoáru, Ain’t She Sweet a Cry For A Shadow.
Co se týče My Bonnie, jedna z verzí měla pomalý úvod v němčině a druhá v angličtině. Skvělé rockové aranžmá, které písničku doslova probudilo ze stoletého spánku a vystřelilo vstříc novým generacím, vymyslel Sheridan (přičemž se asi inspiroval o pár let starší rhythm’n’bluesovou úpravou Raye Charlese). Když nahrávka v červnu 1961 vyšla, dostala se v německé hitparádě do první čtyřicítky, kde se držela dvanáct týdnů. Dodejme, že na obalu stálo „Tony Sheridan And The Beat Brothers“, což mělo dva důvody. Jednak Sheridan říkal všem svým doprovodným skupinám stejně. A zadruhé, název Beatles se až moc podobal slangovému výrazu pro penis – „peedles“.
Hamburské prvotiny této slavné čtyřky zná díky četným bootlegům i několika oficiálním vydáním každý, kdo se o historii Beatles zajímá. Mnohem méně posluchačů ale tuší o existenci ruské verze písničky My Bonnie, která byla ve své době rovněž velmi oblíbená. Pod názvem Akula (Žralok) ji zpíval ukrajinský hudebník, herec a zpěvák Leonid Uťosov, jenž patřil k předním intepretům sovětského „džazu“. V roce 1934 Uťosov zazářil v hlavní roli revuálního filmu Celý svět se směje, k němuž vytvořil hudbu významný skladatel a aranžér Isaac Dunajevskij. O šest let později se zpěvák s Dunajevským sešel znovu při natáčení Akuly.
Satirický text Samuila Maršaka si dobíral tenkrát aktuální krach japonského imperialismu na Dálném východě a jeho základní teze zněla: japonský žralok si troufl na ruskou velrybu. Navzdory tomuto ideologickému podtextu působí jazzový duet Uťosova s jeho dcerou Edit dodnes svěže, byť je to trochu jiná svěžest než ta liverpoolská. Nicméně motiv moře zůstal, stejně jako v české verzi, kterou v roce 1971 zařadil Waldemar Matuška na svou možná nejlepší desku Lidové písně z celého světa. Z textu Ivo Fischera je cítit geniální souznění s originálem už od prvních slov. Název My Bonnie Lies Over The Ocean (Má láska je za velkou louží) se mu povedlo vystihnout tak dokonale, že není třeba vymýšlet žádné další překlady.

MY BONNIE LIES OVER THE OCEAN

My Bonnie lies over the ocean
My Bonnie lies over the sea
My Bonnie lies over the ocean
Oh bring back my Bonnie to me

Bring back, bring back
Bring back my Bonnie to me, to me
Bring back, bring back
Bring back my Bonnie to me

Last night as I lay on my pillow
Last night as I lay on my bed
Last night as I lay on my pillow
I dreamed that my Bonnie was dead

Bring back…

Oh blow the winds o‘er the ocean
And blow the winds o‘er the sea
Oh blow the winds o‘er the ocean
And bring back my Bonnie to me

Bring back…

The winds have blown over the ocean
The winds have blown over the sea
The winds have blown over the ocean
And brought back my Bonnie to me

Brought back, brought back
Have brought back my Bonnie to me,
to me
Brought back, brought back
Have brought back my Bonnie to me

 

MŮJ MILÝ DLÍ ZA OCEÁNEM

Můj milý dlí za oceánem,
můj milý dlí za mořem,
můj milý dlí za oceánem,
ach přiveďte mi ho zpět.

Přiveďte ho zpět, přiveďte ho zpět,
přiveďte mi zpět mého milého,
přiveďte ho zpět, přiveďte ho zpět,
přiveďte mi zpět mého milého.

Včera v noci, když jsem složila hlavu na polštář,
včera v noci, když jsem spočinula na lůžku,
včera v noci, když jsem složila hlavu na polštář,
zdálo se mi, že můj milý zemřel.

Přiveďte ho zpět…

Ach, leťte, větry, přes oceán,
leťte, větry, za moře,
ach, leťte, větry, za oceán
a přiveďte mi zpět mého milého.

Přiveďte ho zpět…

Letěly větry za oceán,
letěly větry za moře,
letěly větry za oceán
a přivedly mi zpět mého milého.

Přivedly ho zpět, přivedly ho zpět,
přivedly mi zpět mého milého,
přivedly ho zpět, přivedly ho zpět,
přivedly mi zpět mého milého.