Oh, Shenandoah

Na téhle prastaré americké písničce je nejzajímavější, že jí vlastně nikdo nerozumí. Ona totiž vážně nedává smysl. V prvé řadě se nedá dost dobře uhodnout, co nebo koho si máme představit pod jménem Shenandoah. Zdali živou osobu, nebo známou řeku, či snad stejnojmenné údolí v Západní Virginii, kterým protéká. Pokud by to byla řeka, případně údolí, muselo by jít o personifikaci, neboť ve většině verzí – včetně skvělé nahrávky z nejpodceňovanějšího alba Boba Dylana Down In The Groove – se zpívá: „Ó, Shenandoah, miluji tvou dceru.“ Ale koneckonců, proč ne? „Dcera řeky“ není neobvyklou metaforou a indiánské jméno Shenandoah bývá vykládáno jako „dcera hvězd“.
Legenda praví: Když Velký duch stvořil svět, sešly se ranní hvězdy na břehu tichého jezera se stříbřitou hladinou, které obklopovaly modré hory. Krásnější kout nikdy neviděly. Proto se usnesly, že se sem budou každých tisíc let vracet, aby zde zpívaly své písně radosti. Ale jedenkrát jejich zpěv přerušil ohromný rachot. Hory se rozestoupily a voda z jezera odtekla do moře. Hvězdy tak dlouho hledaly podobné místo, kde by se mohly dál setkávat, až nalezly překrásné údolí, protkané klikatou řekou. Jaké však bylo jejich překvapení, když zjistily, že se dívají na své bývalé jezero, obklopené týmiž modrými horami, nad jejichž vrcholky tančívaly veselé tance. Hvězdy to naplnilo takovým štěstím, že do řeky schovaly nejzářivější klenoty ze svých korunek. A od těch dob se řece i údolí říká Shenandoah, dcera hvězd.
Věčná škoda, že se indiánský mýtus neshoduje se skutečnou etymologií. Situaci navíc komplikují verše, v nichž se praví: „Ó, Shenandoah, teď musím jít, ale nezklamu tě.“ Zde je nutné vysvětlit, že v případě této balady existují desítky odlišných slok, u nichž hrají zásadní roli doba a místo výskytu. Málo srozumitelný příběh, chápaný každým upravovatelem trochu jinak, se časem ustálil na historce o bílém lovci, který pod rouškou noci připluje na kánoi k indiánskému táboru, ležícímu na říčním břehu, a unese dceru náčelníka, do níž se zamiloval. Ujištění tedy patří oné dívce, jež se podle všeho jmenuje stejně jako řeka – Shenandoah – a pro kterou se lovec vrátí, až padne tma.
Je tu ale další problém: přijmeme -li v souladu s populární českou verzí skupiny Rangers z roku 1968 tezi, že jde o řeku Shenandoah, jak si vysvětlit, že se zde zároveň mluví o Missouri? („Vpřed, čeká mě dlouhá cesta přes celou Missouri.“) Řeka Missouri v nechvalně proslulém kraji desperáta Jesseho Jamese přece nemá nic společného s řekou, údolím ani městem Shenandoah v Západní Virginii, natož se stejnojmennými městy v Pensylvánii a Iowě. A mluví se zde vlastně o řece, nebo o státě Missouri? Zdánlivě nesmyslné spojení dvou místopisných údajů, které spolu nesouvisejí, paradoxně prozrazuje leccos o vývoji, jímž text prošel od počátku 19. století.

