Ale myslím, že zajímavější nežli obecné povídání o tomto labelu bude, když si uvedeme alespoň pár charakteristik kompaktů, vydaných v tomto roce… innova 733 
Už počtvrté rekapituluje Stanfordská univerzita hudební úroveň, s jakou ji opouštějí její absolventi. Tentokrát můžeme zhodnotit opusy šesti studentů, jejichž vedoucími byli Brian Ferneyhough nebo Mark Applebaum, na CD se stabilním názvem 541 – Music from Stanford a s doložkou Volume 4. Ať jde o reflexe pro sólový altsaxofon (Alexander Sigman) nebo pro komorní seskupení v perfektním provedení Ensemble SurPlus (Sebastian Semper, Juan Cristóbal Cerrillo a Patricia Elizabeth Martinez), jsou si skladby do jisté míry obdobné základním variováním motivů, ztišenými pasážemi, rytmickým preludováním, jako kdyby jejich autoři zatím podléhali svým učitelům. Z tohoto niveau se poněkud vymyká ligero od Mauricia Rodrigueze, subtilnější, zádumčivější, zahalenější a střízlivě obsazený (sopranino či tenor, piano a perkuse v podání SoundGEAR) a expresivně kvílící clearing Kristiana Irelanda, kterým se probojovává Formalist Quartet. Každopádně je to dobrá idea vyprovodit absolventy hudební školy kompendiem, které je představí širší veřejnosti.
innova 750 Zvuková ambaláž, post-apokalyptická, imaginární, architektonicky prokoumaná, filmově probouzející vizuální představy, zklidňující, sférická i zemitá, tak můžeme označit debutové album Christophera Campbella Sound the All-Clear (2010). Ozývají se v ní rituální ozvuky, brnkání, cinkání, houkání, ptačí zpěv, zurčení cikád, hlasové meditace, ozvuky léta i zimy. Vše pochází ze smíšení hlasů, klavíru, preparovaného kota, elektrické kytary, fléten, strun, hraček, eolské harfy, lithofonu a dalších zvukových zdrojů včetně hurónského vstupu jakoby ze zadrhlého elpíčka, což vše obhospodařuje skladatel za pomoci Susie Ibarry, Todda Hammese, Michelle Kinney a dalších entuziastických přátel, které zlákala jeho uminutost 
zvukovým gejšlením a unikátním prokombinováním. Dvanáct skladeb je v absolutním protikladu k obvyklé hlukařině, spíše než provokovat chce zneklidňovat i utěšovat, zahalovat i rozjasňovat, zdůvěrňovat a připomínat osobní prožitky.
innova 764 Značně široké hudební spektrum si zvolil americký saxofonista Timothy McAllister pro své profilové album Glint. Co skladatel na tomto průřezu, to očividně jiný přístup, takže se chvílemi ocitáme v rovině minimalismu, pak v hájemství spektralismu, ale co záleží na pojmenování, důležité v tomto případě je, že McAllister, střídající sopránku, altku a tenor, se s nástrahami předloh vyrovnává nejen se ctí, ale i s nadhledem, ať už zůstává v sólové rovině, nebo si k provedení kompozice přizve pianistku (koncízní Lucia Unrau) nebo klarinetistu (dynamický Robert Spring). Saxofonista dokáže přešaltovat na obrtlíku ze zamyšlené melodie do briskního temperamentu. Od „podvodního“ tonutí (Kristin Kuster) až k psycho-pábení (Philippe Hurel).
innova 765 Vztah k soudobé klasické hudbě je v USA, řekl bych, bezprostřednější nežli v Evropě. Důkazem může být University of St. Thomas Symphonic Wind Ensemble, pro který jeho mateřská univerzita v Minnesotě od roku 1992 objednala 55 děl současných skladatelů, z nichž je část zachycena na kompaktech Road to the Stars, Out of Nowhere a nyní From All Sides. Orchestr, který dle bookletu ve své celistvosti čítá 55 členů od flétnistů po hráče na tubu vede Matthew J. George; jsou to většinou studenti z různých fakult a seskupují se do rozličných formací podle obsazení, v jakém hrají. Že jde o díla z let 1999 až 2009, nemusí ještě znamenat, že jsou novátorská: v případě Australana Ralpha Hultgrena a Argentince Luise Naniho jde o solidní skladby, ta první je spíše úvodně fanfárová, ta druhá vycházející z tradice skladatelovy domoviny. Ani Angličan Kit Turnbull ve svých pětidílných Scenes from Childhood neoslňuje neobvyklostí, variuje však nostalgicky působící zážitky z dětství tematicky (od návštěvy cirkusu po krám s hračkami), což mu umožňuje mnohem širší spektrum přístupu, nejmarkantněji právě ve vzpomínce The Toyshop. Za nejspontánnější a nejbarvitější můžeme uvést titulní opus Číňana Chena Qiana, připomínající čínské tradiční techniky malování. Kdybychom hledali dva krajní póly mezi moderním a tradičním pojetím, tato deska bude na opačné straně nežli album kvarteta Beta Collide (viz innova 775).
