Alexisonfire jsou považovaní za jednu z největších nadějí současného hardcore punku. Kanadská kapela se totiž snaží vymnit z klišé, v nichž styl uvázl, aniž by se však vzdala typického důrazu a agresivity. Potvrzuje to i zatím poslední album OLD CROWS/YOUNG CARDINALS (Dina Alone Music/ALL Black B. V./Roadrunner, 2009, 42:09). Pracuje hodně s kontrastem, k čemuž jí pomáhá i využití kláves. Proti úderným pasážím s výrazným hutným rytmem a vykřikovaným zpěvem staví táhlé pasáže s vypjatým melodickým vokálem.
Aby se kapela vyhnula klišé, které svazuje hard core, nebojí se čerpat inspiraci i za hranicemi žánru. Zatímco úvodní Old Crows nabízí víceméně typické syrové pojetí s hutným zvukem zkreslených kytar a důrazným temným rytmem, Sons Of Privilege jsou spíše rockovou vypalovačkou stavějící na vypjatém vokálu. Výrazný vypjatý vokál v refrénu se objevuje i v Born And Rasied nebo v rychlém Emerald Street.
V tvorbě kapely je zřetelně vidět, že se inspirovala u modernějších žánrů, zejména u Screamo, i když hymnický Northern má chvílemi blízko k metalu. Alexisonfire se také nebojí občas využít i hardrockový rytmus a nevyhýbají se sólům. Výrazné melodie a další aranžérské postupy někdy až příliš a vzdalují Alexisonfire hardcoreovému gruntu, ale celek nepostrádá potřebnou naléhavost, jakou vyžadují texty. V těch se kapela pouští do privilegovaných synů Ameriky a naráží i na vlnu zločinnosti, většinou však nezůstává na prvoplánové úrovni.
