Na festivalu Colours Of Ostrava vystoupí znovuobnovení Swans, které vede zpěvák a spisovatel MICHAEL GIRA. Jejich loňský návrat byl velkou událostí. Swans patřili k nejvýznamnějším představitelům newyorského undergroundu osmdesátých let.
Jejich skladby se syrovým zvukem a neúprosně se valícím pomalým rytmem posunuly hranice tvrdosti až k bolesti a utrpení. Krátké texty hovořily o moci peněz, chamtivosti, ponížení a ublížení. Hudba souboru inspirovala mnoho následovníků z oblasti industriální i hardcorové scény. Swans se však během let až do rozpadu v roce 1997 proměňovali, načas se přiblížili až ke gotickému postpunku, jindy zase vytvářeli koláže připomínající filmovou hudbu. Na otázky odpovídal Michael Gira.
Proč jste obnovil Swans?
Z uměleckých důvodů. Třináct nebo čtrnáct let jsem se věnoval projektu Angels Of Light, ale cítil jsem, že se už vyčerpal a já chtěl opět prožít zkušenost s totálně pohlcujícím zvukem, tedy se Swans.
Před pěti lety jsem hrál se skupinou Akron / Family nějaké věci od Angels Of Light. A oni použili ty těžké zabijácké rytmy, které byly typické pro Swans. Přineslo mi to stejný zážitek, jako když jsem hrál se Swans.
Měl jsem nějaké písně napsané původně pro Angels Of Light, ale vlastně jsem je s touhle skupinou nahrávat nechtěl. Tak jsem je s přáteli transformoval do podoby písní Swans. Pak jsem napsal několik písní přímo pro Swans. První deska My Father Will Guide Me up a Rope to the Sky je proto přechodem od Angels of Light ke Swans. Nové album bude ještě extrémnější.
Proč jste se vrátili právě k těžšímu a hutnějšímu pojetí hudby Swans?
Ale to nebyl návrat, to byla cesta
vpřed. Šlo o to použít přístup k práci, typický pro Swans, a posunout jej dál. Chtěl jsem prostě zažít novou zkušenost, takže v tom byly velmi sobecké důvody. Ale přijetí bylo velmi dobré, takže mám dojem, že jsem se rozhodl správně.
Swans přinášeli na svých deskách mnoho bolestných a temných témat.
To vidíte vy, ale to byl jen jeden aspekt naší tvorby. Je to, jako byste řekl, že Kurosawa je temný, protože udělal několik krimipříběhů. Swans se zabývali mnoha tématy, mnoho je jich temných, ale nejsou taková všechna, je tam taky mnoho milostných písní. Nejsem jednorozměrný. Ve Swans jsem odkrýval hodně témat. I duchovních.
Ale raní Swans byli hodně brutální…
Byla to reakce na mnoho věcí, které se odehrávaly, byla to reakce na samolibou hudbu, která nás obklopovala. Hodně materiálu inspirovala média a konzumní společnost. Byla to snaha najít ty nejhorší aspekty a vrhnout je lidem zpět do tváře. Jsou to komentáře od někoho, kdo v konzumní společnosti žil, ale stejně jako v hudbě tu bylo mnoho dalších aspektů.
Pamatuji si, že jste použil i nahrávky FBI.
To bylo velmi zajímavé, otec Jarboe byl agent FBI a měl doma nahrávky, které jsme použili na desce Soundtracks Of The Blind. Jedna se jmenovala Byl jsem vězněm ve vaší lebce. Myslím, že v ní vypráví o své zvrácené mysli. Bylo to velmi zajímavé.
I obnovení Swans čerpají z médií a reagují na konzumní společnost?
Třeba píseň You Fucking People Make Me Sick z poslední desky je napsaná z pohledu člověka, který unáší mladé lidi podléhající módě, mučí je, znásilňuje a vraždí. Média stále ovládají náš život a naše myšlení a je to mnohem horší než v dobách, kdy jsem vyrůstal.
Čím to je?
