Písničky nechávám zrát na koncertech

Michael Gira, předák legendárních Swans, po návratu kapely na scénu překypuje energií. Vydává hodiny nové muziky a jeho světové šňůry se dají počítat na roky. Hned několikrát v posledních letech sonicky terorizoval se svými spoluhráči i publikum v České republice. Novinku To Be Kind představil 20. října v pražském Lucerna Music Baru a při této příležitosti byl čas si s vitálním šedesátníkem v klidu popovídat.
michael_gira
Řada kapel se v poslední době vrátila na scénu, ale brzy se znovu rozpadla. Oproti tomu Swans natočili po svém návratu už tři desky. Dokázal sis představit, když si dával tuhle legendu znovu dohromady, že to bude taková jízda?
Když se podíváš na celou moji hudební kariéru, tak vidíš, že jsem vlastně z intenzity nahrávání a koncertování nijak zvlášť neslevil. Chápu, že jsem určitým kruhům zmizel z očí, když jsme fungovali s kapelou Angels Of Light a více jsem se věnoval svému labelu Young God Records, ale to neznamená, že bych si dal nějakou pauzu. Návrat Swans na scénu se mi teď s odstupem jeví jako absolutně přirozený krok v mém hudebním životě. Nebyla to otázka nostalgie, nikdo mi nebude diktovat, co mám dělat. Prostě jsem potřeboval zase přitlačit na pilu.

michael_gira2Poslední dvě řadovky Swans jsou dvojalba. Kde jsi našel tolik nového silného materiálu?

Jednoduše, jedině skrze tvrdou práci. Základní materiál nechávám zrát na koncertech a přehráváním písničky přirozeně rostou a získávají finální tvar. Pak je tu také řada písniček, které jsou postaveny na španělce nebo využívají služby orchestru. Jisté ale je, že ve fungování Swans nejsou žádné deadliny, kdy musíme vyplodit další autorskou kolekci. Desky prostě vydáváme, když se nashromáždí dostatek vhodného materiálu. Například už teď máme po kupě písničky na polovinu nové desky, které přehráváme na současném turné. V Praze novinky obsáhnou určitě polovinu setlistu.

A je už jasný hrubý nástin, kdy nové album vyjde?
Teď budeme určitě více než rok na turné, takže to nepřipadá v úvahu. Navíc se těším, co s písničkami provede dlouhé turné a v jaké podobě nakonec na desce skončí. Jsem si ale jistý, že když už se nakýblujeme do studia, tak to bude stát za to.

Pojďme se tedy podívat na zatím poslední desku To Be Kind. Kdo stojí za malbou na obalu?
Je to malíř z Los Angeles Bob Biggs, který v roce 1976 stvořit sérii dětských obličejů, které umístil na černý podklad. Já jsem je vzal a vyměnil jsem pozadí za takové, aby obal digipacku nebo vinylu měl nádech starého kartónového přebalu. Jsem opravdu vděčný, že jsem dostal po letech svolení tyto malby použít.

Jak důležitou roli v procesu nahrávání měl John Congleton?
John byl pouze hudební inženýr a majitel studia, ve kterém jsme desku nahrávali. Do písniček jako takových nezasahoval, ale byl dobrým rádcem a měl užitečné připomínky k našemu snažení jako člověk, který má od materiálu částečný odstup.

Čí byl nápad sezvat k natáčení takové množství hostů?
To byl můj nápad. Vždycky jsme zvali k natáčení do studia různé muzikanty, kteří dokáží přidat do našich nápadů ty své a navíc udělají z času ve studiu částečně večírek. Nápad pozvat do studia Annie Clark (St. Vincent) byl právě Johnův. Líbilo se mu, jakým způsobem tvoří zpěvové linky a vůbec propadl její tvorbě poměrně výrazným způsobem. Po pár dnech nahrávání prohlásil, že její hlas by k našim písničkám výborně pasoval, zavolal jí a ona s jeho nápadem souhlasila. Z dalších spolupracovníků můžu říct, že například Little Annie znám pěkně dlouho a přesně jsem věděl, jak ji chci využít. Dalším spolupracovníkem, kterého dobře znám je moje žena Jennifer Church, která také disponuje skvělým vokálem. Z dam pak nesmím zapomenout na Al Spx alias Cold Specks, která svým gospelově laděným hlasem skvěle doplnila track Bring the Sun.

