Duch času provívá veškeré snažení ZEITGEISTU, a ten duch je neustále prosvěžován novými nápady, kontakty, aktivitami, v poslední době zejména zapojením dalších uměn do jevištních programů včetně básníků, humoristů, recitátorů, tanečníků, ale i větším důrazem na multimediálnost a teatrálnost. Čím že je tento soubor jiný než ostatní kolektivy obdobného typu? Právě tím. Že je to víc než jenom obvyklý hudební soubor.
Patti Cudd má své pevné postavení ve světě komorní hudby jako perkusistka, která spolupracovala s takovými formacemi, jako je Sirius, Crash, Sonor, red fish blue fish nebo Minnesota Contemporary Ensemble, a zúčastnila se řady akcí typu Bang on a Can Festival, Frau Musica Nova, The North American New Music Festival či The Mirror of the New. Procestovala Spojené státy, Asii i Evropu a byla v úzkém kontaktu s inovativními skladateli jako je Pauline Oliveros, Johnem Lutherem Adamsem, Mortonem Feldmanem nebo Christianem Wolffem. Studovala na univerzitách v Kalifornii, Buffalu i v Dánsku a získala titul doktorka hudebního umění, vyučuje hru na perkuse na dvou univerzitách. Podobně Pat O’Keefe, erudovaný saxofonista a klarinetista, prošel univerzitami v Indianě a San Diegu a pravidelně hrál jak ve skupině Sonor, tak v San Diego Symphony, hostoval však také při koncertech a nahrávkách s California EAR Unit nebo s newyorským souborem Sospeso, účinkoval i s brazilskými formacemi Brasamba a Batucada do Norte, s mezinárodní Music Mundial a s improvizujícím kolektivem AntiGravity.Klavíristka Shannon Wettstein získala několik významných ocenění jak od American Composers Forum, tak od Minnesota Arts Councilu, svým uměním zaujala obecenstvo jak v USA, tak v dalších zemích, nahrávala pro Tzadik, Centaur, innova nebo Mode, uznávané je i její CD, věnované hudbě Iannise Xenakise. Rovněž ona má svůj doktorský titul, získaný na kalifornské univerzitě. Perkusistka Heather Barringer vystudovala svůj obor na univerzitách ve Wisconsinu a Cincinnati a získala bakalářský titul. Je členkou souboru Mary Ellen Child, Crash a spolupracuje s několika divadelními scénami.
Jak spolu tito vynikající sólisté souvisejí? Všichni jsou členy nezaměnitelné komorní formace Zeitgeist, založené v roce 1977 v St. Paulu, tři z nich jsou členy zakládajícími, Heather Barringer se k nim připojila roku 1990 a společně s Patem O’Keefem ručí za uměleckou brilantnost koncertů i nahrávek. Obdobných souborů je samozřejmě po celém světě bezpočet, avšak Zeitgeist má určité rysy, jimiž se z celé této kolekce vymyká. Především je to obsazení: dvoje perkuse, klavír a saxofony/klarinety dávají hudebním předlohám osobitý zvuk. Dále je to výhradní zaměření na soudobou progresivní hudbu; na repertoáru Zeitgeistu jsou mezi desítkami dalších avantgardistů John Cage, Terry Riley, La Monte Young, Philip Glass, Ivo Medek, Alvin Lucier, Martin Bresnick, Frederic Rzewski, Paul Dresher, Mark Applebaum, Andrew Rindfl eisch, Anthony Gatto – spíše bychom se měli ptát, zda někdo z této exkluzivní plejády v jeho repertoáru vůbec chybí. S tím souvisí i již zmíněná virtuozita, perfektní a osobité provedení předloh, naprosté vcítění do autorského zázemí, odlišnost pojetí různorodých skladatelů, tudíž jejich nepřevádění na společného jmenovatele.
Na počátku třicetileté dráhy souboru si můžeme představit studenty Macalester College – fanatické vyznavače současné experimentující hudby, kteří se scházeli v domě perkusisty Jaye Johnsona v St. Paulu. Ten vzpomíná, jak excitující zážitek to byl, když tito studenti hráli tu nejsvěžejší, nejinovativnější muziku, jaká tehdy existovala – od minimalismu k postupnému odkrývání nových hudebních dobrodružství, souvisejících právě s tvorbou takových gigantů, jako jsou John Cage, Terry Riley nebo Frederic Rzewski. Vzpomíná poslední z příchozích do kolektivu – perkusistka Heather Barringer: „Vždycky jsme se kontinuálně věnovali hudbě, která až dosud neměla svůj pevný kontext. Nikdy jsme nehráli Für Elise. Nikdy jsme nehráli skladby, které jste mohli mít oposlouchané nebo které už existují v kolektivní kulturní paměti. Všechno bylo a je zbrusu nové.“ K tomu dodává druhý umělecký vedoucí Pat O’Keefe: „Dost lidí si o nové muzice myslí, že tento termín míní onen druh novosti, který je zcela experimentálně, atonálně bláznivý, a tvrdí, že takovou hudbu nesnášejí. Ale my říkáme, že ve skutečnosti hrajeme hudbu jako takovou. My neuvažujeme, jaký styl obnáší. Pouze odhalujeme něco nového.“ A skladatel David Evan Thomas se v rozhlasovém pořadu k třicetinám souboru svěřil, proč rád s Zeitgeistem spolupracuje: „Neobvyklá instrumentace, kterou má – dva perkusisté, piano a dechové nástroje, vytváří zvuk, jaký skutečně nikde jinde nenajdete.“ Ještě cosi navíc vyciťuje skladatelka Mary Ellen Childs, když tvrdí, že u většiny orchestrů zvolená skladba nepřetrvá premiérové uvedení. Naopak Zeitgeist chce skladbu udržet při životě, dokud její potenciál není plně realizován: „Oni ji reprízují při svých dalších koncertech, nahrávají ji na desky, takže osloví širší publikum.“