ŘÍKAL TO JIM BRIDGER

Přední americký novinář a spisovatel William Livingston Alden uveřejnil v červenci 1882 v měsíčníku Harper’s Magazine článek Sailor Songs o zanikajícím žánru námořnických písniček (tzv. „shanties“). Na důkaz toho, že americká kultura s nástupem parolodí ztrácí nejeden půvabný rys, předložil několik příkladů takových „shanties“, jež se údajně naučil „před třiceti lety“ (tudíž se mohly zpívat už ve čtyřicátých letech 19. století). Mezi jinými si vzpomněl i na dvě sloky písně Shanandore, z nichž ta první se vesměs shoduje s první slokou námi uváděné verze a druhá vypráví o dívce jménem Sally. „Sedm let jsem se dvořil Sally, dvořil jsem se jí ve tvém údolí.“
Z toho lze vyvodit, že Shanandore je řeka protékající údolím, nejspíš totožným s Shenandoah Valley v Apalačských horách, jehož současný název vznikl poangličtěním dnes už jen těžko dohledatelného indiánského jména. Švýcarský prospektor Christoph von Graffenried psal na samém počátku 18. století o údolí Senantona, což je zřejmě jedna ze zkomolenin (další zní Gerando, Gerundo, Genantua, Shendo, Sherando) indiánského výrazu Schin- -han -dowi („Řeka ve smrkovém lese“). Verze Shanandore patří kromě té ofi ciální k nejrozšířenějším, o čemž svědčí fakt, že se dostala i do kultovní antologie Americká lidová poezie z roku 1961, pro kterou ji pod názvem Široká Mizzouri přeložil Josef Hiršal.
Zvláštní zmínku o Missouri nalézáme už v Aldenově článku. On sám si ji vysvětloval jako pozdější dodatek. Dodejme, že William L. Alden nebyl pouze novinářem a autorem humoristických knížek; v pozdějších letech sloužil jako diplomat v Římě, ale především proslul jako nadšený propagátor kanoistiky a zakladatel Newyorského kanoistického klubu. Není divu, že mu utkvěla v paměti právě skladba Shanandore. Vždyť právě ona staví pomníček prvním ka nois – tům, tzn. lovcům kožešin, kteří – a to je důležité – operovali především na Missouri. Ne náhodou se název řeky vyvinul z indiánského výrazu „ouemessourita“ („ti, kteří mají čluny z vydlabaného kmene“). O lovcích kožešin na Missouri vypráví písnička The Young Voyager z období kolem roku 1700. V polovině čtyřicátých let 19. století namaloval pozapomenutý americký malíř George Caleb Bingham obraz Lovci kožešin sjíždějí Missouri (původně nesl název Francouzský lovec a syn míšenky, což se Svazu amerických umělců zdálo příliš kontroverzní, a tak musel být přejmenován). O něco dříve se řeka stala cílem tzv. Ashleyho expedice, která by nás mohla přiblížit k řešení části naší hádanky.
Roku 1822 vylepila společnost Rocky Mountain Fur Company v St. Louis ve státě Missouri letáky adresované „všem mladým dobrodruhům“. „Níže podepsaní shánějí stovku mužů, kteří by po dobu jednoho až tří let postupovali k prameni řeky Missouri,“ stálo v nich. Zkušení trapeři, kteří se přihlásili, vešli ve známost jako „Ashleyho stovka“, jelikož expedici vedl generál William H. Ashley. Výpravy se zúčastnil i tehdy sotva dvacetiletý Jim Bridger, z něhož se zanedlouho vyklube nejslavnější americký stopař a objevitel Divokého západu. „Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalérií jak krví rudne zem,“ zpívají Green horns v oblíbené písničce Blízko Little Big Hornu. Sám Bridger ke konci života vyprávěl neuvěřitelné historky nejen o generálu Custerovi, ale také o „zkamenělém lese“ v národním parku Yellowstone, kde „zkamenělí ptáci zpívají zkamenělé písničky“.
Nás bude zajímat, že měl dvakrát za ženu Indiánku. Poprvé to byla dívka z kmene Ploskohlavců, podruhé dcera náčelníka Šošonů. Tenkrát šlo o celkem běžnou praxi: bílý lovec si vzal indiánskou ženu – nezřídka z náčelnického rodu – a tím utužil vzájemné obchodní vztahy. Historická fakta dodávají příběhu, jenž vykrystalizoval z textu písně Oh, Shenandoah, nový rozměr a vysvětlují i zmínku o Missouri, někdejším centru obchodování s kožešinami. Že nejsme první, koho napadla souvislost se slavným skautem, dokazuje další varianta této skladby, v níž se zpívá: „Starý Bridger miloval indiánskou dívku, kánoi měl naloženou kožešinami. Řekl náčelníkovi: ,Miluju tvou dceru, chci ji vzít přes hučící vody.‘ Náčelník ztropil hrozný povyk, nestál o traperovy dolary. Lovec mu dal dryják, kterému říkal whisky, opil ho a dceru mu ukradl.“ Zřejmě i takové případy se stávaly.

