Alva Noto: For 2; Murralin Lane: Our House In On The Wall

11_for_2Jsou to už čtyři roky, co Carsten Nikolai alias Alva Noto vystoupil z řady svých přísně minimalisticky tanečních struktur a předvedl veřejnosti svou ,lidštější‘ tvář v sestavě skladeb věnovaných známým osobnostem, většinou navíc vycházejících z nestandardního hudebního základu. Proč o tom píši? Protože na světě je druhé pokračování sběrné kompilační řady, která znovu míří na známé cíle, které bychom primárně k Alva Noto nepřiřazovali. Deska FOR 2 (L-INE/12k, 2010, 56:06) obsahuje dvanáct věnování a za některými z nich stojí velmi poutavý příběh. Například Anthem Berlin je hymnou fiktivní země Elgaland-Vargaland Carla Michaela von Hausswolfa a Leif Elggren. Jak už je Carstenovým zvykem, nesložil tradiční pochodovou symfoňárnu, ale rozpil úsek vojenského marše do hutného hlukového oblaku. ANS je zase poctou stejnojmennému sovětskému syntetizéru, který pod skleněnými deskami ,přehrál‘ několik Nikolaiových grafických prací. Celá řádka kompozic poté vznikla za účelem objednávky pro určitou událost spojenou s významnou osobností, případně událostí. Celkově ale můžeme říci, že na této letošní desce, stejně jako na společných deskách s Blixou Bargeldem, se Alva Noto vzdaluje click’n’cut taneční poloze a svůj jazyk neméně úspěšně ohýbá směrem k hlukovým experimentům i digitální avantgardě. Na této scéně mu prozatím pšenka nekvetla. Je pravděpodobné, že se díky sérii letošních alb situace pomalu promění k lepšímu.
Debutová deska švédského dua Murralin Lane přináší částečně očekávanou hudební náplň. Polovinou dvojice je totiž David Wenngren, kterého fandové experimentální elektroniky znají jako zasněného sólistu Library Tapes. Jeho ambient ní kusy byly povětšinou postaveny na mocně procesovaných linkách koncertního křídla. Procesing zůstal, klavír byl ale na mnoha místech vyměněn za elektrickou kytaru. Neméně výraznou změnou je také vokální spoluúčast Ylvy Wiklund, která se svým hlasem zachází podobným způsobem jako David. To znamená, že se neostýchá ho mršit na sto způsobů. Například záměrným lo-fi nahráváním na mikrofon mobilního telefonu. Výsledkem je post shoegaze deska OUR HOUSE IN ON THE WALL (12k, 2010, 31:55), která může připomenout podobně zašpiněné snivce lovesliescrushing. I ti se kompletně obejdou bez rytmické sekce a veškerou tíhu kompozic pokládají na tisíckrát zpřelámanou a hrubě orašplovanou podložku. Ta i přes hrubou manipulaci dokáže zaujmout vnímavého milce netradičního nábytku. Stejně tak je tomu i se švédskou dvojicí, která elektroakustické lo-fi hrátky dokáže zanést až někam do imaginárních pohádkových míst za Alenčiným zrcadlem.

Přidat komentář