The Bombay Royale: You Me Bullets Love
Australané hrají Bollywood. Vaří masalu z klokaního masa. Jako by jim domů vpadl poručík Frank Drebin z Bláznivé střely, rozjel s go-go tanečnicemi bengálskou diskotéku a oni se k němu se surfujícími kytarami, sitarem, tably a nehorázně funkujícími dechy přidali. Vede je námořní kapitán, nosí škrabošky Zorra mstitele, kovbojské klobouky a dva ozbrojení indičtí zpěváci se vlní podle vlastního návodu: představte si, že šroubujete žárovku. Děti byste jim pravděpodobně nesvěřili, z jejich adrenalinové retro pocty největším bollywodským autorům 60. let – RD Burmanovi, dvojici Anandji-Kalyanji nebo playbackové ikoně Muhammadu Rafi mu – vám ale nejspíš spadne brada. Po pravdě, tak ďábelsky sehranou a energicky nadupanou kapelu, pro kterou není žádná nota složitá, jste asi už dlouho neslyšeli.
Mají evidentně dobře naposlouchaného i Johna Barryho s Enniem Morriconem a pokud by opravdu došlo k tomu, že by měli doprovázet bollywoodský film, nejednalo by se o romantický slaďák. Psychedelické klávesy je favorizují pro akční kung-fu, špionážní thrillery a spaghetti westerny. Zatáhnou vás do hry na nesmrtelné agenty řítící se v Astonu Martin horskými průsmyky, mexické padouchy s kolty skrývající tvář pod sombrery, usadí do sedel tryskem pádících koní a za každé situace uhýbáte dešti kulek a svistotu samurajských mečů.
Albem debutující The Bombay Royale dotahují své bláznivě spektakulární, vysokonapěťové představení do úplného konce.
„Autentický“ švih mu dodávají vokalisté indického původu – Parvyn Kaur Singh alias Tajemná dáma a Shourov Bhattacharya alias Tygr – zpívající v hindštině a bengálštině. Zbytek jedenáctičlenného ansámblu poskládal saxofonista Andy Williamson z melbournských muzikantů, členů The Public Opinion Afro Orchestra, La bjacd nebo Vulgargrad – hodně dobrých a známých skupin pumpujících do lidí afrobeat, Latinu, hip hop a funky. Bollywoodský coming out u nich neproběhl násilně nebo trendovně – u protinožců jsou za unikát – prostě přišli na to, že společně obdivují soundtracky indických filmů.
Bombajští skladatelé představují fenomén, geniální tvůrce samostatného hudebního žánru: mixéru, do něhož se naprosto nepředvídatelně a originálně nerozpakují napasovat prakticky cokoliv. A 60. a 70. léta přitáhla The Bombay Royale příklonem k psychedelii a surfrocku. Drží se tehdejší estetiky a zvuku, zpěváci jako by dorazili z nějakého starého filmu a k fantazijnímu podlehnutí vrcholné bollywoodské éry patří také všechna ta maškaráda, vycizelovaná choreografi e v bizarních klipech a retro skladatelství. A jestli nejsou v tomhle směru dvě úvodní skladby – Monkey Fight Snake a You Me Bullets Love – regulérní hity, tak pak už nic. Devět z jedenácti skladeb si napsali sami, a protože stejně jako v Bollywoodu pro skupinu neexistují žádná omezení, ťukají nám do uší vzpomínky na mládí strávené u bondovek a westernů Sergia Leoneho v oparu raného rock’n’rollu nebo se skladbou Jaan Pehechan Ho na pláži s Beach Boys.
Funky soulová Perfect Plan – jedna z mála zpívaná anglicky – míří se štěkající dechovou sekcí do vzdálené exotické džungle, Sote Sote Adhi Raat je kosmické psycho a hypnotická Phone Baje Na se smyčci zase pozemské. Bobbywood s kvílivými hammondkami a sitarem se pak podobá popové ulítlosti americko-kambodžské skupiny Dengue Fever, vodopádu nádherného souladu vzniklého z nesouladu.
Tak jako celé báječné album.
Hopestreet Recordings, 2012, 42:23