Nejvlivnější americká hitparáda Billboard hot 100 o slavila 55 let

V prvním týdnu srpna roku 1958 se nejposlouchanější písní Ameriky stal cukrkandlově sladkobolný sebenářek nad zradou vypočítavé a proradné milostné partnerky v podání Rickyho Nelsona Poor Little Fool. Šlo o vůbec historicky první No. 1 song na tehdy právě spuštěném metrickém systému pro statistické měření a následné sestavování popularity jednotlivých v Americe v rozhlase vysílaných či komerčně prodávaných písní popmusic s názvem Hot 100. Přišel s ním hudebně-byznysový časopis Billboard a tento žebříček se postupně stal dodnes neoddiskutovatelně nejvlivnější singlovou hitparádou v Americe.
billboardDnes, přesně o 55 let později (píšu tyto řádky dne 9. srpna 2013), byl na téže pozici navlas podobně tematicky vyznívající Robin Thicke se svojí ukřivděnou naříkánkou Blurred Lines. Ponechme teď stranou sociologický fakt, že pokud jde o genderovou politiku, jak je vidno, americká popmusic se vývojově za celé půlstoletí ideově kupředu příliš nepohnula. A to navzdory jak militantním feministkám, tak i autocenzurnímu a farizejskému imperativu „politické korektnosti“. Spíše si položme otázku, jak je možné, že i o 55 let později je tento od počátku statisticky důmyslně sestavovaný žebříček popkulturního zeitgeistu stále považován za autoritativní barometr vkusu a hudebních preferencí amerického publika, a to i v situaci, kdy masový poslech hudby z tranzistoráků či milionové prodeje 45-otáčkových singlů ze strany desítek milionů poválečných amerických -náctiletých baby boomers, na kterých byl kdysi postaven, vzaly dávno za své. Jak je možné, že Billboard Hot 100 přežil i všechny revoluce hudebních stylů i technologické platformy vlastních zvukových nosičů a je stále relevantní? A to i v éře posluchačsky nikdy předtím tak široce individualistické volby přístupu k přednahrané hudbě jako je YouTube, iTunes, Spotify či streaming?
Poslouchal jsem výtečný rozhlasový program Chrise Molanphyho s názvem Jak se Hot 100 stal hitovým barometrem Ameriky, vysílaný 1. srpna 2013 na americkém neziskovém syndikovaném webovém rádiu National Public Radio (npr.org). Jeho brilantní vývody a postřehy mne přiměly k dalšímu archivnímu „bádání“ a následnému zamyšlení.
Především je nutno říci, že samotný metrický systém sestavování hitparády Billboard Hot 100 byl koncepčně vyvinut tak, aby jej bylo možno průběžně adaptovat. Jde o velmi poživačnou „kreaturu“, která je jak houba připravena absorbovat jakékoliv médium, které předkládá hudbu masám posluchačů a to v kterémkoli časovém okamžiku. Systém, který byl primárně vyvinut pro nezastíraně velmi ziskuchtivé potřeby a záměry hudebního byznysu samotného, je nejlepším porovnávacím parametrem, jenž kdy byl pro tyto účely k dispozici, chceme-li kvantitativně poměřovat komerční potenciál toho kterého hudebního snímku na základě jeho „hitové“ oblíbenosti.
billboard2Rozhlasová saturace a prodej nosičů – perfektní kombinace
Nejvýznamnější vlastností systému generujícího výsledný Hot 100 je fakt, že nepoměřuje pouze jednu veličinu. Mnoho jiných dostupných žebříčků hudební popularity je docela jednoduchých. Například albový žebříček – tzv. Billboard 200 – je účetním součtem čistých prodejů samotných nosičů (CD a dnes opět i LP) sumarizovaných a statisticky zpracovávaných firmou Nielsen Soundscan. V platnosti jsou zde pouze jistá vágněji formulovaná pravidla pro to, která alba se do této hitparády kvalifikují. Ve srovnání s albovým žebříčkem je však Billboard Hot 100 spíše něco jako Coca Cola nebo burzovní Dow Jones Industrial Average Index – jako ony, i Hot 100 má svoji pečlivě hlídanou „kouzelnou formulku“.