ZVEDNĚTE KOTVY

Termínem „shanty“ (z francouzského „chanter“ – „zpívat“) se rozumí námořnická písnička, tedy písnička zpívaná na moři. Shenandoah i Missouri jsou ale řeky. Je tedy pravděpodobné, že na širé moře se skladba dostala až postupem času. Kapitán W. B. Whall v knize Ships, Sea Songs And Shanties z roku 1910 doslova říká: „Původně to byla prostě píseň, nikoli námořnická píseň, a se slanou vodou neměla nic společného. Patrně ji s sebou přivezli američtí nebo kanadští cestovatelé, kteří uměli skvěle zpívat. Právě oni inspirovali Thomase Moorea při komponování skladby Canadian Boat Song.“ Znalci také v baladě Oh, Shenandoah slyší irský a afroamerický vliv, což vysvětlují jejím častým přesazováním do nových prostředí. Co se týče možnosti irského původu, je vskutku pozoruhodné, jak dobře jde melodie dohromady s hlasem belfastského křiklouna Vana Morrisona a zvukem dublinské skupiny Chieftains (CD Long Journey Home), nemluvě o tom, že v Irsku můžeme najít řeku Shannon. Afroamerické konotace skladba získala v období před občanskou válkou, kdy si ji zpívali uprchlí otroci (Missouri jim nahrazovala biblický Jordán). Za války Severu proti Jihu se z písničky v podání vojáků obou armád stala vzpomínka na rodný kraj – buď Shenandoah v unionistické Iowě, nebo jižanskými partyzány zamořené Shenandoah Valley. (Za starou píseň kavaleristů ji označují John a Alan Lomaxové v antologii American Ballads And Folk Songs i Carl Sandburg ve výboru The American Songbag.) Že nešlo jen o ,sladkovodní‘ záležitost, dokazuje karibská verze Solid Fas, zaznamenaná v roce 1966 u ostrova sv. Vincenta při lovu kosatek. Zvolání „solid fas“ značí, že harpunář zasadil přesnou ránu. Západoindičtí veslaři se s nesrozumitelnou zmínkou o Missouri vypořádali po svém. Změnili pár hlásek a z cesty přes řeku se rázem stala cesta z bídy („misery“).
,Mořské‘ varianty balady Oh, Shenandoah však byly doloženy už mnohem dřív. David W. Bone ve sbírce říčních „shanties“ Capstan Bars z roku 1931 píše, že se píseň původně zpívala na řece a mezi mořskými vlky zdomácněla kolem roku 1800. (V jeho verzi je Shenandoah „mé rodné údolí“ a říká se zde: „Ó, Shenandoah, mám rád tvé dcery.“) Spisovatel a esejista Frank T. Bullen, který v mládí pracoval jako lodník, vzpomíná v knize Songs Of Sea Labour z roku 1914 na „pomalou a procítěnou černošskou písničku“ Rollin-River, zpívanou při navíjení kotvy nebo odčerpávání vody z podpalubí. Na slovo „Shenandoah“ prý všichni naráz zabrali. Alfred Mason Williams, přezdívaný pro své příběhy z dělnického prostředí „básník -kovář“, uvádí v knížce Studies In Folk -song And Popular Poetry z roku 1895, že se píseň zpívá při utahování dračí smyčky.
Námořnické „shanties“ dělíme do mnoha kategorií podle druhu činnosti, která se při jejich zpěvu vykonává. Nejčastější jsou „long-haul“ („dlouhý tah“) a „short-haul“ („krátký tah“), tedy písničky zpívané při napínání plachet či veslování. O „pumping shanties“ („pumpovacích písničkách“) a „windlass shanties“ (v jejichž rytmu se navíjely či spouštěly kotvy) už byla řeč. Dále známe třeba „menhaden shanties“, oblíbené při lovu sleďů (když rybáři rozhazovali sítě), nebo „fo’c’s’le“, zpívané posádkou při odpočinku na přídi („forcastle“). Oh, Shenandoah patří k tzv. „capstan shanties“, tedy písničkám zpívaným při otáčení kotevním rumpálem. K takové námaze bylo zapotřebí táhlé melodie, podobně jako k veslování na dlouhé vzdálenosti. Ať už tedy s nápěvem přišli irští, afroameričtí nebo kanadští námořníci, skvěle jim při práci posloužil. Text sice nedával skoro žádný smysl, to ale utahané lodníky asi moc netrápilo.

