Japonský elektronický mág Kazuyuki Kishino aka KK Null je znám především coby leader noisehardcoreové úderky Zeni Geva. Na počátku l etošního roku se po určité době nečinnosti způsobené smrtí jeho matky vrátil na hudební scénu se sólovým albem na svém zbrusu novém labelu Nux. Extropy 01 je hluková smršť s neuvěřitelně emotivním nábojem a velice niternými terénními nahrávkami. Je to syntéza industriálního světa a přírodních motivů, která tyhle dva odlišné světy dává do extrapolační syntézy. Průmyslový teror tak proplétá s ptačími zpěvy i zurčící či kapající vodou a dává snad naději na koexistenci. Ta je obsažena v hudbě samotné. Noise nemusí být jenom provokací, ale konstruktivním prvkem. A v podání Kazuyukiho to rozhodně není destrukce, ale sonická očista, která má absolutně hlavu a patu. Žádné nesmyslné kroucení knoflíků na efekt, ale řízená střela, jež má i ve své atonálnosti čistě humánní rozměr. Explosionalismus v hudbě. Čirá refl exe osobních zážitků bez zbytečných pseudoefektů. Vynikající připravené skladby, které KK piloval dva roky, nakonec nahrané živě v Hamburku v roce 2010 s veškerou vehemencí. Organizovaný hluk, který nabízí katarzi, nikoliv sebedestruktivní sebestředné opájení se elektronickým marasmem. Zvukový výlet mezi nebem a zemí, jenž má transoidní účinky i pocit pozitivní katalektické resonance.
Po cca deseti letech se KK Null rozhodl obnovit i spolupráci se svými australskými souputníky v projektu Terminal Hz, který je neuvěřitelně flexibilní a vždy překvapí něčím novým. Kytarista a baskytarista Dave Brown a bubeník a perkusista Sean Baxter se představili pražskému publiku v rámci festivalu Alternativa 2005 společně s fenomenálním pianistou a světově renomovaným skladatelem Anthonym Paterasem tehdy v relativně akustičtější poloze, nicméně jejich letošní vystoupení pod markou Terminal Hz na začátku března s KK v bratislavském klubu A4 – Nultý priestor bylo ve znamení totálního nářezu. Monolitický val cca hodinové improvizace měl v sobě prvky sofi stikovaného hardcore, vyšperkovaného brilantními instrumentálními výkony obou Australanů a zcela symbiotickou elektronickou fúzí Kazuyukiho. Album Behind The Signal je členitější a přináší celkem třináct squeeze- etud vyhnaných do studiově propracovaných výšin.
Tohle je stereo non plus ultra včetně dokonalého dubu s Kishinovými modulovanými ptáčky. Svým způsobem kontrast k živému vystoupení. Výrazně jemnější. Seanovy perkuse jsou zde bohatší, jak to předvádí při svých sólových vystoupeních, a pochopitelně to neztrácí jeho úžasnou kadenci. Terminal Hz prostě nejsou kapela jedné polohy, ale zcela živelný organismus. Mohou se uzavřít do svého mikroprostoru a následně expandovat mimo tento vesmír. Oproti ambientnímu strukturalismu se přetransformovali na tomto opusu do výrazně filigránštějších poloh, hlavně díky Seanovi, který má i svou nesmírně jemnou a nenápadnou rurální polohu. Nesmírnou devizou všech zúčastněných muzikantů je jejich vnitřní pokora. Nehrají si na titány, ale svým způsobem muzikantskými titány jsou. Právě proto to asi funguje a nechává jim to prostor pro imaginaci, která tomu dodává kompaktní bezbřehost. Spontánní šamanské breaky a liboagresivní samply – naprostá nádhera.
Ve dnech, kdy píšu tyto řádky, se Dave připravuje na koncert kapely Dead Neckers, která bude mít ještě výrazně rockovější nádech s raketovým saxofonovým nástřelem v čele s Adamem Simmonsem (viz Alternativa 2010) a s relativně neméně raketovou, do jisté míry juvenilní rytmickou sekcí s kytaristkou Lisou McKinney a bubeníkem Damienem Ellisem. Tahle dvougenerační, nikoliv příbuzenská, kooperace v těchto luzích a hájích, obávám se, stále chybí.
KK NULL: Extropy 01, Nux, 2011, 56:09
TERMINAL HZ: Behind The Signal, Nux, 2011, 50:50