Čtyřicet let existence, padesátka desek včetně několika soundtracků, více než 800 nastudovaných a provedených skladeb, většinou napsaných nebo zaranžovaných přímo pro něj: není divu, že KRONOS QUARTET v rámci turné ke kulatinám snadno sestaví speciální program na každý večer. Včetně pražského koncertu 13. listopadu ve Dvořákově síni Rudolfina.
Titán Kronos nesl podle Pelasgického mýtu dědictví Eurynomé, z Chaosu povstalé „bohyně všech věcí“, a hada-demiurga Ofióna. Během čtyř dekád na scéně také Kronos Quartet přijal za svou a přetvořil celou řádku hudebních světů. Soudobou hudbu v nejširším smyslu slova, od serialismu po experimenty s atonalitou. Starou hudbu. Jazz, rock, pop i synkretické experimenty elektronické éry. Muziku nám vzdálených kultur, ať už artificiální nebo lidovou. Ale pokaždé prý sledoval jediný cíl:
„Vždy jsme chtěli, aby bylo smyčcové kvarteto vitální a energické, nebo také v pohodičce. Aby se nebálo nakopávat zadky, znělo absolutně nádherně nebo ošklivě, když to bude třeba. Ale pokaždé jsme chtěli vyjadřovat život. Vyprávět příběhy s grácií, humorem i hloubkou. A říkat celý příběh, pokud to je možné,“ prohlásil houslista a umělecký šéf David Harrington v roce 1998, když Kronos slavil čtvrtstoletí. Platí to dodnes. Podívejme se, jaké příběhy přiveze novátorské kvarteto do Prahy v rámci 40th Anniversary Celebration Tour.
CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY
David Harrington založil Kronos Quartet v roce 1973 v Seattlu po silném zážitku z poslechu skladby George Crumba Black Angels, inspirované válkou ve Vietnamu a zahrnující i výkřiky či elektronické efekty. Od roku 1978 sice sídlí kvarteto ve slunné Kalifornii, v San Francisku, ale na oslavu narozenin se symbolicky vrátilo 16. listopadu 2013 do deštivého rodiště, na měsíc přesně čtyřicet let od tamního prvního koncertu. V repertoáru seattleského výročního vystoupení zavzpomínalo i na formativní doby. Třeba prostřednictvím skladatele Kena Benshoofa, jehož dílka nahrál Kronos Quartet už na první album In Formation (1982).
Pražský repertoár tak hluboko do minulosti nesáhne. Neznamená to ovšem, že Kronos ustoupí od estetiky experimentující soudobé muziky. Provede například skladbu Death To Kosmiche mladé kanadské skladatelky, milovnice Hitchcockových horrorů a psychedelie Nicole Lizée. Přesně té, co se ve „vážných“ kruzích proslavila propojením klasické instrumentace s dýdžejem, obsluhujícím gramofon podle přesně dané notace.
Pojítko se soudobou „vážnou“ hudební zdrojnicí představuje také dílo srbské, v USA působící skladatelky Aleksandry Vrebalov (mimochodem, chvíli studovala i na pražské AMU). V Praze Kronos připomene její smyčcový kvartet…hold me, neighbor, in this storm…, natočený původně na album Floodplain (2009). Reminiscenci pro Kronos typických spoluprací s Terrym Rileym či Stevem Reichem ovšem nečekejme. Stejně jako výlety do 80. let, kdy Kronos přetavoval v klasicizujících kadlubech muziku Thelonia Monka či Billa Evanse. Ale netřeba litovat. Kdo chce slyšet v podání Kronosu právě Rileyho a Reicha, může zajet 22. listopadu na festival Janáček Brno, kde kvarteto zahraje, jak jinak, až na pár „překryvů“ dosti odlišný program.
KRONOS POPULÁRNÍ
Členové Kronosu se netají zálibou v populární hudbě, respektive v její sofistikované podobě. Už v roce 1986 natočili úpravu Purple Haze Jimiho Hendrixe. Později si vybírali ve zpěvníku Boba Dylana či Sigur Rós.
Pražský koncert nabídne hned několik kolaborací s umělci, proslavenými v takzvaně lehčích žánrech. Úvodní kompozici programu Aheym napsal pro Kronos klasicky vzdělaný skladatel Bryce Dessner, známější ovšem jako kytarista indie rockových The National. Také Angličan Clint Mansell se proslavil coby alternativec, konkrétně zpěvák industriálně rockové kapely Pop Will Eat Itself. Po rozpadu PWEI se začal věnovat filmové hudbě, která ho přivedla i ke spolupráci s Kronosem, poprvé na soundtracku k psychologickému dramatu Requiem za sen (2000). Mansellovu Requiem For A Dream Suite zahrají Kronos v aranžmá amerického skladatele Davida Langa, s oblibou kombinujícího postupy minimalismu a rocku.
