Vzájemné oťukání trojice kytarových virtuózů na albu From a Dream (2008) vyznělo natolik zdařile, že snad ani nemohlo zůstat bez pokračování. Travel Guide navazuje na snivou krajinu předchozího společného díla a název desky si přímo vynucuje pár „cestovatelských“ příměrů. Nejde jen o zamýšlenou symboliku setkání Američana Ralpha Townera, mj. kytaristy world jazzového kvarteta Oregon, v Austrálii působícího, v Kazachstánu narozeného Arména Slavy Grigoryana a Rakušana Wolfganga Muthspiela, kteří asi vážně potřebují podrobný itinerář, aby se potkali. Nahrávka je také stejně přehledná a logicky řazená jako správný Cestovní průvodce, a zároveň na hony vzdálená pouhé informační suchopárnosti. Navíc nás tenhle bedekr zavede jen na samá příjemná místa. Ne, že by byly turistické značky kytarových linek nalajnovány schematicky, ale jejich rafinované proplétání na hudební mapě vyvolává dojem vyváženosti, utěšenosti a harmonie. Stejně jako pohled na velebnou masu pralesa, nedělitelný celek, ve skutečnosti však tvořený netušenou změtí jednotlivostí.
Onu pouze zdánlivou jednoduchost lze demonstrovat třeba na skladbě Father Time. Jedna kytara začne „těkat“ v podkladu flažolety. Prostince lpí na průběžných tónech, nad kterými další kytara klene rozložené akordy. Posléze se přidá třetí kytara s odlehčeným melodickým motivem, do kterého se ovšem pomalu začnou vplétat druhá i třetí melodická linka, to když nástroje v „podkladu“ přejdou z rozložených akordů resp. flažoletů do vyhrávek. V centrální části skladby tři hráči hladce vklouznou do jednotlivých „nitek“ tapiserie, ve které i nenápadný obrazec skrývá tisíce uzlíků a promyšlené dřiny… aby se v závěru vrátili k úvodní průzračné rozvrstvenosti. Jindy si kytaristé prohazují zatlumené přiznávky, ostřejší riffy a krátké dominantní motivy (Windsong), nebo nechají zvuk nástrojů volně poletovat prostorem (slyš věru prosvětlené Museum Of Light). Výsledná souhra tří akustických kytar, pouze v Amarone Trio zpestřená tichým, díky echu „vzdáleně“ působícím vokálem, účinkují neuvěřitelně kompaktně. Dosaženým cílem tu není vypichování muzikantského kumštu a sól, ba ani kompozičních nápadů, ale náladotvornost. Chcete-li srovnání či spíš kontrast, tohle introvertní, hloubavé kytarové trio vytváří protipól dojmu, který budila (samozřejmě též geniální, ale úplně jinak) trojice vášnivých extrovertů McLaughlin, Di Meola a de Lucía.
Ideální je poslouchat album potmě nebo se zavřenýma očima. Samotná hudba už se postará o vizuální dojmy. Jistě, že podle tohoto Travel Guide dříve či později spolehlivě zabloudíte. Ale bude to krásné bloudění.
ECM, 2013, 50:25
