Vlastně to byl hodně kontroverzní nápad: zhudebnit a punkem nakopnout texty rebelujícího polského rolnictva z 16. a 19. století. Neskrývaných výzev ke vzpouře a konečnému řešení: zabij pána. Za výtečné loňské album Gore se skupině R.U.T.A. dostalo adekvátní odpovědi v jedné z recenzí: „Budete viset, pánové“. Ale i nadávek od politiků a katolické církve. Na hudební scéně nicméně slaví úspěchy a uznání sklidila také na letošních Colours of Ostrava.
R.U.T.A. (Utopické hnutí transcendence a anarchie neboli Reakční umělecko-teroristická unie) vymyslel a vede Maciej Szajkowski, jinak leader a bubeník světoznámé skupiny Warsaw Village Band, po způsobu krajního beziluzorního gesta: takoví jsme byli. Katarzní texty polských vesnických nevolníků o ponížení, utrpení a zotročení ze strany feudálů a církve totiž nejsou žádnou selankou: sekery a tvrdé výhružky v nich létají vzduchem, stejně jako škodolibá přání vesničanů „ať si pána vezme čert, pojdou mu krávy nebo ať skončí na šibenici namísto nich“.
Szajkowski, při jejich četbě prý mokrý až za ušima, je po dlouhém a pečlivém studiu historických pramenů našel ve starých sbírkách, takže jsou zdokumentované. A to přesto, že už jejich pouhý zpěv s sebou tehdy nesl hrozbu vězení nebo bití. O to to měli sběratelé těžší, ne každý jim je byl ochoten přezpívat. Pro tolik deklamované násilí zůstaly proto dodnes raději uschované hluboko v archivech.
„Snažíme se ta témata připomínat, abychom ukázali čtyři století našich dějin, o kterých se nemluví anebo se falšují,“ řekl Szajkowski v rozhovoru pro magazín Harmonie ke své snaze rozbít idylický pohled na polský venkov. Podle něj za všemi krvavými rebeliemi nemáme hledat žádné sociální ideály, ale primární boj o holé přežití v neskutečné bídě. „Ukazuje se, že regulérní otroctví nebyla pouze exotická záležitost z chaloupky strýčka Toma,“ napsali k tomu na portále Tegoslucham.pl.
Zatímco texty praskaly radikalismem, dochovaný hudební doprovod prý představoval „valčíkový čajíček“ a ten Szajkowskemu do vize vzpurného akustického punk-hardcore přivolávajícího ducha doby samozřejmě nezapadal. Většinu hudby proto napsal Kamil Rogiński.
Smíšené obsazení R.U.T.A. (členové předních polských skupin zaměřených na tradici a world music) je přitom prosté všech elektrických nástrojů: namísto nich – podobně jako u Warsaw Village Bandu – ve zběsilém nasazení slyšíme loutny, flétny, housle, dudy, violy, kontrabas, nejrůznější bubny a perkuse s jedinou úlitbou: saxofon s klarinetem. Do konfrontace s konzervativci a prudérníky se R.U.T.A navíc vydala s hlasy polských punkových ikon: Paweł „Guma“ Gumola (Moskwa), Robert „Robal“ Matera (Dezerter) nebo Hubert „Spięty“ Dobaczewski. Teď s albem Na uschod. Wolność albo śmierć (bělorusky Na východ. Svoboda nebo smrt) šlápla skupina do ještě nebezpečnějšího a provokativnějšího, přímo sršáňského hnízda: překročila hranice Dněpru a objala se s Bělorusy, Litevci, Rusy a hlavně Ukrajinci, pro Poláky až přespříliš traumatickými sousedy, které po staletí prakticky kolonizovali a ti jim to masakrujícími nájezdy kozáků vraceli.
R.U.T.A. dává Polákům pořádně svrbící lekci z historie: nejsme všichni jako pan Wołodyjowski, tenhle romantický kánon už dávno vybledl. Nevyhýbá se dávným křivdám, antisemitismu, pogromům, nepříjemným pravdám a vyzývá ke smíření a odromantizování „divokého východu“. Tedy území Ukrajiny a Litvy, kam kdysi polští nevolníci utíkali před pány, aby je tu čekaly ty samé krutosti, před kterými se snažili utéct notabene znovu v režii tady vládnoucí polské šlechty.
