Po osmi letech nové album Television (Universal) představuje nejbizarnější, a proč si to nepřiznat, nejkomerčnější počin zpěváka Baaba Maala. Senegalec si toho je vědom: „Nechtěl jsem, aby prostor zabral pouze můj hlas. Stejně tak rytmy. Pro některé mé fanoušky to může znamenat neočekávaný otřes.“ Aby bylo jasno: jako úvod do africké hudby Television neposlouží ani náhodou, naopak, do detailů vycizelovaný pan-kulturní pop s africkou příchutí (dominuje talking drum Massamba Diopa) zasazený do mnohojazyčného Babylonu – zpívá se tu dokonce italsky a Maal debutuje v angličtině – by mohl nováčky odradit a potvrdit názor skeptiků, že mladá generace Afričanů je při vidině globálního úspěchu schopná až neskutečných excesů.
Můžete se rovněž sami sebe ptát, proč muzikant, co má za sebou spolupráci s Brianem Enem, Howiem B, Simonem Emmersonem a jádro jeho kapely tvořilo základ Afro Celt Sound Systemu, a který natočil celou řadu zásadních, vlastně přelomových nahrávek, na nichž západoafričanství originálně kombinoval s technem, reggae a moderními technologickými vymoženostmi, se najednou uchýlí k popu a spolupráci s newyorským elektropopovým duem Brazilian Girls. Nicméně odpověď není černobílá, zvlášť máte-li na paměti Maalovo krédo z období desky Nomad Soul: „Přišel jsem na to, že hudba z různých koutů světa může fungovat společně. Chtěl jsem vytvořit vazbu mezi kulturně jinak založenými umělci, společně s nimi hrát a říci: podívejte se, že je to možné. Ano, toužím být Afričanem promlouvajícím svou hudbou ke zbytku světa.“
Věřte, je nutné znát pozadí a pochopit, co je míněno tím „promlouváním“. Předně, problém spočívá v tom, že africké hudební hvězdy zosobňují instituce, a ne ledajaké: zatímco Západ je vnímá výhradně skrze hudbu, Afričané v nich spatřují novodobé grioty (přestože Maal z této kasty nepochází a považuje se za umělce) a s napětím od nich očekávají zprávy a poselství. A ta mají sakra velkou váhu: řeknete si, hiphopeři, ale ti senegalští například pomohli v roce 2000 bez problémů na prezidentský trůn dosadit svého favorita Abdoulaye Wadeho.
Šetapadesátiletý Baaba Maal si už dávno předsevzal změnit pohled na Afriku a zmírnit některá tabu. Nic převratného, jako superstar to má v náplni práce. Je otázkou, jestli i spojení se samotným ďáblem, a právě v tom spočívá koncepce Television. Vědomě rezignoval na umělecký posun a z alba učinil především platformu pro něho důležitých sdělení. „Nezapomeňte, že hudba v Africe má daleko víc významů. Když jste slavný a hrajete ji dobře, lidé od vás očekávají rady a řešení. Tímhle způsobem je můžete vzdělávat. A o to mi tentokrát šlo,“ říká Maal.
Zkoumá nebezpečné i potřebné dopady televize na černý kontinent, radí politikům, jak na chudobu, analfabetismus nebo AIDS, a přeje si větší zastoupení zrovnoprávněných žen v běžném životě včetně politiky. Kdo sleduje Maalovu kariéru, ví, že v uplynulých osmi letech se jeho aktivita na politicko-společenském poli zmnohonásobila. Ze syna chudého rybáře ze severosenegalského městečka Podoru na hranicích s pouštní Mauritánií se postupně stal významný africký tribun. Na půdě OSN přednášel své myšlenky při nejrůznějších příležitostech: před vědci v londýnském Britském muzeu, během koncertu za účasti anglické královny a před shromážděním Summitu G8 v Gleneagles, kde si získal značný respekt promluvami o problémech Afriky, a když jako první Afričanka přebírala Nobelovu cenu míru keňská aktivistka Wangari Muta Maathai, postavil se za mikrofon i ve Stockholmu.
