Akustické folkové duo z britského Devonu, pravděpodobněji ale zní verze, že přilétlo z countrybluesové planety a vzalo to přes Indii. A jeho hudbu na anglickou folkovou scénu někdo tajně pohodil po vzoru legendární zahradnice Ellen Willmott, škodolibě rozhazující na ušlechtilých záhonech přátel semena obřích bodláků.
Po zásluze nejlepší britský slidekytarista Phillip Henry bral v indické Kalkatě hodiny u světoznámého hráče Debashish Bhattacharyana a na dálku se napojil na Jerryho Douglase i Martina Simpsona; bluesovou foukačku naposlouchal z desek Sonnyho Terryho, beatbox si k ní ovšem přidal sám a country blues s reggae má prostě jen hodně rád. Zpívající houslistka a banjistka Hannah Martin se učila na domácí půdě: od Elizy Carthy, June Tabor, Steeleye Span a prý tak nějak „jak to postupně přišlo“.
Slovo „mynd“ se ze staroangličtiny překládá jako paměť, lépe řečeno: pamětihodné události. Věhlas alba registrovaného mnoha loňskými anketami proto nespočívá pouze v neotřelé hudbě, jež samozřejmě neobstojí před žádným tradicionalistickým soudem. Dvojice v sobě zároveň netlumí obdiv k silným životním příběhům, historickým místům, událostem a rozehrává tím provokativní hru na paměť národa, v kontextu osobního nasazení jedince, necouvajícím před společenskými zvyklostmi ani nejvyšší obětí.
Názor na odtažitost čistě britských reálií neobstojí: v doprovodu skromná píseň Austina Johna Marshalla Whitsun Dance se s hlasem Hannah nevztahuje ke „starším morris tanečnicím v panenských bílých šatech“, představuje truchlivou obžalobu první světové – vlastně jakékoliv – války, v jejímž důsledku pro udržení tradice národního tance morris určeného výhradně mužům, za své mrtvé manžele a snoubence musely začít tančit ženy.
Last Broadcast otevře hrozivý zvuk kontrabasu Matta Downera, indický nádech zdůrazní tabla, s přidáním houslí a jímavým zpěvem Hannah se ale skladba přenese do emotivní pocty Marie Colvin, válečné zpravodajky The Sunday Times, zabité loni v syrském městě Homs.
První, instrumentální folková část The Nailmakers’ Strike ničím nenasvědčuje tomu, co přijde ve druhé: ostrým střihem se vánkovitá nálada změní na drsné countrybluesové reggae zrytmizované beatboxovou foukačkou. Naléhavě zpívají oba, Hannah ale účastné sociální vcítění zjemňuje houslemi. The Nailmaker’s Strike pt.I & pt.II souvisí s ekonomickou krizí a rozčarováním britské střední třídy. Jak jen to ale říct jinak, než levičácky natvrdo? Dvojice z toho vybruslila symbolikou: text připomíná stávkový pochod hladových anglických výrobců hřebíků z roku 1862, ovšem v refrénu se radikalizuje. Melodie a část textu „vstaňte a bojujte za svá práva“ jsou vypůjčeny ze skladby Declaration of Rights jamajské skupiny The Abyssinians. Silbury Hill s dobrem, violou a banjem můžeme vnímat jako nostalgii po ztracené velikosti britského impéria, stejně tak jako mystické opojení ze záhadné starověké mohyly v hrabství Wiltshire: „Z vrcholu můžete dohlédnout až na konec světa.“
Zvýšená pozornost je na albu věnována ženám, zmítaným osudem. Rytmicky splašená Silver Box se vrací k nádherné lovestory Anny Charlier, švédské snoubenky polárního fotografa Nilse Strindberga, který zahynul při dobývání severního pólu v roce 1897 ve výpravě Augusta Andréeho. Anny se znovu provdala, nicméně třicet let po objevení v ledu zamrzlé expedice uvedla do závěti, aby jí z těla vyjmuly srdce a zpopelněné uložili vedle Strindbergových ostatků, což se opravdu stalo.
Song for Caroline Herschel je o německé objevitelce komet žijící v Anglii, první ženě v historii vyznamenané Královskou astronomickou společností. Miss Willmott’s Ghost si všímá nejen zahradničení, ale i výstřednosti a podezřívavosti Ellen Willmott, chránící vlastní záhony důmyslnými pastmi.
Album uzavírá „noční“ píseň Jamese Taylora Close Your Eyes. I když namísto textu „zavři oči, odcházím“ by se víc hodilo „brzy přijdu zas“. U Phillipa Henryho a Hannah Martin je to vlastně nutnost. A pojistka? Nominace na nejlepší loňské duo v BBC Radio 2 Folk Awards.
Dragonfly Roots, 2013, 59:55
