Nové album slavného komponisty filmové hudby, ale též jednoho z nejlepších, byť většinovým publikem opomíjených amerických písničkářů Randyho Newmana Harps and Angels (Nonesuch 2008) je první kolekcí jeho nových songů vydanou od roku 1999, kdy vyšlo CD Bad Love. Tedy s výjimkou titulu The Randy Newman Songbook, Vol. 1 (Nonesuch 2003), jeho vůbec prvního klavírního sólového studiového alba starších písní, které nově nazpíval a zahrál na skvostně znějícím křídle Steinway. Newman (64), jinak komerčně úspěšný a vyhledávaný autor filmové hudby pro Hollywood, který po rekordně dlouhé řadě let oscarových nominací za hudební soundtrack konečně tuto cenu získal v roce 2002 za hudbu k filmu Monsters, Inc., je od 60. let jednou z nejuznávanějších kultovních postav v žánru chytrého až cynicky sžíravého, osobně introspektivního, ale i sociálně-satiricky glosujícího songu v Americe. Patří do stejné ligy, v níž zářil Tom Lehrer či dodnes exceluje Loudon Wainwright III. K majstrštykům Newmanova písňového katalogu patří skvosty jako Sail Away, hořký a lakonický výčet dějin otrokářství stojícím za prosperitou Ameriky, či Rednecks, politickou korektnost zcela opomíjející, o to však upřímnější sonda do tabuizovaného tématu přetrvávajícího, byť navenek nepřiznaného rasismu. It’s Money That I Love byl zase kousavý společenský šleh namířený na stereotypy společenské smetánky, ovšem též s nepřehlédnutelným autobiografickým podtextem. V jiné své starší písni, Political Science, Newman s nadsázkou konstatuje, že jeho vlast nemá dnes nikdo na světě rád a že bude tedy nejlepší „shodit na ně tu bombu,“ tedy snad s výjimkou Austrálie a to kvůli milým klokanům. Jeho nová deska nezůstává tradičně vysoce nastavenému standardu chytrého a někdy cynického humoru nic dlužna. Jejím ústředním snímkem je meditace o dnešních amerických politických lídrech s názvem A Few Words in Defense of Our Country. Podle něj jde o nejhorší politickou garnituru kterou kdy Amerika měla, ale sotva horší než kdy byli jiní političtí vůdci – od Cézara, Stalina, Hitlera po belgického krále Leopolda, který „vzal Kongu diamanty a dal jim malárii.“ Na rozdíl od původní verze z videa na YouTube zde sílu svých argumentů navíc účinně podbarvuje smyčcovým aranžmá a pedal steel kytarou. Další velmi kontroverzní perlou, potenciálně srovnatelnou s bouřlivou a farizejsky hysterickou reakcí, jíž se dostalo nahrávce Rednecks, je snímek Korean Parents, sžíravě satirický komentář obecně vytvářených generalizací o vysoce konkurenčním vztahu panujícímu ve vzdělávacím systému USA mezi asijskými a americkými studenty.
