Otto Hezjnic Trio: Standards One

otto_hejnicTrio jazzového bubeníka Otty Hejnice se vrací ke kořenům. Zatímco na prvním albu One z roku 2012 skupina hrála výhradně autorský repertoár, na dvojce (číslované ovšem znovu od začátku, tudíž jde o další „jedničku“) nám pánové nabízejí standardy. Přitom s pojmem standard zacházejí velmi volně. Do výběru se jim vejde úderná Scrapple From The Apple Charlieho Parkera, balada Misty, Karlem Gottem u nás proslavená melodie Feelings, latinou provoněná slavná Besame Mucho a překvapivě také Vinnetou Martina Bötchera. Co na tom, že s idealizovanými příběhy Karla Maye si jazz spojuje málokdo. Řemeslně dobře napsaná a notoricky známá melodie je předurčena k tomu, aby ji někdo nově zharmonizoval. Jinými slovy – Vinnetou je stejně legitimním jazzovým standardem, jako jím je dnes leckterý hit od Beatles (vždyť kolik už existuje jazzových verzí Norwegian Wood). Mimochodem právě osmiminutový Vinnetou patří k nejnosnějším tématům desky – obsahuje jasné téma, které dovolí pianistovi Ondreji Krajňákovi představit se jak sólově, tak v zajímavém napjatém dialogu s bicími Otty Hejnice (za tiché podpory basy Josefa Feča).
Silných momentů však album přináší daleko víc. Hned na začátku úvodní Scrapple From The Apple na sebe na okamžik strhne pozornost bubeník a kapelník v jedné osobě, ale album jako celek je především kapelová záležitost. Patrné je to ve skladbě Stella By Starlight, ve které na ploše jedenácti minut dostanou všichni tři aktéři dostatek prostoru. Zábavné je také sledovat, jak si trio poradilo s oběma romantickými baladami, Misty a Feelings. O něco originálněji dopadla druhá z nich, která svou náladou přímo navazuje na předchozí Besame Mucho, rozvíjí se a graduje. Právě zde dostává Otto Hejnic prostor pro „povinné“ bubenické sólo. Více než na bouřlivém sólování je však nahrávka postavena na „tichém mistrovství“ všech tří zúčastněných.
O tom, že nejde jen o album bezmyšlenkovitě řazených „sebraných melodií“, svědčí dvě mezihry a dohra. Jde jakoby o fragmenty delších skladeb, možná povedenější výňatky z volného muzicírování ve studiu. Nejsou to žádné nemastné neslané spojovací můstky. Minutové miniatury spíše dodávají celku alba napětí, poodhalují malé okénko do tvůrčí kuchyně tria. A přesvědčují nás, že záblesk momentálního autorského nápadu může stát vedle desetiletími prověřené melodie a nesrazí ji k zemi.
Trio, které se zformovalo přesně před pěti lety, rozšiřuje svým druhým albem svůj potenciál. Otto Hejnic udělal dobře, když si spoluhráče – původně je hledal pouze na jedno balkánské turné – „ponechal“. Ondrej Krajňák s Josefem Fečem jsou osvědčená sehraná dvojice nejen z čistě jazzových, ale i z jazzově- folklorních projektů. Bubeník Hejnic, který před léty získával zkušenosti jako hráč na zaoceánské lodi, může díky nim naplnit jak své představy o vlastních skladbách, tak o převzatých melodiích.
Hevhetia, 2014, 48:14

Přidat komentář