V roce 1955, na samém počátku éry rock’n’rollu, se hudebně-byznysový (tehdy již týdeník) The Billboard zabýval sledováním a sestavováním přehledů úspěšnosti hudebních snímků ze zábavního showbyznysu již po několik desetiletí. Vlastně již od dob pozdní fáze jeho skutečně archaických forem jako byly na počátku století cirkusy, vaudevillová představení nebo jižanské minstrelové či „black face“ estrády a poutě pod širým nebem. Přičemž vlastní, účetními doklady podložené statistiky celkového prodeje tehdejších hudebních nosičů (šelaků na 78 otáček) časopis sestavoval a na svých stránkách pravidelně publikoval již někdy od roku 1933–34. V 50. letech tehdejší Billboard pravidelně otiskoval žánrově oddělené žebříčky popularity (= odtud hitparády), které monitorovaly počty nejoblíbenějších titulů na deskách prodávaných v gramofonových obchodech, dále nejčastěji hraných desek z playlistů DJs, jak je nahlašovala jednotlivá rádia, a konečně, odhadovanou „rotaci“ jednotlivých písní na deskách v placených jukeboxech (třeba ty nádherné přístroje vyráběné firmou Wurlitzer a další), tehdy velmi populární formy poslechu reprodukované hudby zejména ve velkých černošských aglomeracích na Severu. V tomto případě, dávno před érou počítačů, byly údaje získávány z „kvalifikovaných“ odhadů poskytovaných sítěmi jejich operátorů, případně doplněné statistikou jednotlivých nájemců (často majitelů nebo barmanů) v samotných juke joints (nálevnách), kde byly tyto hudební automaty umístěny.
billboard3Mozkový trust Billboardu však již v roce 1955 začal experimentovat s vytvořením takového typu přehledu písňové popularity, který by byl schopen integrovat všechna zmíněná zdrojová portfolia dostupných údajů o dané popularitě jednotlivých songů měřené objemem jejich prodeje do jediného „superžebříčku“ s nejvyšší vypovídací hodnotou. Hráli si s tím tři roky. V letech 1955– 58 fungoval jakýsi prototyp s názvem Billboard Top 100 až se konečně 4. srpna 1958 objevil Billboard Hot 100, marketingem vytrubovaný coby „první ryzí kombinace podchycení uskutečněných fyzických prodejů písňových titulů na deskách plus rotace příslušných songů v reprodukčních médiích“.
A to je premisa, která stojí za statistickou kompilací hitparády Billboard Hot 100 i nyní. Dodnes totiž dvě největší portfolia dat, jejichž vstupy tvoří páteř žebříčku, tedy radio airplay a song sales. Jukeboxy, které již v samotném roce 1958 byly v Americe na ústupu, byly ze statistiky pro sestavování hitparády vyřazeny v následujícím roce 1959. Důvod, proč systém airplay/sales tak dobře funguje, je ten, že písně, které si dobře vedou v rádiích a současně i v prodeji na deskách, jsou si v kterémkoli daném okamžiku v zásadě vzájemně podobné, přitom však jsou dostatečně jedna od druhé odlišitelné. A to tak, že když je spolu matematicky zprůměrujeme, vyjde nám postačitelně komplexní a informativně vypovídající obraz stavu posluchačského trendu, pokud jde o nejsoučasnější oblibu a přitažlivost toho kterého typu písní.