RUDÝ BRATR BÍLÉHO MUŽE

Na začátku jsme se zabývali otázkou, zda název Shenandoah v písni označuje řeku v Západní Virginii, nebo stejnojmenné údolí. Co když je ale řešení mnohem prostší a verš „ó, Shenandoah, miluji tvou dceru“ lze brát doslovně? Pokud se bílý lovec zamiloval do dcery indiánského náčelníka, proč by se její otec nemohl jmenovat Shenandoah? Máme pro to oporu v historických pramenech? Odpověď zní: ano, máme.
Zaprvé tu je pověst o Gherundovi, náčelníkovi starého irokézského kmene, usazeného kdysi dávno v dnešním Shenandoah Valley. V první polovině 17. století ho odsud vyhnal náčelník Algonkinů Opechancanough a údolí pak okupoval kmen Shawneeů, vedený Opechancanoughovým synem. To se však přihodilo ještě předtím, než do údolí přišli bílí osadníci, a tudíž je nepravděpodobné, že by měl někdo z nich potřebu na Gherunda vzpomínat. Naštěstí existuje ještě jeden významný muž, jenž by – tak jako v první části našeho příběhu Jim Bridger – mohl písničku částečně inspirovat.
Jmenoval se Oskanondonha (Medvěd), což Američané zkomolili na Skonondon, Skenando, Skenandoa, Skenandoah a nakonec na Shenandoah. Údajně žil v letech 1710 až 1816 (tedy 106 let!) a byl nejslavnějším náčelníkem indiánského kmene Oneidů. Oneidové (Onayotekaono neboli Lid stojícího kamene) patřili k jednomu z pěti (později šesti) národů sdružených do tzv. Irokézské ligy, která si též říkala Liga míru a moci. Toto sdružení, založené legendárními mírotvůrci Hiawathou a Deganawidou, reprezentoval sněm padesáti dědičně volených náčelníků (sachemů) na Velkém shromáždění. Z dnešního hlediska je poučné, že konkrétně Oneidové měli ve svém čele ženy, tzv. seniorky klanu, které rozhodovaly, kdo bude příštím sachemem (proto se jím nezřídka stávala osoba ženského pohlaví). „Chief Shenandoah“ se proslavil během Americké války za nezávislost, v níž bojovalo Království Velká Británie se svými třinácti severoamerickými koloniemi a která skončila britskou porážkou a uznáním nezávislosti Spojených států amerických.
Shenandoah se proslavil nechvalně i chvalně – podle toho, z jakého úhlu se na věc díváme. Oneidové se totiž pod jeho vedením jako jediný kmen Irokézské ligy postavili na stranu Američanů, což způsobilo rozpad Ligy a konec Velkého míru. V srpnu 1777 se významně angažovali v bitvě u Oriskany a v říjnu přispěli k vítězství nad britským generálem Johnem Burgoynem u Saratogy. Když pak vprostřed ledové zimy uvízla v pensylvánském Valley Forge hladovějící armáda generála George Washingtona, Oneidové ji zásobovali obilím, dokud nepříznivé počasí nepominulo. Od té doby se traduje legenda o oneidské ženě Polly Cooperové, která prý v údolí zůstala s americkými vojáky a naučila je připravovat výživné a zdravé indiánské pokrmy. Finanční odměnu odmítla, a tak jí ženy důstojníků koupily v blízkém městě šál, který se jí líbil. Ten šál si potomci Oneidů předávají z generace na generaci jako symbol přátelství s americkým lidem.
Americký lid se Shenandoahovi za jeho věrné služby jaksepatří odvděčil. Náčelníka mohl varovat už incident z roku 1775, kdy ho bílí „přátelé“ ve městě Albany opili, okradli a nechali ležet v příkopu. Po návratu do indiánské vesnice prý prohlásil: „Nikdy nepijte ohnivou vodu. Udělá z vás myši pro bílé kočky.“ Těžko říci, nakolik si ostatní vzali jeho slova k srdci. Susan Fenimore Cooperová, dcera a sekretářka autora Posledního mohykána, si totiž ve svém vyprávění Missions To The Oneida (Mise k Oneidům), uveřejňovaném roku 1885 na pokračování v časopise The Living Church, lakonicky posteskla: „Jen jeden muž, Skenandoah, se dostavil ke svatému přijímání. Je to jediný střízlivý člověk v táboře.“
Po válce měl Shenandoah pověst blízkého přítele George Washingtona, ve skutečnosti však musel přihlížet, jak Oneidové přicházejí o domovy, strádají hladem a umírají na bělošské nemoci. Ve válce ztratili třetinu mužů, navíc museli čelit mstivým útokům ze strany britské armády i zbylých irokézských kmenů. Když si „noví“ Američané rozdělovali indiánská území, Oneidové padli za oběť jako první. Ačkoliv jim vláda slíbila finanční pomoc a záruku vlastnictví půdy na věčné časy, ocitli se na pokraji nejvyšší nouze a v zoufalství vyměnili šest milionů akrů půdy za nedůstojně malou rezervaci.
Oskanondonha, pro bílé tváře Skenandoah či Shenandoah, byl náčelníkem až do své smrti, která nastala 11. března 1816. Pohřbili ho, jak si přál, v ovocném sadu u školy pro děti Oneidů v Clintonu ve státě New York, vedle jeho přítele, misionáře Samuela Kirklanda, s nímž ústav v roce 1793 zakládal. Škola se původně nazývala Hamilton-Oneida Academy a dnes se jmenuje Hamilton College. Po roce 1851 byly ostatky obou mužů přeneseny na školní hřbitov, kde odpočívají dodnes. A s nimi i tajemství, zda náčelník Oneidů inspiroval skladbu Oh, Shenandoah, či nikoli. Úplnou pravdu asi nezjistíme, ale to snad ani není účel. Aneb, jak se v antologii American Favorite Ballads z roku 1961 naoko rozčiloval známý folkař a folklorista Pete Seeger: „Proč by tahle písnička, oblíbená mezi námořníky, měla být o indiánském náčelníkovi a řece na Středozápadě? A proč ji má každý tak hrozně rád, že ji za žádnou cenu nechce měnit?“