innova 767 To soubor devíti skladeb čínských skladatelů Antiphony, na němž participují soubory PRISM Quartet a Music from China, vyznívá naprosto inovativně, třebaže i v jeho podmelodiích (slovo, vzniklé na základě termínu podtext) vyciťujeme starodávnou čínskou tradici. Už prokloubení zvuku čtyř saxofonů s tradičními nástroji, jako je erhu, zhonghu, banhu, yangqin, pipa nebo daruan dává v různých kombinacích dílům autorů zcela osobitý přídech a vemlouvá se do posluchačovy přízně právě svou vláčností, neobvyklostí, přitažlivostí. 
Nejznámější z protagonistů CD je Tan Dun a jeho Shuang Que pro erhu a yangqin skutečně desce vévodí svou zašifrovanou jemností a postupným poodhalováním exotických hudebních končin, ale musím přiznat, že všichni skladatelé, s jejichž díly z let 1984 až 2009 se tu setkáme, mají svoji osobitost, což netkví pouze v oné zmíněné tradici, nýbrž právě v moderním přístupu k ní/odstupu od ní. To dokazuje zejména Chinatown od Ming-Hsiu Yena nebo titulní skladba od Zhou Longa. To antifonické prostřídání tu je, rozhodně však nemodloslužebné. Pokud ovšem vezmeme titul alba jako protiklad Východu a Západu, účinkuje spíše doplňujícím způsobem nežli svárem.
innova 769 Zack Browning bývá nazýván rychlým démonem hudby, ale těch epitet pro jeho hudební vyjadřování je víc. Pokud jde o jeho nejnovější kompendium Venus Notorious, obsahující kompozice z let 1975 až 2007, podstatné je jeho několikeré propojení: Bartóka s Čínou, komornosti s rockem, melodičnosti s pádnou perkusivností, klasičnosti s až popovou populárností, spolupráce profesorů hudebních škol (Kim a Robert McCormick) s řádkou studentů. Jeho namnoze dynamická díla (typické názvy: Noční atak, Denní atak, Exekuce 88, Flétnový voják) tu slyšíme jak v sólovém, tak vícečlenném provedení, přičemž převahu interpretů tvoří perkusisté a mezi ostatními hudebníky vévodí Asiaté, kteří svým pojetím přidávají „nadhodnotově“ specifický přídech navíc. A co ta proslulá Venuše? Ta zřejmě označuje jakousi magii nebeských těles, která na skladatelovu hudbu podle jeho slov působí (Saturn, Jupiter, Mars atd.).
innova 770 Judith Shatin má na svém kontě devět CD na značkách, jako je New World nebo CRI, z toho dvěna innova. Tower of the Eight Winds, rekapitulující skladby pro housle a klavír (z let 1981 až 2008) v podání Hasseho Borupa a Mary Kathleen Ernst, je tedy desátá a představuje skladatelku tak, jak ji známe: v důrazné komorní rovině, melodické, poněkud majestátní a dramatické (Icarus), magické a senzitivní s amplifikovanými houslemi a elektronickým podmalováním (Penelope’s Song). Briskní a oscilující mezi něhou a pečlivě odváženou úderností (titulní kompozice), energické a spádné (piano sólo ve Widdershins) a konečně odvozeně humorné, efektní a taneční, ba skotačivé, když „parazituje“ na operetě Fledermaus od Johanna Strausse. Každopádně album poskytuje příjemný poslech a duo exceluje ve všech náladách.