Rozhlas je přitom médium spíše pasivní. Samozřejmě, že reaguje na přání posluchačů, ale na druhé straně rádio musí brát v potaz požadavky inzerentů a jsou zde též limity vyplývající z formattingu. Jak víme i od nás, rozhlas nicméně stále poslouchají miliony posluchačů, kteří jsou tak vystaveni nejsoučasnějším výtvorům pop music. A protože nejde o nic jiného než o mrzký byznys (kde jsou ty doby, kdy rádio celé hodiny ikonoklasticky vysílalo rockové umění či avantgardu…), stojí za to poslechovost i v rádiích nadále sledovat a statisticky vyhodnocovat.
Statistiky z retailového prodeje hudebních nosičů poskytují lepší, neboť přímější vhled do toho, kterými songy jsou jejich konzumenti právě „posedlí“ v tom kterém týdnu, pro nějž se tato hitparáda sestavuje. Ale je zde háček. Statistiky z retailu desek (maloobchodního prodeje), abych tak řekl, „oversamplují“ i ty nejzapálenější ze všech hudebních fanoušků vůbec. A sice takové, o nichž je předem jasné, že si koupí nový singl, ať již kdysi Elvise či dnes Alicie Keys, okamžitě v prvním týdnu jejich vydání. Jinými slovy, dochází k dost komplikované situaci, kdy v kterémkoli daném týdnu bude Bill-board Hot 100 hitparáda „obydlena“ songy, které: 1) konzumenti již v obchodech kupují, ale které rádio sotva začalo teprve obehrávat (anebo také nikdy hrát vůbec nemusí), 2) songy, které rádio sice mocně „rotuje,“ ale o které konzumenti začínají ztrácet zájem, a 3) rovněž songy, jejichž prodej i airplay, stane-li se zázrak, synergeticky vrcholí společně. Je nutno též brát do úvahy to, že třebaže rádio a retail stále představují dva hlavní datové komponenty při sestavování Hot 100 žebříčku, nejsou dnes již jediné. Digitální média jako YouTube nebo Spotify již také dokáží sama generovat hity. Takže kategorie „retail“ dnes de facto znamená iTunes a nikoli již klasické kamenné či webové obchody s deskami či CD.
billboard4Řekl jsem výše, že Billboard Hot 100 byl od počátku koncipován jako améba, schopná vlastní permutace odpovídající požadavkům vývoje samotné popmusic. Pravidla byla v tomto případě změněna mnohokrát. Nejvíce změn se přitom událo na spotřebitelské straně rovnice, tedy v tom smyslu, že zohledněny byly měnící se normy toho, jakou formou posluchači vlastní songy nakupují, jak jim je umožněno je získávat (tj. kupovat) a jak jsou jim samotné tyto songy zdostupňovány po technologické stránce. Některé proběhlé změny byly (a jsou) technického rázu a jen stěží laikem vnímatelné – například výpočet váženého průměru sales vs. airplay, anebo arbitrární ubrání/přidání rozhlasových stanic z/do celkového portfolia rádií, z jejichž podkladů je statistika vypočítávána. Některé ze změn byly relikty dávno zaniklých časů. Prvních 40 let trvání hitparády, kdy singly měly fyzickou podobu a navíc se u nich rozlišovala strana A a B, měla kupříkladu redakce Billboardu problém jak se rozhodovat při podchycování úspěšnosti písní z B strany singlových desek. Zařadit je společně s úspěšnými songy strany A nebo do separátní kategorie? Dnes, v digitální éře, je to již zcela irelevantní. V posledních 25 letech však byly provedeny změny, jež mají na vypovídající funkci této hitparády zásadní vliv. Zde je jejich přehled:
Listopad 1991 – integrace přesnějších dat
Billboard včlenil do svých statistik údaje nově získávané od společnosti SoundScan (dnešním majitelem je Nielsen Company). Jejich přímé výstupy z elektronických registračních pokladen prodejců hudby byly o tolik přesnější oproti dřívějším papírovým záznamům tržeb maloobchodních prodejců, že se navíc zcela změnilo i dnešní vnímání toho, co znamená hudební popularita. Vyplynulo z nich kupříkladu, že žánr country a rap se celoamericky prodává v daleko větších objemech, než se kdy předtím soudilo, anebo že většina alb dnes startuje jako hollywoodské filmy – velký premiérový nástup, ale velmi pomalý postupný nárůst.
