Závěrečný večírek letošní Alternativy se ponese ve znamení temné dekadence. Spolky, které na něm vystoupí, se pohybují na stejné vlně a jistě se budou dobře doplňovat.
Domácí Rány těla patří k legendárním jménům, ale o jejich pozadí se toho moc neví. Přitom se poprvé ve zkušebně sešli už v roce 1986. Už tehdy u toho byli zpěvák Jindřich Hoch a kytarista Jakub Pelnář, později sestavu doplnil a výrazně posílil klávesista David Kabzan, zatímco rytmika se střídala. V začátcích jako své inspirační zdroje udávali americké Velvet Underground a Sonic Youth, britské Bauhaus a Joy Division a domácí industriální projekty okolo gurua Jardy Paláta. Ten je ovšem seznámil s hudbou Birthday Party, a to se ukázalo do budoucna jako určující. Temnému pojetí a dekadentně dandyovskému směřování Ran těla berlínská scéna v čele s Nickem Cavem učarovala a postupně Bad Seeds, Crime And The City Solution, Once Upon A Time a další ve vlivech získali dominantní roli. S koncem osmdesátých let se stali součástí strahovské scény okolo klubu 007 a získali si sice malý, ale o to věrnější okruh příznivců a status kultovní kapely.
Na počátku devadesátých let se už jednalo o zavedenou klubovou jistotu, která občas vyrážela i do zahraničí. Dokázali být anarchisticky destruktivní i romanticky melodičtí. S příchodem basisty Hadjiho Moussy ubrali na agresivitě a přidali další vlivy a prvky – country, rockabilly nebo osmdesátkovou novou vlnu a pop. V této podobě se jim také dostalo díky melodické vstřícnosti největšího zájmu publika a popularity zavedeného jména, ale důležitější je, že ono období je zachyceno na dodnes jediném ofi ciálním albu Polyester, které vyšlo u Indies v roce 1996. Přesto se ani tehdy nezbavili proměnlivého obsazení na postu bicích. Začali omezovat počet svých vystoupení, občas se ukrývali za zkratku R.T. nebo poangličtěnou verzi The Wounds Of Body. V roce 1997 pak činnost dočasně přerušili. Postupem času se ale většina členů stejně objevila v jiných spolcích – jeden z bubeníků Petr Lukeš se přes Lety Mimo dopracoval do Tří sester, zpěvák Jindra jako Hank J. Manchini nejprve hrál na kytaru v Moimir Papalescu & The Nihilists a po jejich rozchodu je k vidění v Kill The Dandies!, klávesista David posílil tanečně psychedelickou formaci Petra Stanka Psychoclub a Výletníci, Hadji hrál s Brunem Ferrarim a dnes má svůj vlastní projekt Stargazer. Stejně tak jako tiše ze scény zmizeli, opět se nenápadně na ní před pár lety i vrátili. Vystupují velmi sporadicky, většinou po boku svých aktuálních skupin, sestavu doplnil bubeník Vratislav Placheta (Green Monster, Kill The Dandies!). V hudebním pojetí se vrátili k destruktivnější podobě.
Podobné kořeny jako The Bodywounds aka Rány těla má i německý zpěvák a kytarista Tex Napalm – garážový punk, šanson, blues, country i rockabilly. Jeho sólové letošní album Dionysus Rising pak recenzenti označují za setkání The Stooges s baladami Nicka Cavea. V minulosti prošel celou řadou kapel, o kterých celkem nemálo vypovídají už jen jejich pouhé názvy – The Iron Cobra Orchestra, Azul Black Messiah, Vampyre State Building či Zombie Hotel. Ve formaci The Astray Hearts se potkal s francouzským bubeníkem Dimi Dero a absolvovali společně několik koncertů ve Státech a spolu s Lo Spider i ve Francii. Společně pak natočili album Sticky Singers a společně se také objeví v pražském Kaštanu. Syrový, přebuzený sound, ledová atmosféra jejich skladeb a neúprosně se vpřed ženoucí rovný rytmus bicích jistě budou důstojnou tečkou za letošní Alternativou.