Ve dnech 8. až 10. dubna se v pražském Paláci Akropolis a o den později v brněnské Flédě potká norský festival Punkt s konceptem koncertní série Music Infinity, která k nám už řadu let dováží nekonformní hudební projekty. Českou stranu budou zastupovat Irena a Vojtěch Havlovi, Clarinet Factory, Floex a Berg Orchestra a z norských umělců se představí například legendární trumpetista Nils Petter Molvaer a v neposlední řadě zakladatelé Punktu – elektroničtí mágové Jan Bang a Erik Honoré, kterým jsem položil několik základních otázek ohledně celé akce a pár osobních dotazů jako bonus.
Proč jste založili festival Punkt a jaká je vaše filozofie a strategie?
Jan: Byl to logický důsledek našeho živého samplování, které jsme provozovali s Erikem na konci devadesátých let, což se rozvinulo v remixování živých koncertů. Založit tenhle festival nás napadlo už v roce 2002, ale teprve o tři roky později jsme sehnali dostatek financí, abychom to mohli realizovat. Chtěli jsme shromáždit improvizující umělce z Norska i odjinud a propojit je s elektronikou. Prostě uspořádat třídenní setkání, kde by se nahrávalo a jamovalo a bylo to přístupné i veřejnosti.
A to se v roce 2005 v mém rodném Kristiansandu podařilo.
Jak se festival vyvíjel v dalších letech?
Erik: Hlavně to souviselo s umělci, kteří se ho zúčastnili. Byli mezi nimi Brian Eno, David Sylvian, Laurie Anderson, Jon Hassell, John Paul Jones, Ensemble Modern a norští improvizátoři – Nils Petter Molvaer, Sidsel Endersen a Arve Henriksen. Integrální součástí se staly také živé vizuály, audio-vizuální projekty, semináře a workshopy.
Jan: A pokračovali jsme ve strategii být otevření ke všem hudebním stylům, záleželo to čistě na Erikově a mém osobním vkusu. Největší změnou byl nárůst počtu návštěvníků, mladých i starých.
Po nějaké době jste expandovali do dalších zemí. Jak to fungovalo?
Erik: Byli jsme ve spojení s řadou dalších evropských festivalů a hudebních organizátorů, a tak se nakonec v roce 2008 odehrály dva dny Punktu v Londýně v rámci Norské scény na EFG London Jazz Festivalu, dva dny Punktu byly v roce 2011 v Talinu, který byl tehdy hlavním městem evropské kultury. Také jsme navštívili Mannheim v rámci Enjoy Jazz Festivalu, Düsseldorf na Schumannfestu, Paříž na Banlieues Bleues Festivalu, Heineken Jazzaldia Festival v San Sebastianu a nějaké menší akce jsme dělali také v Miláně, Hamburku a dalších městech. Všude jsme spolupracovali s místními umělci a to tomu dodávalo specifickou osobitost.
Jan: Odezva na náš základní princip koncertů, po nichž následuje jejich reinterpretace jinými hráči, byla všude kladná.
Můžete nějak přesněji vysvětlit metodu live remixu?
Erik: Jako zvukový zdroj je použit koncert z hlavního pódia, který se živě remixuje ihned po jeho doznění, takže publikum ho může slyšet bezprostředně po něm. Je to souhra elektroniky (živého samplování) a reálných muzikantů. Je to ozkoušený koncept kreativního a zajímavého vytváření nové hudby a hraje tu hlavní roli právě improvizační aspekt a skutečnost, že se zvuková paleta každým remixem mění.
Proč jste se rozhodli přivézt Punkt také do České republiky?
Erik: Protože známe Palác Akropolis z dřívějších návštěv jako skvělé místo k takovéto příležitosti a našli jsme dostatek českých umělců, s nimiž můžeme spolupracovat. Jan: Kontaktovali jsme Josefa Sedloně, kterého známe řadu let a nabídli mu spolupráci s průběžným festivalem Music Infinity.
Jak konkrétně tedy probíhal výběr českých umělců?
Jan: Nabídl nám je Josef a jsme rádi, že jsou s námi na palubě. Zvlášť mě nadchli Havlovi.
Erik: Všechny jsme si je bedlivě naposlouchali a finální výběr jsme udělali s organizátory české strany. Ale všechno se nám moc líbilo a je skvělé, jak je to variabilní – od elektronických textur Floex v víceméně akustickému Orchestru Berg. Tyhle věci jsme mimochodem znali už dřív.
A jak jste postupovali při výběru umělců od vás?