V Rudolfinu zazní také úprava Flow z alba Homeland (2010) nadžánrové umělkyně Laurie Anderson. Pro Kronos ji přepsal na brooklynské klubové scéně působící skladatel, aranžér a trombonista Jacob Garchik. Vida, nakonec přece dojde i na trochu smyčcového jazzu. Kvarteto v dalším aranžmá Jacoba Garschika zavzpomíná i na skutečně legendární (kousky jejího životopisu známe jen z přikrášleného vypravování pamětníků) bluesovou zpěvačku a kytaristku Geeshie Wiley a její píseň Last Kind Words, zachycenou na šelak v roce 1930.
KRONOS V CIZÍCH ZEMÍCH
Na výlety za hudební exotikou, bráno z nekorektního euroseveroamericko- centrického pohledu, se Kronos Quartet začal vydávat ve druhé polovině 80. let. Nejdříve relativně konzervativně zabrousil do Latinské Ameriky, na album Winter Was Hard (1988) nahrál třeba Four, For Tango Ástora Piazzolly. O tři roky později natočilo kvarteto v sestavě doplněné Piazzollovým bandoneonem celé album. Postupně se ovšem Kronos pustil na pro „západ“ opravdu málo známou půdu,obhospodařovanou skladateli africkými (Pieces Of Africa, 1992), čínskými (Tan Dunova Ghost Opera, 1997) nebo třeba ázerskými. Slyš výsledky dlouholeté spolupráce s klavíristkou a autorkou Franghis Ali-Zadeh, započaté v roce 1994 na desce Night Prayers. Na stejném titulu použil Kronos i tuvanský hrdelní zpěv či duduk arménského virtuózního hráče Djivana Gasparyana.
K oslavám 40. výročí vydané tituly A Thousand Thoughts (částečná kompilace s převahou dosud nevydaných nahrávek) a Kronos Explorer Series (reediční box-set pěti „etnicky“ zaměřených alb kvarteta) akcentují právě „world Kronos music“. Ani ve Dvořákově síni se Harrington a spol. výpravám mimo hranice všedních dnů nevyhnou, ovšem v programu tvoří spíše menšinu. Do této kategorie lze částečně zařadit Tabú původem kubánské zpěvačky a písničkářky Margarity Lecuona, která ve 30. letech minulého století pomohla v USA zpopularizovat hudbu rodného ostrova. Úkolu přepracovat píseň na smyčcový kvartet se ujal častý „dodavatel“ Kronosu, argentinský skladatel Osvaldo Golijov. A vystoupení v Rudolfinu uzavře kompozice Bombs Of Beirut Mary Kouyoumdjian, která se sice narodila už v USA, ale ráda kombinuje postupy soudobé hudby s kulturním odkazem arménských rodičů a prarodičů, kterých se přímo dotkly důsledky genocidy Arménů i občanské války v Libanonu.
Dodejme ještě, že ve 40. roce existence Kronos Quartet změnil sestavu. Místa houslí Johna Sherby, violy Hanka Dutta a samozřejmě houslí kapelníka Davida Harringtona zůstávají dlouhá léta stabilní. Zato židle u violoncella se po odchodu Joan Jeanrenaud, která v Kronosu působila v letech 1978 až 1999 a odešla dílem za výzvami sólové kariéry, dílem z obav, že se smutnou diagnózou roztroušené sklerózy nebude zvládat náročný repertoár ani itinerář kvarteta, zdá být poměrně horká. Ještě v rámci Strun podzimu 2004 na ní seděla Jennifer Culp. Pak ji obsadil Jeffrey Zeigler, kterého v červnu 2013 vystřídala opět dáma – Sunny Yang.
KRONOS ANEKDOTICKÝ
Je libo na závěr historku, vhodnou pro narozeninovou párty? Kronos vyzval na svých webových stránkách příznivce, ať ke čtyřicetinám kvarteta vyprávějí oblíbené „Kronos Stories“. Jednu z nejzábavnějších vložil romanopisec, scénárista a hudebník Daniel Handler. Byl mlád, rodiče kamsi odjeli. Dům prázdný, dobrá večeře ve dvou. Ideální chvilka dobýt konečně dívku svých snů. Když bylo vše na nejlepší cestě do ložnice, rozhodl se Daniel podtrhnout romantickou atmosféru nahrávkou milované skladby Black Angels v podání Kronosu. Slečna si pomyslela cosi o magorech a úchylech, hbitě posbírala svršky a vystřelila z domu. Na omluvu oné dívky lze uvést, že útoky nervních disharmonických tónů Crumbovy kompozice dokáží vyděsit i otrlé povahy.
Co chceme anekdotou doložit? Hudba Kronosu je vždy působivá, nikdy nespadne do kategorie pouhé zvukové kulisy. A lidé se, podobně jako ve známém bonmotu o konzumaci oliv, dělí na dvě kategorie. Ty, kteří mají Kronos Quartet rádi a ty, kteří ještě nevědí, co je dobré.