Od King Crimson k Fluxu

Adrian Belew je jedním z klíčových členů King Crimson. V kapele působí od počátku sedmdesátých let, a když její
zakladatel a vedoucí Robert Fripp oznámil, že už nechce dál vystupovat, rozhodl se sestavit sextet The Crimson ProjeKCt, který hraje písně této legendární kapely. Spolu s hráčem na stick Tonym Levinem, bubeníky Patem Mastelottem a Tobiasem Ralphem, baskytaristkou Julií Slickovou a kytaristou Markusem Reuterem se představili na konci března v pražské Arše v rámci evropského turné. Na trhu už byla živá deska Live In Tokyo, která navázala na předloňský Official Bootleg Live 2012. Kapela hrála na turné v době, kdy už bylo jasné, že Robert Fripp staví nové King Crimson. Belew, který nezapadl do Nine Inch Nails, se proto dál soustředí hlavně na svůj revoluční projekt Flux, který umožní streamovat hudbu úplně novým způsobem, kdy budou písně znít pokaždé jinak.
king_crimson2
Jak vznikl The Crimson ProjeKCt?
Robert se před nějakými třemi čtyřmi lety rozhodl, že se chce stáhnout z živých vystoupení, ale my jsme chtěli hrát dál. Mluvil jsem o tom s Robertem a on byl nadšený, že chceme pokračovat bez něj. Že to uděláme za něj, dostali jsme jeho souhlas a dokonce nám vymyslel název kapely.

Je vůbec možné hrát repertoár King Crimson bez Frippa?
Máme Markuse Reutera z Rakouska, který byl jedním z Robertových studentů. Je schopen zahrát to, co obvykle hraje Robert na deskách, takže ten zvuk tam pořád je. Pořád to zní tak, jak by to znít mělo. Samozřejmě, duchovně, jako přítel, mi Robert chybí, jenomže on už na turné nechtěl jezdit. A podle mého názoru je důležité, aby hudba King Crimson zněla i živě.

Proč jste zvolili formu sexteta?
Byla tu dvě tria, moje Power Trio a Stick Men, které tvoří Tony Levin, Pat Mastelotto a Markus. Obě tato tria už hrála několik věcí od King Crimson. Spojili jsme je do šestičlenné kapely, protože ta nám nabízí nejširší výběr písní. Můžeme vlastně hrát cokoli z celého crimsonovského katalogu. Nejdřív jsme začali pracovat na těch, které by lidé chtěli nejvíce slyšet, jako je Elephant Talk, Dinosaur, Thrak nebo LarksTongues, Red a Thela Hun Ginjeet. A teď jsme se dostali do bodu, kdy už zařazujeme písně, které stály stranou pozornosti.

Dokázal jste si v roce 1981 představit, že písně z alba Discipline by se mohly hrát o třicet let později?
(smích) Nikdy mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Nevím o tom, že by někdo z nás věděl, čím se ta deska stane. Nahrávali jsme, byli jsme vzrušení z toho, že spolu hrajeme a nemyslím si, že by někoho z nás do té doby, než jsme album dokončili a vyšlo, napadlo, že vytváříme něco, co nezní jako cokoliv od kohokoli jiného. Na druhou stranu je vždycky hezké, když napíšete něco, co obstálo v testu času a i dnes v něm obstává. To je naštěstí případ většiny našeho materiálu. A cítím v tom takové dodatečné požehnání.

Ale někdy se může stát takovýto materiál zátěží. Před lety jste mi říkal, že už nechcete hrát 21st Century Schizoid Man, což je jedna z nejznámějších skladeb King Crimson, ale o pár let později jste ji měli opět na repertoáru.