K renomé souboru přispívají i dosavadní výsledky, potvrzující výjimečnost přístupu k hudebnímu provedení, milníky, které označují dosavadní vývojovou dráhu (na níž v minulosti participovali i další hráči). K těm nedávnějším patří například Full Cabaret ve vlastním prostoru Studio Z, umožňujícím bezprostřední kontakt souboru na jedné straně s mistry kompozice i hostujícími umělci a na straně druhé s publikem, minimalistický festival Zeitgeist in the House, Just Us Girls, Celebrating our CD, In Bone-Colored Light, elektroakustický Wired nebo komorní opera For the Birds, kombinující hudbu s poezií, komediálností, tragičnem a výtvarnou složkou (za spolupráce autora hudby Victora Zupanice a humoristy Kevina Kinga). Při všech těchto a podobných akcích jde zároveň o co nejširší pojetí kreativity včetně soutěže o nejlepší „píseň“ (rozuměj jakýkoli typ neotřelé kompozice) pro amatéry. Spolupráce s American Composers Forum vede nejen k nahrávkám alb na labelu innova (viz diskografi i), ale i k takovým akcím, jakou byla oslava akordeonisty Guye Klucevseka při koncertu Hammers, Horns, Skins n’ Squeezebox, nebo k povzbuzování studentských aktivit pod heslem Making Music Outside the Lines či při dlouhodobém projektu Departure Point ve spolupráci s místní konzervatoří v St. Paulu. Na pořadu dne však jsou i diskuse o prováděných performancích a nabídky improvizačních programů pro hudebníky nejrůznějšího ražení. Nesmím ovšem ani zapomenout, že Zeitgeist koncertoval v roce 2007 i v České republice, takže není u nás neznámým pojmem.
Ostatně každé album Zeitgeistu je čímsi ozvláštněné – ať tematicky, skladatelskou invencí nebo originálním zpracováním. Pars pro toto: If Tigers Were Clouds, pojmenované podle kompozice Eleanor Hovdy. Je věnováno americkým skladatelkám, narozeným mezi lety 1887 až 1960, které jsou nekonformní a obrysy své tvorby se značně odlišují od evropského hudebního niveau. Aby hudebníci co nejvýrazněji vystihli různorodost tak rozdílných skladatelek, jako je Pauline Oliveros, Beth Custer nebo Yoko Ono, přizvali si k na- hrávání další kolegy a při některých příležitostech přizvali do studia i samotné skladatelky, nicméně základ vytvářejí oni a spoluhráči namnoze spoludotvářejí jejich přístup, jejich vcítění do partitur a jejich poctu umělkyním, bez jejichž přínosu by americká scéna byla mnohem chudší. I to je ostatně jeden z cílů CD: odhalit ty „ikonoklastky“, které až dosud byly zastiňovány experimentátory mužského pohlaví.Ke třicetiletému jubileu oslovili členové souboru třicet skladatelů z oblasti Minnesota, aby jim přímo „na tělo“ zkomponovali speciální skladbu. Ta měla být asi 150 vteřin dlouhá (vteřinu pro každý rok existence státu Minnesota) a nezáleží na jejím stylovém zaměření. A tak se ve studiu Z sešlo třicet miniatur (pro každý rok existence Zeitgeistu jedna), které lze označit jako modernistické, neo-klasicistické, teatrální, etnicky podmíněné, improvizátorsky střižené, elektronicky uzemněné a určitě ještě jiné. Mezi autory, kteří výzvu rádi přijali, jsou i Steve Heitzeg, Libby Larsen, Mary Ellen Childs, Douglas Ewart a další proslulí i méně známí skladatelé. Na albu Here and Now je všechny najdeme a můžeme pouze obdivovat, jak Barringer, Cudd, O’Keefe a Wettstein dávají každé z těch drobných „gratulací“, co jejího jest, bez zaváhání, bez jejího násilného přizpůsobení, bez nivelizace. Lepší oslavu si asi vymyslet nemohli. Právě v takové konstelaci se dokázali až labužnicky představit v tom nejlepším světle.
Diskografie (výběr)
If Tigers Were Clouds – Eight Decades of Women in Experimental Music(1993 innova recordings)
Harold Budd with Zeitgeist: She Is a Phantom (1994 New Albion)
Intuitive Leaps – Zeitgeist plays Terry Riley (1994 Sony Music Entertainment)
A Decade – Zeitgeist plays Rzewski (1995 O. O. Discs)
Steve Heitzeg: Earthworks – Music in Honor of Nature (1998 innova recordings)
Martin Bresnick: Opera della musica povera (2000 Composers Recordings)
Music of Eric Stokes (2002 New Worlds Records)
Zeitgeist / Scott Miller / Philippe Costaglioli: Shape Shifting (2005 innova recordings – roli pianisty tu převzal Anatoly Larkin)
In Bone Colored Light (2010 innova recordings)
Andrew Rindfl eisch / Zeitgeist: Night Singing (2010 innova recordings)
Here and Now – Celebrating Thirty Years of Zeitgeist (2011 innova recordings)