Listopad 1998 – vřazení non-retailových, radio-only songů
Prvních 40 let byl Hot 100 výhradně hitparádou singlů. Železné pravidlo znělo: nic jiného než singl na 45 otáček, dvanáctipalcový maxisingl, kazetový cassingle nebo CD-singl. Nic jiného do žebříčku nesmělo. Tedy žádné „výběry“ z alb nebo „promotional-only“ vzorky pro rádio a DJe. Mělo to donutit gramofonové firmy, aby své hity vydávaly v singlovém formátu. Sám trh to nejprve změnil až v 90. letech, kdy labely nakonec vyhrály deset let probíhající boj s cílem zničit singl coby spotřebitelské médium a donutit posluchače kupovat (dražší) plnoformátová cédéčka.
Tyto byznysové tahanice však způsobily, že Hot 100 byl v 90. letech mimo mísu. Nejlepší věci, které byly ke slyšení v rádiu (např. When I Come Around od Green Day nebo třeba Don’t Speak od No Doubt a další) se v hitparádě Billboardu neobjevily, neboť neměly fyzický prodejní formát ve formě retailového singlu. Billboard dokázal vzdorovat dlouho. Teprve v roce 1998 se podvolil tlaku labelů a dovolil, aby byly do Hot 100 připuštěny i radio-only songy, které neměly retailový (fyzický) singl coby prodejní alternativu. Obnovila se tím sice inherentní relevance celé této hitparády (popular music, tedy hudba skutečně u posluchačů oblíbená), ale za cenu, že v období 1999 až 2004 se Hot 100 stal žebříčkem, který zcela převálcoval rozhlas, kdy zde fyzické a prodejem potenciálně „velkorážné“ singly měly jen vzácně příležitostnou šanci nějak podstatněji v pořadí úspěšnosti zabodovat.
Únor 2005 – vřazení prodejních výsledků digitálních hudebních formátů
Fanoušci jednotlivě získávaných oblíbených písňových titulů, kteří nestojí ani o celá alba a ani o prefabrikovaný „muzak“ vnucovaný rádiem, musí za splnění svého snu poděkovat Stevu Jobsovi. Právnicky začala digitální hudební éra v roce 2003, kdy firma Apple spustila svůj iTunes Music Store s jednotnou cenou 99 centů za každou zakoupenou a staženou nahrávku, což, mimochodem, byl Jobsův nekompromisní požadavek při jednání se všemi zúčastněnými labely. O dva roky později, když se obchod s digitální hudbou rozjel naplno, Billboard odpověděl v souladu s novým trendem a údaje o číslech prodeje digitálních songů byly včleněny do tvorby žebříčku Hot 100.
Zahrnutí iTunes a dalších prodejců digitální hudby nabídlo velmi účinnou protiváhu onoho pravidla z roku 1998, které povolovalo přístup k zařazení do používaných statistik pouze oněm radio-only snímkům. Tato digitální „infúze“ měla doslova energizující dopad na celý žebříček. Vkus publika se totiž mění rychleji než sestava rozhlasových playlistů. Nově nabytá možnost pro konzumenty takřka okamžitě uspokojit svoji touhu po získání toho kterého z nově vyšlých songů – dokonce ještě rychleji než v době, kdy stačilo zaběhnout do obchodu pro nově vydaný singl – umožnila samotným „vyvoleným“ písním jednak předvést robustní debut a také, v případě trvalejší obliby, ohromně poskakovat vertikálně směrem na Sever, jak se říká na Wall Street. Tedy, nahoru.