A co Bill Rieflin? Jeho role, alespoň podle poznámek na desce, byla velmi důležitá. Jak se to stalo, že se člen Ministry, King Crimson a pomocník R.E.M. dostal na desku Swans?
Známe se už dekády. Zval jsem ho k natáčení už řady svých desek. I na téhle se prezentoval nejen jako bubeník, ale coby zručný multiinstrumentalista. Prožívá myslím výborné období svého života, poté co se stal členem King Crimson.

Opravdu?
Myslím, že to pro něj bylo něco jako dětský splněný sen. Hrát v kapele, která byla nejlepší v jeho mládí a stále má energie na rozdávání. ‚

Měl jsem za to, že je spíš na industriální a tvrdě rockovou muziku.
On je otevřený spoustě věcí. Nehraje pouze na bicí, ale výborně ovládá basu, kytaru, klávesy, synťáky, varhany… To je i důvod, proč ho pořád zvu do studia.

Dalším zajímavým spolupracovníkem na poslední desce Swans je pro mne Julia Kent. Jak jsi na ni přišel?
Potkal jsem ji už před mnoha lety na cestách. Vím, že je skvělá hráčka na smyčcové nástroje, že umí napsat nápadité smyčcové aranže. Líbí se mi její sólové EP Last Day In July a protože jsem potřeboval pomoci v jedné písničce se smyčcovým aranžmá, tak jsem se na ni obrátil.

michael_gira3Její rukopis udělal z křehké balady Some Things We Do pěkně psychedelickou záležitost.
Máš pravdu. Smyčce se pohybují ve skladbě po kaskádách, které navíc tu a tam ujedou trochu stranou. To se mi na její práci líbí.

Kdy začínáš přemýšlet o svých studiových hostech? Když písničku píšeš, nebo se začínají rýsovat podle toho, jak se vyvíjí nahrávání ve studiu?
Když píšu písničku, tak přemýšlím o aranžérech. Například nová deska bude mnohem více založena na akustických nástrojích, to už je teď jasné. Nemysli si ale, že to bude nějaká pseudoklasika. Spíš bych připravovanou kolekci přiblížil k sólovým deskám Nico jako Desertshore nebo The Marble Index. Takový způsob instrumentace mě v současné době vrcholně zajímá.

V rozsáhlé fresce Bring The Sun/Toussaint L‘Ouverture je slyšet velké množství „field recordings“. Kde jste je s kapelou pořídili?
V Texasu, hned vedle studia. Poprosil jsem jednoho honáka, aby mi natočil zvuky koní. Když jsem se pak vracel nazpátek, přitočil jsem nahrávky dalších zvířat a také zvuků, které byly běžně ke slyšení v našem dřevěném nahrávacím studiu.

Pro skladbu Kirsten Supine jsi našel inspiraci ve snímku Melancholie od Larse von Triera. Jsi jeho fanouškem?
Jsem. Většinu, ne celou jeho tvorbu, považuji za velmi silnou. No a Melancholii považuji za mistrovské dílo. Také film Tanec v temnotách mě velmi oslovil.

Viděl už jsi jeho Nymfomanku?
Jo. První díl. Nechtěj ode mne ale jeho hodnocení. Snad jen to, že tohle dílo jde trochu mimo mou oblast zájmu.

Jak to vypadá s tvým labelem Young God Records? Končí, nebo jak mám chápat vydání To Be Kind v Evropě indie kolosem Mute?
Young God Records nekončí. Mute novou desku vydává v Evropě v licenci. Mám je rád a je mi ctí být částečně jejich součástí. Navíc mají mnohem lepší distribuční síť v Evropě. Dokážou se zde o album mnohem lépe postarat. Ve Spojených státech ale stále vydává desku Young God Records.

foto archiv

Přidat komentář