innova 773 Důkazem, že lze hudbu vytvořit i pouze z pánví, mixérů, nejrůznějších nádob, kol bicyklů, píšťalek, ptačích klícek, pil, táců, příborů a podobně, je album Junkestra od Nathaniela Stookeyho, rodáka ze San Franciska. Tato inovativní trojdílná skladba z roku 2007 byla už několikrát uvedena, někdy dokonce za frenetického přijetí publikem. Albová verze vznikla roku 2010 v provedení perkusistů ze San Francisco Symphony Youth Orchestra pod taktovkou Benjamina Shwartze, na pilu v ní hraje David Weiss a je k ní přifařen i Junkestra Dance Mix. I tak celkový čas nahrávky přesáhne pouze o třiatřicet vteřin patnáct minut, ale jde o kuriozitu, kterou v oblasti takzvané vážné hudby hned tak nenajdete: o symfonii z nádobí a podobných inštrumentů.
innova 775 I debutové album zatím neznámé formace může ohromit hned na první poslech. Mám na mysli CD Psst…Psst! kvarteta Beta Collide. Soubor je to nový, ovšem jeho členové žádní nováčci nejsou: flétnistka Molly Barth účinkovala ve skupině Eight Blackbird, hráč na trubku a křídlovku Brian McWhorter byl členem Meridian Arts Ensemble; rovněž David Riley, obhospodařující klavír a celestu, a perkusista Philip Patti osvědčují brilantní hráčské schopnosti. Tato čtveřice z Oregonu nehýří pouze perfektním ovládáním svých nástrojů; snad ještě důležitější je tu volba skladatelů, jejichž kompozice poskytují šanci ohromit, překvapit, strhnout. To se daří hned v atakujících a výbušných Mysteries of the Macabre od Györgye Ligetiho v aranžmá Beta Collide, páteří alba však jsou tři drobnější skladby (trifecta) Frederica Rzewského, jež jsou sice povlovnější, střídající zámlky s výbušností i protáhlejšími pasážemi, avšak nápaditě řešené, kaskádovitě krouživé i úderné. Rovněž Valentin Silvestrov se svými vemlouvavými trii, burleskně, meditativně i fanfárově rozehrávanými, přispívá k celkové náladě desky. Táhlý Robert Kyr je ozvěnově napínavý, soustředěný, zatímco Robert Erickson působí halekavou rozmáchlostí a jakoby loveckou úskočností. Překvapení na závěr: Nude od Radiohead, zremixovaná do ponuře pouťové nálady.
innova 778 Charismatická violoncellistka Maya Beiser, která proslula svou schopností vcítit se do jakéhokoli hudebního stylu od Briana Ena přes Philipa Glasse po Steva Reicha, vsadila na svém albu Provenance na tvorbu současných skladatelů z Arménie, Izraele, kurdského Íránu i Ameriky, inspirovanou namnoze španělským středověkem, kdy křesťané, muslimové a židé žili spolu v míru a vzájemné spolupráci (jak inspirativní!). Virtuózka, která sama vyrůstala v izraelském kibucu, dokáže ve všech okamžicích tuto hudbu procítit, ať už v sólových číslech nebo za spolupráce perkusistů libanonského původu, sází ovšem spíše na temnější, tajemnější notu, což pro ni není neobvyklé. O poněkud netypické vyvrcholení se postaral Evan Ziporyn, který pro svou oblíbenkyni zaranžoval Kashmir Led Zeppelin. Volba na bicí doprovod padla právem na Jerryho Marottu. Říkám: neobvyklé, avšak tahle rocková tečka je skutečným vyvrcholením alba, snad i proto, že se vymyká z dosavadní polozahalené imaginativnosti a dokáže ji až tanečně rozjasnit.
Innova Recordings, sídlící v Minnesotě a vydávané American Composers Forum, se do značné míry vymykají obvyklému profilu značek, zaměřených na klasickou hudbu. Především se soustřeďují na hudbu současnou, tedy nikoli na hudební antikvity, a z té pak zejména na záležitosti nezvyklé, novátorské, občas
i experimentální. A tak v jejich katalogu má své pevné místo Harry Partch vedle Marka Applebauma, Revolutionary Snake Ensemble vedle Café Antarsia Ensemble, Anthony Braxton vedle Freda Ho a tak dále. A co víc: nespokojují se
s opětovným uváděním známých jmen, ale naopak pátrají po nových průbojných akvizicích, jak po mladých a ještě mladších skladatelích, ledva vyšedších vysokou školu, tak po zatím neznámých souborech, které mohou obohatit dosavadní program o nové barvy.