Už delší dobu se zdráhám psát o Pavlu Fajtovi pouze jako o bubeníkovi. V řadě jeho projektů je práce s elektronickými zvuky minimálně stejně důležitá jako ovládání bicí soupravy a dalších „živých“ rytmických nástrojů. A to vše překrývá role organizátora (Slet bubeníků) a především hudebního hledače. Nikoli hledače-solitéra, i když zajímavé sólové projekty v jeho diskografii také najdeme (Drum Trek). Fajt je především mistrem hudebních tandemů, odborníkem na zajímavé interakce ve dvou. A vedle jeho projektů s muži – Václavem Kořínkem, Mikolášem Chadimou nebo Jimem Menesesem – zaujímají výrazné místo také setkání s výraznými umělkyněmi. Po albu s Ivou Bittovou v 80. letech nebo po spolupráci se Stěpanidou Borisovou z ruské autonomní republiky Sacha (dříve Jakutsko) představuje nyní Fajt projekt Pavoon, duo s německou zpěvačkou a pianistkou Oonou Kastner.
Nedávno vydaným albem Levantis spolupráce dvou evropských osobností nezačíná. Oona Kastner byla už v roce 2013 hostem Sletu bubeníků a s Pavlem Fajtem měla program postavený na hymnech a modlitbách arménského mystika, duchovního učitele a skladatele Georgije Ivanoviče Gurdjieffa. Album Levantis ideově míří také na východ od střední Evropy, ale nezůstává zakotveno v jednom myšlenkovém systému. Základní vymezení konceptu alba je geografické – Levantis (česky Levanta) je oblast východního Středomoří, jedna z kolébek světové civilizace. Fajt a Kastner se k oblasti, dnes zmítané válečným konfliktem (Sýrie) a dalšími nepokoji (Izrael, Palestina), vyjadřují prostřednictvím hudebních inspirací a zhudebněné poezie (mj. Fernando Pessoa nebo William Blake). Orientální motivy však nejsou hlavním poselstvím alba. Jsou pouze východiskem, odrazovým můstkem.
Zásadnější zpráva, patrná od první skladby Away Away, je ta, že i takový hudební experimentátor jako Fajt může natočit velmi silnou písňovou desku. Navzdory promyšlenému hudebnímu doprovodu, všem temným i jasným úderům v pozadí, ambientním ruchům i hypnoticky pulsujícím riffům, je skutečnou sólistkou alba Oona Kastner. Mohli bychom se pokoušet najít paralely se známějšími interpretkami (v expresivních pasážích připomene Ivu Bittovou nebo Gabrielu Vermelho, v klidnějších pianistku- písničkářku Tori Amos nebo – pamatujete si? – závěrečnou píseň ze seriálu Goro bílý pes). Všechna přirovnání jsou však dána pouze naší nepoučeností a neobeznámeností. Ve své naléhavosti (Amazing Day), rozvernosti (Sometimes In Spring) i flexibilnosti (členitá Bulb) je Oona Kastner naprostým originálem.
Přestože je album mozaikou různých nálad (a zde je třeba vyzdvihnout roli Pavla Fajta, který je pochopitelně víc než pouhým doprovazečem), převažující dojem je pokojný. Posluchač tak může projekt vnímat nejen jako kolekci silných písní s exotickým nádechem, ale také jako symbolické poselství zemím Levanty: Make music, not war!
Yannick South, 2014, 43:40
