Za nicneříkající zkratkou se skrývá Pasi Mäkelä, v Praze už delší dobu usazený Fin, známý ze zvukově-hlukových improvizací s Tomášem „Federselem“ Procházkou nebo jako frontman vynikají psychedelicko-rockové kapely The Spermbankers. Na své sólové nahrávce, která prý vznikala dva roky, obě polohy spojuje. Nedlouhé album je sice pěkně rozčleněno do osmi tracků, ale ve skutečnosti by klidně mohlo jít o souvislou zvukovou nálož. Nejjednodušší nálepkou by asi bylo označit vše za „elektro-industriál“, takže je jasné, že zájemců, ochotných onu spleť zvuků, šumů a hlukových erupcí dobrovolně poslouchat, zřejmě nebude mnoho. Nicméně je to škoda. Podobnou porci inspirativního zvukového dobrodružství se nepodaří potkat každý den. Bohatě strukturovaná seance si hraje s možnostmi tradičních nástrojů, zvukových efektů i studia povýšeného na instrument a zkoumá jejich možnosti tak zvídavě, že není možné, aby se nepodařilo alespoň něco z toho přenést dál. Ne nadarmo je Mäkelovou dominantou divadlo: experimenty s pohybem výrazového tance jako by ve výsledku byly zakódovány.
Nahrávku charakterizuje hravost a proměny nálad. Vlastně jde mnohem více než o hudbu v klasickém slova smyslu o zvukovou koláž, kde „hrají“ i útržky modifikovaných hlasů. Sotva lze u toho operovat s pojmy jako „hezké“, „podařené“ nebo „důmyslné“, ale rozhodně lze použít výrazy „zajímavé“, „pozoruhodné“ a „zneklidňující“. Při použití sluchátek je také možné snadno docílit stejného pocitu, jaký zažíváme při prožívání snů: něco se děje, vůbec není jasné co, nemůžeme to ovlivnit, a především není ani v nejmenším patrné, co nás čeká v příští chvíli. Napadá mě trojice slov Experiment- Avantgarda-Soundart.
Není pochyb o tom, že pro většinu běžných posluchačů půjde o zcela neposlouchatelnou desku. Ale přesto není potřeba velká odvaha ji přinejmenším vyzkoušet. Nejen to překvapení, které se může dostavit, za to stojí.
Polí 5, 2014, 30:15