Erik: Umělci jsou vybíráni pečlivě, aby vytvořili organickou směsici hudebních stylů, které mohou být živě remixovány. Takže za Norsko jsme vybrali totálně akustický dechovo-strunný kvartet Streifenjunko/Sheriffs of Nothingness, můj koncert Heliographs, který kombinuje elektroniku s kytarou, trubkou a perkusemi a našláplou improvizační kapelu, kde hraje Nils Petter Molvaer na trubku, Hamid Drake na bicí, Eivind Aarset na kytaru a Jan Bang se stará o živé samplování.
Kde se mezi norskými umělci ocitl americký bubeník Hamid Drake?
Jan: Hamid je náš přítel už hezkých pár let. Poprvé jsme se potkali na festivalu v Německu, kde hrál s Billem Laswellem a Eivindem a Nilsem Petterem. Pak se ještě několikrát naše cesty protnuly a zahráli jsme si párkrát – třeba v Miláně, Paříži nebo u nás doma Kristiansandu.
Zaujala mě také účast perkusisty Ingara Zacha…
Erik: On hraje na mém albu Heliographs a často jsem s ním pracoval i naživo, jak na mých projektech, tak coby producent hudby Arve Henriksena.
Jan: Ingar je součástí obvyklého souboru Arveho Henriksena a v posledních letech několikrát vystoupil na Punktu. Je to velice talentovaný a zapálený hudebník. Má velice osobitou sestavu perkusí a tónových generátorů a další elektroniky. Je opravdu fantastický a vždycky vnáší do vystoupení nečekané momenty. Festival Punkt bývá často spojován s termínem ambient.
Co podle vás tento termín vyjadřuje?
Erik: Jenom část hudby na Punktu je „ambientní“. Ale ten termín vlastně už dneska nic moc nevyjadřuje. Punkt je hlavně založen na improvizaci a elektronice, ale upřednostňujeme nemít žádná striktní pravidla – spolupracuje i s muzikanty, kteří hrají komponovanou hudbu. Takže na Punktu je centrální improvizace a elektronika a ambient je jen jeden z mnoha zastoupených žánrů.
Jan: Ten termín pro mne opravdu už nic neznamená, ale mohu si ho spojovat s ranými díly Enovy školy ambientu a to si stále rád poslechnu.
Osobní dotazník:
1. Jaká je vaše první vzpomínka v životě vůbec?
2. Jaká je vaše první hudební vzpomínka?
3. Která hudba vás ovlivnila v dětství a jako teenagery?
4. Jakou roli hraje improvizace ve vaší hudbě a jakou v životě?
5. Jak byste nazvali styl, který hrajete? Máte pro to nějaký specifický termín?
6. Co je váš hudební a co životní sen?JAN BANG (narozen 21. 8. 1968 Kristiansand)
1. Zahrada za okny mé ložnice a zvuk rychle a nízko létajících vlaštovek.
2. Brahmsova hudba, kterou hraje moje matka na piano a zvuky ze zahrady, které se s ní mísí.
3. Dětství: klasika. Dospívání: disco, soul. Dospělost: Britská populární hudba a americký hip hop.
4. V hudbě: všechno. V životě obecně: věřit svým instinktům, morálce a etice.
5. Vlastní ne, ale většinou mě kategorizují jako norská současná hudba.
6. Hudební: pokračovat v kreativitě. Osobní: být slušná lidská bytost.ERIK HONORÉ (narozen 11. 12. 1966 Kristiansand)
1. Četba komiksů.
2. Poslech boxu desek Stevieho Wondera, který patřil mé matce.
3. Nejdříve lidi, kteří byli technicky zruční (například progrock), později věci víc založené na idejích a obsahu (Eno, Sylvian, Laurie Anderson, Bowie, Talking Heads, Philip Glass, Leonard Cohen, Nick Drake, Scott Walker etc. etc. etc.)
4. V hudbě: Teď mnohem víc kvůli živým remixům a koncertům, dříve jsem byl spíše studiový hráč. V životě: Nu, improvizace je to, co děláme, že?
5. Někdo v nějaké recenzi napsal „elektronická komorní hudba“. To je možná trochu strojené, ale vzhledem k tomu, že moje hudba není ani jazz ani techno ani ambient, tak je to asi v pořádku.
6. Hudební: Budovat dál to, co dělám teď, a snad vytvořit něco, co osloví posluchače jak po emocionální, tak intelektuální stránce. Osobní: Budu citovat Star Trek: Žít dlouho a prosperovat.