Nová alba obnovených punkových legend většinou přinášejí zklamání. Původního ducha se po dvaceti třiceti letech nedaří vyvolat, změnila se doba a vývoj prodělali i samotní muzikanti. Herakleitovo tv rzení, že dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky, na ně platí jak ušité. Ani Adolescents nenatočili pokračování debutu. Naštěstí se o to na The Fastest Kids Alive ani nepokusili, nevyvolávali ducha počátku osmdesátých let, ale také se naštěstí nepokusili sledovat aktuální trendy, které jim nejsou vlastní. Vydali se ke kořenům své hudby a bylo to to nejlepší, co mohli udělat.
Vždycky čerpali z garážového rocku a rock’n’rollu, nebojí se sól, která jsou naštěstí krátká, na desce se ale také ukazuje, jak je inspirují ohlasy surf rocku i výrazné vokály westcoastových kapel. Právě tato směs stála u zrodu kalifornského punku, zdánlivě prosluněného, ale kousavého, jaký proslavil Bad Religion i jejich pop punkové následovníky z devadesátých let.
Návrat ke kořenům je patrný hned u první skladby Operation FTW, inspirované klasickým rock’n’rollem. Jediným rozdílem je, že se v písni neopěvují bouráky křižující nekonečné americké dálnice, ale připomínají země, na které američtí vojáci útočili nebo se tam vměšovali a americké tajné služby podporovaly místní diktátory.
Adolescents jsou po letech mnohem političtější, už je netrápí pubertální problémy a více si uvědomují, jaký vliv mají politici na život většiny Američanů. Sice vědí, že jejich možnosti jsou jen omezené, jak přiznávají v poslední skladbě na první straně Can’t Change The World With The Song, ale marný boj nevzdávají. Zpívají o svobodě šířené bombami, o nerovnosti v kolébce demokracie, kde pro někoho není žádná půda a pro jiné hektary, kde je plno peněz na zbraně a žádné na školy a kde mnozí končí na ulici (No Child Left Behind). Ale hudba je svižná a svěží, až radostná.
Adolescents pracují s protiklady. Inspiration stojí na kontrastu vyznání „Chci věřit tomu, co mohu vidět, čeho se mohu dotknout, chci svobodu, která mi byla ukradena“ a vznosného refrénu z prázdných slov „Reparace, deklarace, inspirace…“ Kontrast nabízejí i další písně, Serf City stojí na protikladu hutného, vysloveně punkového základu, ostré kytary a surfových ohlasů, celé přitom má až hororpunkový háv.
Adolescents si nepotřebují na nic hrát, neřeší stylovost, vybírají, co se k písni hodí. V sekaném Babylon by Bomb se objevuje sólo na kytary, zatímco Too Fast Too Loud přechází od zběsilostí prvotního punku k rock’n’rollovému sólu a sboru, takže ani obligátní Fuck You nepůsobí trapně. I vysloveně ostré skladby, jako je Jefferson Memorial Dance Revolution, vždy něco zjemňuje, v tomto případě sbor, takže nepůsobí jednorozměrně.
Návrat ke kořenům a snaha čerpat z více stylů paradoxně dodaly desce nejen na svěžesti, ale přiblížily ji původnímu duchu punku více než mnohé zdánlivě stylovější nahrávky. V prvotním punku totiž nešlo o klišé, ale o svobodu.
Adolescents: The Fastest Kids Alive (Contrecte Jungle, 2011, 40:12)