Praed: Fabrication of Silver Dreams

praedŠvýcarsko-libanonské duo Praed, tedy Paed Conca a Raed Yassin, působí již deset let, jejich diskografie však není rozsáhlá a těžištěm jejich aktivit jsou živá vystoupení, začasté s dalšími hostujícími hudebníky. V jejich tvorbě vždycky hrál velkou roli nespoutaný humor, který souvisí s egyptskou populární hudbou shaabi, která právě pro svou spontaneitu bývá v arabském světě trnem v oku. Konec konců debut Praed z roku 2008 se jmenuje The Muesli Man, což celkem hovoří za vše. Jejich žhavá novinka má sevřenější ráz než jejich předchozí opusy a Raed tady poprvé zcela rezignoval na hru na svůj jinak hlavní nástroj kontrabas. Celkově by se jejich styl dal popsat jako arabské disko v kongeniálním spojení s vážnou hudbou typu repetitivního minimalismu, popfolklórem, elektronickým gejšlením a určitými dávkami free jazzu a psychorocku.
Fabrication of Silver Dreams začíná halucinogenní dupárnou Stoned Crocodiles, která posluchače patřičně naladí, ale její jednoduchý princip se v dalších věcech rozvíjí nejrůznějšími směry. Pětadvacetiminutová skladba The Odyssey of the blue flies je okořeněna arabskou tamburínou riq v rukách Khaleda Yassinea a zejména elektrickou kytarou Sharifa Sehnaouiho, která se vyloupne zhruba ve třetině, aby předvedla dokonalou mutaci freeprogrocku a drásavého ambientu. Po jejím odeznění se najednou objeví zklidňující varhanní motiv až rileyovského ražení.
Pyramids in the sky začínají žalmovitým klarinetem Paeda Concy (jeho hra je jinak převážně frenetická), který se ovšem záhy zahalí do jakéhosi řízeně chaotického výživného balastu. Až muezzinské vzývání evokuje kompozice Hatem Imam the love of the millions, které pro změnu prošpekuje rozvolněná metalová kytarová kreace jinak zvukového inženýra Fadiho Tabbala. Zdánlivě se to vše odehrává na pozadí stále se opakujícího tuc-tuc, ale ve skutečnosti jsou dané rytmické struktury značně rafinované. Každopádně je tu všudypřítomná naléhavost, což kulminuje v úprkové rozjuchané kutálce s bigbítovým espritem Cut me in half, která v samém závěru doklopýtá ke zdárnému konci. Je to vlastně celé poměrně veselá, ale zároveň značně sofistikovaná záležitost.

Annihaya Records, 2016, 51:57

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *