Postižená oblast

Lokální kapely to nemají snadné. Obzvlášť pokud se rozhodnout nejít s davem. Polabí sice vždy platilo za úrodnou krajinu, ale zjevně ani tam nevidí všichni život v růžových barvách. Mělnická kapela Postižená oblast svou skepsi vetkla už do názvu, a pokud sama sebe nálepkuje jako „alternative-black“, je to spíše věcná charakteristika, než snaha, udělat se zajímavější. Název mimochodem pochází z kultovního Stopařova průvodce po galaxii.
Počátky sahají až do roku 1996. „Na prvním ročníku Alternativy jsem se seznámil s Vláďou Špulákem, a s ním a Mejlou Veselým jsme začali zkoušet po různých sklepeních, bytech, hospodách a dokonce i bývalém pionýrském domě,“ vzpomínal na to, co kapele předcházelo, ve fanzinu Uši a vítr bubeník Pavel Malý. Spoluhráči přicházeli a odcházeli, ale zásadní pro prvotní období byli klarinetista a kytarista Vladimír Špulák a zpěvák a textař Marek Vojtíšek. Přes nekonvenční přístup nicméně tehdy ještě hráli sice temnější, ale stavbou celkem tradiční písničky. Zachycuje je debutové album 42, které vyšlo na značce Polí 5 v roce 2007. „Ať chceme nebo ne, vždycky budeme označováni jako pokračovatelé české alternativy 70. a 80. let. Ať už té pražské nebo v 80. letech brněnské,“ povzdechl si nad vnímáním kapely zvenčí bubeník, který je dnes v kapele poslední z původní sestavy. „Myslím ale, že už jsme z tohoto vlivu vyrostli. Nechci to dělat jako řada zaměnitelných pohrobků českého undergroundu.
Právě s otevřenějšími alternativními projekty z okruhu Polí 5 a také lokální scénou okolo byšického Starého mlýna, ze které později vykrystalizovalo společenství Sakraphon, se nejčastěji potkávali na pódiích. Stabilizovala se i sestava: na debutu už hrál kytarista Martin Rejšek, o něco později přibyl baskytarista Michal Praslička (ex- Květoslav Dolejší & Ben Turpin), ale v roce 2009 se první etapa skupiny definitivně uzavřela předčasným odchodem Marka Vojtíška.
Po úmrtí Marka se řešilo, zda-li má Postižená oblast dále být kapelou pod stejným názvem a kam by měla směřovat její tvorba,“ rekapituluje Martin Rejšek. „Název jsme nakonec ponechali.“ Oříškem se ukázalo hledání nového zpěváka, které se neplánovaně docela protáhlo. Neznamená to ovšem, že by kapela stagnovala: období bez oficiálního frontmana zpětně dokumentují a reprezentují jednak čtyřskladbové EP z roku 2011, a také vydaný záznam vystoupení z Alternativy z téhož roku. Pak ovšem sestavu opustil zakládající člen Vladimír Špulák. „Po odchodu Vládi jsme hráli pouze ve třech, zaznamenávaly se zkoušky, hledal se nový směr a impuls, který přišel s příchodem Filipa. Ten z toku improvizací vybral zajímavé náměty, přiřadil texty a po svém vše interpretoval. A dodělaly se aranže,“ pochvaluje si Martin. „Tím  momentem se definitivně Postižená oblast odstřihla od minulosti, a našli jsme nový hudební výraz a pojetí.
Nový frontman Filip Jakš, který s sebou přinesl i industriální perkuse a později také elektroniku a fagot, zároveň působí ve vlastním sólovém projektu Asstma a noiserockových noAR+is+, kde ostatně jeden čas bubnoval i Pavel. Spolu s ním byla dokonána proměna z původně undergroundové kapely, vycházející z „Chadimy i Plastiků“ ve zvukově hledačské a experimentující těleso, rezignující na vše tradiční, co bývá posluchači očekáváno. „Naše do té doby nezaměřené improvizování dostalo jasný rámec v podobě Filipova textového zakotvení v hlubinách experimentální poezie,“ potvrzuje Pavel Malý.
Novou – a nutno dodat, že značně zajímavější a přesvědčivější – podobu, zachytilo poprvé druhé studiové album Rubato z roku 2014. Jeho vyznění dotváří básně českých surrealistů a německých či rakouských experimentálních básníků, jako je Ernst Jandl. „Většina skladeb stojí na repetitivním až hypnotickém rytmu figury bicích nebo basy, které doplňují zvuky dolované z kytar, kláves nebo různých netradičních perkusí. Jakšův projev přitom je procítěný a pestrý, dokáže gradovat naléhavost, aniž by sklouzl do křiku, i se ztišit,“ napsal o desce v UNI Alex Švamberk. To, že šlo z obou stran o šťastné setkání, potvrzuje i služebně nejmladší člen Filip: „Před POOB jsem zpíval a deklamoval v kapele Degtukas, která měla prvky roztomilosti, punku, ale i ambientu, každý z nás měl jiný přístup a byla to opravdu zajímavá koláž. A právě vzájemný kontrast mi přijde pozitivní i na současné tvorbě. Industriál už asi hrát v žádné kapele nebudu, nejsou na to lidi, a noise chce být jen noisem. Postižená oblast je pro mě prostor pro experiment.
Čtveřice Jakš, Malý, Rejšek a Praslička na Rubato po třech letech navázala třetí deskou Ostinata. Letošní poslední dubnový den ji vydalo opět Polí 5. Nahrávalo se ve studiu 16Live Records nedaleko Mělníka, pod dohledem perfekcionistického Martina Dvořáka, závěrečné postprodukce a mixu se nakonec ujal Tomáš „Federsel“ Procházka, mimo jiné člen formací B4 či Gurun Gurun. „Ostinata mě každým dalším poslechem víc a víc překvapují a vlastně ani nevím, jak k sestavení těch songů došlo, jak jsme to aranžovali a kdy se to takhle vyvinulo,“ krčí rameny Pavel Malý. „Pořád jsem to považoval za nedotažený materiál a najednou to zní z nahrávky vlastně docela kompaktně.“ A Filip Jakš ho doplňuje: „Hudební inspirací je pro mě tentokrát spíš soustředění se na kvality zvuku. I proto mě zajímá třeba zvuk u kapel jako jsou Zu, Einstürzende Neubauten nebo Portishead.“ Zkoumání zvukových možností vnímají jako neukončený proces všichni v kapele. Nově byl na třetím albu použit i sampler: „Nástroje nám musí umožňovat posouvat zvukovou škálu k většímu experimentu,“ vysvětluje Pavel. „Zkouším právě využití sampleru SPD-S, a cílem je dostat to pod kontrolu tak, abych mohl hodit přes palubu akustické bicí. I když vlastně sám nevím, jestli to tak opravdu chci.
Křest nového alba proběhne nepřekvapivě v Mělníku 20. května. „Pokud vše dobře dopadne, měli bychom začátkem června absolvovat miniturné Liberec, Berlín, Chemnitz,“ nastiňuje nejbližší plány Martin. „A objevíme se také na festivalech ve Vlčkovicích a v Řepici.

Přidat komentář