Vedle toho doma pomáhal založit festival Les Blues du Fleuve zaměřený na místní hudbu a kulturu, stal se součástí United Nations Development Programu, Geldofova Make Poverty History nebo projektu Damona Albarna African Express, způsobu, jak za účasti dejme tomu Rachida Tahy, Amadou & Mariam, Tinariwen, Tonyho Allena, Fatboye Slima nebo Billyho Bragga propojit hudební světy Afriky a Západu. Maal se nezastavil prakticky před ničím: v Johannesburgu vlezl dokonce do domu soutěže Big Brother. „Byl jsem tam necelých deset minut, ale slyšely mě milio ny lidí a o to mi šlo. Někdy jenom hudba totiž nepomáhá. Lidé kvůli našim pozicím poslouchají texty o AIDS, ale berou to jako žert, že jim se nic takového nemůže přihodit,“ vysvětluje zpěvák a obloukem se vrací k Television: „Pracuji pro OSN a záleželo mi na tom, aby se mé názory dostaly mezi co nejvíc lidí. A tak jsem natočil album, které na sebe mělo upoutat pozornost nejen v Africe, ale i na Západě.“
A tak se i stalo. Recenze a rozhovory s ním se objevily snad ve všech významných světových magazínech, a přestože mnozí kritici sudy nadšením neváleli, k nekompromisně tvrdým odsudkům, kterými jindy v takových případech nešetří, se neodhodlali, jako by se Maalovo zakuklení do popu, tedy že účel světí prostředky, snažili pochopit. Hodnoceno hvězdičkami, z pěti možných se Television dostalo tří.
Zvuku se na popud Chrise Blackwella, šéfa labelu Palm Pictures jemuž zůstává Baaba Maal léta věrný, ujal slavný Jerry Boys (Beatles, Pink Floyd, Led Zeppelin, Ali Farka Toure, Orchestra Baobab a Buena Vista Social Club) a produkce společně s Maalem rockový veterán Barry Reynolds. Znají se dlouho, už od roku 1984, kdy se anglický kytarista podílel na Senegalcově skvostném albu Djam Leelii a o deset let později na Nomad Soul.
Napojení těchto dvou nese všechny rysy nesourodosti, ale podíváme-li se na Reynoldsovu kariéru zblízka, leccos z ní vyplývá: dlouholetý parťák, skladatel a producent Marianne Faithfull se kdysi mihl bluesovou kapelou Blodwyn Pig, natáčel s Joem Cockerem, reggae dvojkou Sly & Robbie, Compass Point All Stars, Black Uhuru nebo disko divou Grace Jones. Od ní už je blízko k Reynoldsovým nejnovějším aktivitám: Charlotte Gainsbourg, Anthony And The Johnsons a newyorští Brazilian Girls, tvoření italskou zpěvačkou Sabinou Sciubba a argentinským programátorem Didim Gutmanem. Taneční elektroniku mísí s reggae, šansonem, tangem a latinou, přičemž Sabina zpívá hned v několika jazycích, což Reynoldsovi v souvislosti s Ma alovou ideou zasáhnout co nejširší publikum přišlo jako příhodné. „Záleží na tom, ke komu zpráva směřuje. Například v úvodu skladby Internationale zpívám v rodném jazyce Fulani, protože se obracím na své lidi se slovy Afrika to dokáže. Zbytek je určený světu, takže se Sabine francouzsky zpívám: nenechávejte nás pozadu,“ říká Maal ochotný zariskovat až do té míry, že Brazilian Girls občas pouze sekunduje.
A v tom zřejmě spočívá kámen úrazu: ačkoliv je Television prezentováno pod Maalovým jménem, na jeho konečné podobě – natáčení v Londýně a Dakaru trvalo tři roky – se podílelo víc lidí, aniž by kdokoliv z nich výrazně vyčníval; natož hlas Baaba Maala.
Klíč proto možná leží v Blackwellově zadání: „Ta hudba musí být přitažlivá, zároveň ale volat: nezůstaňte pouze u tance a poslouchejte.“