OH, SHENANDOAH
Oh Shenandoah, I long to hear you
Away, you rolling river
Oh Shenandoah, I long to hear you
Away, I’m bound away
‚Cross the wide Missouri

Oh Shenandoah, I love your daughter
Away, you rolling river
I’ll take her ‚cross your rollin‘ water
Away, I’m bound away
‚Cross the wide Missouri

‚Tis seven years, I’ve been a rover
Away, you rolling river
When I return, I’ll be your lover
Away, I’m bound away

‚Cross the wide Missouri
Oh Shenandoah, I’m bound to leave you
Away, you rolling river
Oh Shenandoah, I’ll not deceive you
Away, I’m bound away
‚Cross the wide Missouri

Ó, SHENANDOAH
Ó, Shenandoah, chci tě zase slyšet.
Vpřed, ty dravá řeko!
Ó, Shenandoah, chci tě zase slyšet.
Vpřed, čeká mě dlouhá cesta
přes celou Missouri.

Ó, Shenandoah, miluji tvou dceru,
vpřed, ty dravá řeko.
Převezu ji přes tvé dravé vody.
Vpřed, čeká mě dlouhá cesta
přes celou Missouri.

Už sedm let se toulám.
Vpřed, ty dravá řeko!
Až se vrátím, stanu se tvým milým.
Vpřed, čeká mě dlouhá cesta
přes celou Missouri.

Ó, Shenandoah, teď musím jít.
Vpřed, ty dravá řeko!
Ó, Shenandoah, ale nezklamu tě.
Vpřed, čeká mě dlouhá cesta
přes celou Missouri.