To je pravda. 21st Century Schizoid Man patří do éry předcházející našemu obsazení. A Robert ho nechtěl hrát. Byl jediným z aktuálního obsazení, který se na této písni podílel a byl jediným, kdo ji nechtěl hrát. Je pěkné, když se můžete ohlédnout za ranějším materiálem King Crimson. My z něj pár věcí hrajeme, abychom uctili celý odkaz kapely, ale přirozeně máme tendenci upřednostňovat hudbu, na které jsme se podíleli a cítíme, že i ona přispívá k odkazu King Crimson.

Na druhou stranu jste se ale na desce Three of A Perfect Pair objevuje i třetí díl LarksTongues In Aspic, což je skladba ze stejnojmenného alba, která byla složena ještě před vaším příchodem.
Vždycky se mi líbilo, když jsme vzali původní LarksTongues a navázali na ně. Použili jsme prvky této skladby, ale novým způsobem. Tak vznikly LarksTongues Pt. 3 a LarksTongues Pt. 4. Myslím si, že takováto důslednost je pěkná, skladba je pak více než jen jedinou osamocenou písní.

king_crimson3Jaký bude další osud King Crimson?
Jak jste zaregistroval, Robert nyní změnil názor, a rozhodl se dát dohromady nové obsazení King Crimson (označované za osmé – pozn. aš). Já v něm nejsem, ale bude v něm Tony i Pat. Robert mi přímo řekl, že to není nic pro mě. Vysvětlil mi, že se chce soustředit na materiál, který vznikl před mým příchodem do kapely, zaměří se na tvorbu ze sedmdesátých let. Bude hrát se třemi bubeníky (Patem Mastelottem, Gavinem Harrisonem, který hrál v Crimsonech v letech 2007 až 2009 a Billem Rieflinem z Ministry, Pigface, Revolting Cocks a Swans – pozn. aš). Tito tři bubeníci budou vepředu před zbytkem kapely na místě, kde normálně bývá zpěvák a kytarista. (Zpěváka ale skupina taky má, stal se jím Jakko Jakszyk, který vedl crimsonovský tribute 21st Century Schizoid Band, posledním členem je dlouholetý člen King Crimson, saxofonista Mel Collins, který se objevil na čtyřech albech z počátku sedmdesátých let – pozn. aš). Robert mi taky řekl, že turné bude dlouhé jen čtyři týdny a že chce natočit novou desku. Já ani nevím, zda tomu říkat King Crimson, nebo ne, nevypadá to, že by to s nimi mělo moc společného.

Já myslím, že co a kdo jsou King Crimson, vždy určoval Fripp…
Robert je případ sám pro sebe, originální, výjimečná osobnost. Mám ho rád, je to můj přítel, dělá věci podle svého a já je nezkouším vysvětlovat.

Pamatuji si, že obsazení King Crimson se zpočátku měnilo desku od desky.
Prvních sedm desek mělo vždy odlišné obsazení. Proto je pěkné, že jsme stále v kontaktu a hrajeme spolu více než třicet let materiál King Crimson. Jestliže ale Robert nyní cítí, že má potřebu dělat něco jiného, já ho podporuju.

Teď trochu odbočím a vrátím se ještě víc do vaší minulosti. Jak vzpomínáte na Franka Zappu, u něhož jste v roce 1977 začínal?
Samozřejmě, že si na všechno s ním pamatuju, v mém životě to byla velmi důležitá doba. Mám rád Franka. Jeho hudba byla neuvěřitelná, zkušenost hrát s ním byla taky neuvěřitelná. Bez Franka bych dneska nebyl tam, kde jsem, vždy se ke mně choval velmi dobře. Často na něj myslím, Frank mi chybí, přál bych si, aby tu pořád byl.

Jak důležité pro vás bylo blues? Z vašich nahrávek mám navzdory jejich modernosti a avantgardnosti pocit, že vás ovlivnilo.
Když jsem začínal hrát na kytaru, byla bluesová kytara to první, co jsem se pokoušel naučit. Je to skvělý systém, který je hodně nápomocný, naučíte se sóla a pochopíte, jak v nich improvizovat. Myslím, že je pořád velmi užitečné umět blues hrát, i když je to v určitých ohledech velmi omezený systém. A něco z něj asi pořád zůstává v mé hudbě. Už proto, že mám rád všechny žánry a všechny se – doufám – objevují v mé hudbě.