Nové texty jsou ještě „realističtější“, bolestnější, humorně perverznější a v Lukašenkově Bělorusku brané doposud za protirežimní. Broukat si je zřejmě nebudou ani ukrajinští, natož polští nacionalisté. „Nové skladby mají daleko větší palebnou sílu. A mohou se stát nebezpečnou zbraní. Měl jsem tentokrát velké dilema, jestli je hrát na koncertech,“ uvedl Szajkowski. „Odzbrojil“ je doprovodným textem, daleko rozsáhlejším než na předchozím albu. Skoro stodvacetistránkový booklet obsahuje pojednání o polsko-ukrajinských vztazích od 16. století od francouzského historika Daniela Beauvoise, esej S cepy a kytarami od básníka Jacka Podsiadłęho (do polštiny přeložil z běloruštiny a ruštiny všechny texty), životopis Nestora Machno (zakladatele ukrajinské Svobodné anarchistické republiky) napsaný Stanisławem Łubieńskim a aktuální a zasvěcený popis „podvratné“ anarchisticko-punkové činosti v Bělorusku, Ukrajině a Rusku od běloruského disidenta Sania nazvaný Děti Anarchie (zahrnuje Femen i Pussy Riot).
Punk a hardcore se pro texty a skupinu znovu ukazují být dokonalou platformou. Autor převážné části skladeb Kamil Rogiński na to jde s buldočí energií, v těžké kanonádě nyní ale jako by nekompromisní dynamit občas vystřídaly nálože z barevných konfet vytvářející ve vzduchu pestřejší melodická mračna; daleko víc nálad a vrstevnatých poloh. Stojí za nimi určitě vklad vynikající kazašské, nejprve v Bělorusku, dnes v Polsku žijící Nasty Niakrasavy ze skupiny Folkroll. S naprosto uhrančivým, žalozpěvným hlasem přebrala roli odešlé punkerky Niky Domczyk. Nasty zároveň pro R.U.T.A. po vesnicích a v běloruských archivech nasbírala nejvíc textů; další dodala syrová tradiční ukrajinská kapela Hulajhorod, v níž ječivě a typicky rusky zpívá také trojice žen vytvářející fantastický kontrapunkt řvavým polským chlapům.
Nasty exceluje především v extrémně emotivní a výbušné skladbě s vypovídajícím názvem: Ius primae noctis – Prawo pierwszej nocy a na úvod Oj, Wasylu, Wasylu dokonce jako ruská bábuška zarapuje. V hardcorově bouřící Oj, niech przyjdzie deszcz s freejazovým saxofonovým sólem zase pomáhá dětský sbor dospělým uvalit na pána nenávistnou kletbu: „Ať prší a shnije vám seno a přijde mráz sežehne obilí.“
Přímou spojnicí s dneškem představuje hymna ruských liberálních anarchistů Mama Anarchija. V roce 1980 ji složil ikonický moskevský rocker Viktor Tsoy ze skupiny Kino, tragicky zesnulý o deset let později. Ze zdánlivě prostého příběhu setkání bezprizorních dětí ulice s důstojníkem čiší víc než vzdor mrazivá beznaděj bolševické totality: „Naše matka je anarchie a otec sklenka laciného vína.“
Vynikající a strhující album zapadá do obecného společenského konsensu: v sedláckém láteření a stýskání se zrcadlí nynější sklíčenosti, blbé nálady, ekonomické krize, Occupy Wall Street, Arabské jaro i kulturní radikalismus Pussy Riot. A toho si je Maciej Szajkowski vědom. „Chceme, aby se R.U.T.A. nevztahovala pouze k minulosti, ale byla odrazem toho, co se děje dnes,“ uvedl ke „kacíř-skému výkřiku z hlubin povstání feudálního světa, který nezemřel, jenom změnil tvář, takže nic nekončí.“
Foto archiv