V Americe se vytváří středověká společnost s velmi malým množstvím velmi bohatých lidí, zatímco většina lidí je pořád chudší a chudší. Pracují pro obrovské korporace a získávají peníze jen na to, aby přežili a koupili si od těchto korporací zboží, které vyrábějí. Média a reklama vytvářejí dojem, že tyto zbytečné produkty musejí mít. I jejich identita je tvarována, stejně jako sexualita. Je to dlouhý proces, který postupuje a má hrozný dopad na způsob života i životní prostředí. Ale co můžeme dělat?
Jaké to je hrát na velkém festivalu pro klubovou kapelu?
Náš zvuk se pro ně hodí. Je to jako ty nejlepší pasáže od Pink Floyd z konce šedesátých let, takže na velkých festivalech vyznívá naše hudba velmi dobře. Sound je skutečně mohutný. Je to dáno obsazením. Máme nyní dva bubeníky, Phila Puela, který hrál na bicí na posledním turné Swans v roce 1997, a Thora Harrise, který hrál v Angels Of Light. Je s námi kytarista Norman Westberg, který hrál už na první desce Swans, baskytarista Chris Pravdica a Christoph Hahn, který hrál se Swans v osmdesátých letech a na počátku devadesátých.
Hrajete živě i starší věci, když máte v kapele hodně členů, co hráli se Swans i dříve?
Ano, hrajeme třeba skladbu I Crawled, z úplných počátků Swans. Ale je hodně odlišná, má velmi dlouhé intro, které na desce nebylo. I písně z nového alba Swans My Father byly transformovány. Nechceme být jako popová nebo rocková kapela, která opakuje to, co je na desce, já chci, aby materiál plynul a byl naléhavý. Materiál jsme pro živá vystoupení probrali, natáhli ho a transformovali.
Jak moc se písně na koncertech mění?
Mění se vystoupení od vystoupení. Vždycky se snažím, aby se koncertní repertoár vyvíjel, aby se pořád posouval. Ne, že by se písně úplně „překopaly“, ale pořád se lehce proměňují. Jestli někdo viděl loni v září v New Yorku naše první vystoupení v rámci tohoto turné a přijde letos v září opět, dovedu si představit, že ho ohromí, jak moc jsou některé písně jiné. Objevují se v nich další nuance a nová dynamika, koncerty se prodlužují. Naše vystoupení nyní trvá dvě až dvě a půl hodiny. Je to orgie, očistný rituál.
Jak důležité jsou pro vás koncerty?
Hraní koncertů je to, co jsem chtěl dělat. Taky nahrávám a produkuju desky, ale teprve když jsem na scéně a hraji, mám pocit, že jsem dokonale sladěn se svým potenciálem i se světem. Cítím, že je to to, co mám dělat.
Proč jste se vlastně rozhodl tvořit hudbu?
Bylo to nevyhnutelné. Byl jsem umělec, studoval jsem umění, chodil jsem na umělecký institut v Los Angeles a měl jsem zájem o performance, o věci, které jsou okamžité a vitální. Tehdy nastoupil punk rock, byla to syrová hudba a zvuk, který nám vrhal do tváří, měl větší smysl, než to, co udávalo tón v umění. Neměl jsem sice žádné hudební schopnosti, ale měl jsem představivost, jak by měla vypadat hudba, co bych vytvářel, tak jsem ji začal dělat.
Připravuje už další desku Swans?
Ano. Už teď je náš repertoár z půlky nový, tvoří ho materiál, který jsme napsali od té chvíle, kdy jsme dali dohromady nové složení kapely. Jak už jsem řekl, je extrémnější a mnohem transcendentnější, myslím v rituálním a spirituálním smyslu těchto totálních sonických experimentů. Rád ho hraju. A myslím, že dostává posluchače do stejného stavu, v jakém jsem já.
Pokračujete v psaní knih?
Uvažuju o tom, že bych se do toho zase dal, ale pro mě to není tak snadné, vyžaduje to plné odevzdání a veškerý můj čas i energii. Být pár let mimo a věnovat se jen tomu. Ale ano, přemýšlím o tom.
Mám rád Konzumenta.
V určitých místech je dobrý, ale v dalších úplně zabitý. Jazyk potřebuje hodně práce.
Živíte se jen hudbou?
Ano, zařídil jsem si to tak. Od doby, co si lidé hudbu nekupují, je to sice těžší, ale já našel způsob, jak přežít. Konec konců, starám se jen o sebe od čtrnácti let, tak už vím, jak na to.