Jak pokračuje vaše sólová kariéra?
Vlastní tvorbě věnuji pořád víc času. The Crimson ProjeKCt je něco, co dělám jen pro zábavu, protože se mi ta hudba líbí a uznávám ji. Mám teď hodně sólových projektů, je to hudba, která se pořád mění, nikdy není dvakrát stejná. Pracuji na tom čtyři roky a říkám tomu Flux. Můžete se podívat na můj facebook, kde se o tom dozvíte víc. Vytvořil jsem hodně nové hudby, která je připravená k vydání, a doufám, že svět je připraven na ni.

Jak to myslíte?
Mám novou metodu a pokusím se ji přiblížit. Protože ale bude dostupná až od léta, mohu jen říci, že půjde o mobilní aplikaci, kterou si stáhnete a kdykoli ji spustíte, bude znít jinak. Jako byste neměli jednu desku, ale sto desek. Na rozdíl od desky není nikdy dokončená, pořád k ní můžete přispívat, i když ji užlidé začali poslouchat. Měl jsem ten nápad v hlavě desítky let, ale nikdy ho nebylo možné technicky realizovat.

Můžete ten nápad přiblížit?
Obsahem nejsou jen hudba a zpěv, kytary, basa, bicí a piano, všechno, co bych normálně nahrál na sólovou desku. Ony hrají spolu s dalšími kusy hudby, takže budou pokaždé jiné a vždy překvapující. Možná budete poslouchat sloku a ta se změní v cvrlikání ptáků, pak bude možná někdo mluvit a bouchnou dveře. Jako umělci se mi to velmi líbí. Jsem trochu unaven písněmi, které mají sloku, po níž přijde refrén, druhá sloka, která je většinou jen jinou nahrávkou první, a tak dál. Nový systém mi dává svobodu. (Aplikace má umožnit hotový materiál dekonstruovat a pokaždé znovu poskládat novým způsobem – pozn. aš).

Bude to jen pro Apple nebo pro jakákoli mobilní zařízení?
Zpočátku to bude jen pro Apple, pro zařízení s iOS (operační systém Apple pro jeho mobilní a přenosná zařízení – pozn. aš), ale doufám, že pak to bude pro jakékoli zařízení. Musíme to už spustit, pořád jsme čekali, protože to vyžaduje tolik technologie, softwaru, ale já už nechci dál čekat, pracuji na tom roky. Jsem tím velmi vzrušený nejenom proto, aby to už bylo možné slyšet, ale hlavně proto, že v tom vidím budoucnost toho, co rád dělám. Od té doby, co pracuju ve Fluxu, jsem superaktivní a jsem schopen psát víc a víc, protože je to způsob, jak představit všechny nuance. Nepotřebujete složit dvanáct nových písní, abyste s novou tvorbou mohli vyjít ven, Flux plyne neustále, cokoli, co uděláte, můžete okamžitě zveřejnit, natáhnete to a každý, kdo má zájem, se tím může potěšit. Plánuju do toho přispívat roky.

Nedělá vám problémy omezení kvality hudby poslouchané přes mobilní zařízení?
Zvuková kvalita bude dobrá. I když je nákladné, aby hudba zněla dobře, nesmí mít špatný zvuk, to bych sešel ze své cesty. Mám své studio a dávám dobrý pozor, aby všechno pořád znělo dobře. Tohle dobře zní, nemusíte se bát. Nebude to nutné poslouchat jen na iphonu, ten jen představuje způsob, jak se k tomu dostanete. Budete to moci poslouchat do sluchátek, v autě, přes domácí zvukovou aparaturu, jak jen budete chtít. Kvalita poslechu bude záviset na vás.
Foto archiv

Přidat komentář