Březen 2012/únor 2013 – vřazení streamingové hudby
V posledních osmnácti měsících svých soudobých „dějin“ žebříček Billboard Hot 100 bere už v potaz i sféru digitální hudby, kterou její posluchači na základě svého požadavku sice mohou konzumovat, ale kterou si nikdy (fyzicky) nekoupí. Svůj úvodní gambit na této parketě Billboard zahájil už brzy na jaře v roce 2012, kdy do schématu vytvářejícího statistiky hitparády přiřadil výsledky získávané od Spotify a dalších firem, zabývajících se službami hudebního streamingu na subskripční bázi jako jsou Muve Music, Slacker, Rhapsody či Rdio. Ještě převratnější změna nastala minulou zimu, kdy byly do statistik definitivně přidány též údaje od YouTube a dalších provozovatelů video streamingu. Tento krok byl od redakce Billboardu velmi populistickým gestem. Nejenom je teď přehrávání („views/plays“) oficiálních, příslušnými labely schválených videí na Vevo kvalifikací pro jejich zařazení do bodování pro vstup do Hot 100, ale rovněž tak se kvalifikují amatérská videa samotných YouTube návštěvníků, která v sobě zahrnují alespoň půl minuty stopáže dotyčného hitového songu. Svým velmi chytře načasovaným a formulovaným prohlášením pro tisk Billboard uvedl tuto změnu do života v momentu, který prostě nebylo možno propásnout. Totiž ve chvíli, kdy celou komunitou YouTube otřásal tzv. fenomén Harlem Shake.
Výsledkem bylo, že Baauer, producent oné nahrávky Harlem Shake, okamžitě vylétl do čela hitparády poté, kdy jej tam vystřelilo více než 100 milionů realizovaných shlédnutí, z nichž však většina byla tzv. virální fanouškovská videa. Jsou to ona amatérská, hlavně k tanci určená „dílka“ pokoutně doma uplácaná samotnými návštěvníky YouTube („fušéři“ se jim v branži říká) disponujícími velmi proměnným stupněm vlastní inteligence nebo talentu. Obsahují nicméně audio úryvek originálu, ale nikoli celou stopáž songu. Dodnes, půl roku poté Baauer sice dosud nepřispěchal s žádným dalším svým „kouskem“ podobného ražení, nicméně obavy zastánců seriózního statistického podchycování Hot 100 z toho, že hitparáda se doslova „zadusí“ nějakou příští krátkodobou virální taneční horečkou, se dosud zcela nerozptýlily. Výsledkem všech těchto shora vyjmenovaných změn je to, že Bill-board Hot 100 je nyní, pokud jde o zdrojová portfolia zpracovávaných dat, jakási trojnožka. Sales a airplay jsou prvními dvěma, s tím, že prodej zaniklých singlů na 45 otáček je dnes nahrazen prodejem digitální hudby. Třetím pilířem je streaming (YouTube a další). Podle slov zástupců Billboardu jejich „kouzelná formulka“ nadále protěžuje prodeje a airplay na úkor streamingu. Nastane-li však týden (časopis vychází jako týdeník a hitparáda se počítá od soboty do soboty uplynulého týdne s tím, že publikované výsledky z předchozího týdne jsou vlastně aktuálně známé až ve středu týdne následujícího, kdy Billboard vychází), v němž významně vzroste streamingová aktivita, jinými slovy, objeví-li se další fenomén typu Harlem Shake anebo nějaké „nadupané“ video, jako byl třeba titul We Can’t Stop od Miley Cyrus, potom streamingová komponenta celkového objemu zahrnutých dat může představovat až 30% podkladových údajů použitých pro kompilaci celého žebříčku v onom dotyčném týdnu.

Přidat komentář

1 komentář u „Nejvlivnější americká hitparáda Billboard hot 100 o slavila 55 let

  1. Neznáte někdo aspoň jednu rozhlasovou stanici (anglickou, americkou…), která vysílá pravidelně každý týden žebříček (aspoň top 40 nebo top 20) z Billboard Hot 100? Děkuji. Richard