Ten, kdo očekává na každé desce od Alva Noto především pečlivě ošetřenou, rytmicky strukturovanou a maximálně prokombinovanou minimal click ’n’cut elektroniku, ten už musel být několikrát překvapen. Mám na mysli především jeho kolaborace s Ryuichi Sakamotem, ale také jeho občasné výpravy směrem ke klasické muzice, jako na albu For. Deska Xerox vol. 1 referovala skrze bohatý rejstřík samplů z historie klasické hudby o ,starém světě‘, zatímco čerstvé pokračování XEROX VOL. 2 (Raster-Noton, 2009, 66:32) se soustředí na vyhlídky do budoucnosti. Na ,nový svět‘. Znovu tu máme širokou paletu kusů původní muziky, které se dostalo masivního digitálního procesingu ze strany zkušeného umělce, původně z východoněmeckého Karl-Marx-Stadtu. A vzhledem k podtitulu, který celý proces výběru původní muziky i samotného nahrávání ovlivnil, vše se odehrává na severoamerickém kontinentu. Začneme čtveřicí kompozic, které kombinují filmovou muziku Michaela Nymena s hutně kytarovými feedbacky Stephena O’Malleyho ze Sunn o))). Pozvolný začátek překvapí svou čitelně ambientní stavbou. Žádné uptempo klikání, ale klidný souběh melodických linek se soundtrackovým podtónem a zlověstnými plíživými spodky. To je jen začátek. Během hodinového výletu ještě vystřídáme další lyrické pasáže (původně nevydané kusy improvizací z období koncertní šňůry k albu Insen), dojde i na ostřejší pasáže řezavějšího staticky elektronického ambientu, který ale i v nejvypjatějších chvílích neztratí atmosférickou nadstavbu. Dalo by říci, že Carsten míří na novince do náruče dark ambientního království Cold Meat Industry, ale to není tak úplně pravda. Alva Noto nemá zapotřebí obohacovat svou hudbu o další strašidelné komponenty. Jako minimalista nechává působit samotné holé plochy jen svou intenzitou se stejným výsledkem.
Magnetismus přitahující k domovské hroudě má v sobě ukrytý asi každý z nás. Stejně tak Uwe Schmidt, který dlouhou dobu diktoval na nezávislé elektronické scéně jako Atom Heart (a desítky dalších pseudonymů), aby během devadesátých let přesídlil z industriálního Frankfurtu do Santiaga de Chile a komerčně zaujal svou nápaditou fúzí latiny s popem pod pláštíkem projektu Senor Coconut. Přirozený patriotismus ale neumlčíš a ten v Uweho případě vyvěral na povrch na novém albu Atom Heart, už delší dobu s upraveným názvem Atom™. To přišlo na světlo světa po nezvyklé dvouleté pauze. LIEDGUT (Raster-Noton, 2009, 35:36) není tradiční poklonou kořenům, na to je Schmidt příliš velký excentrik. Jeho ,vzpomínky na domovinu‘ mají podobu chaotického průletu historií, pootočenou do výsledného tvaru optikou letos čerstvého čtyřicátníka-experimentátora. S učením od Nietzscheho, Helmholtze a dalších v zádech se dostal nazpět do doby, kdy věda, iracionalita umění i matematická přesnost byla hybatelem sociálního dění ve středu Evropy. Podobně Liedgut hovoří laboratorní řečí click’n’cut vědců, ale v pravidelných intervalech se do chladných počtů vkládají Schubertovy valčíky, rané analogové experimenty Oskara Saly i elektronická popová utopie Kraftwerk (Florian Schneider zde dokonce hostuje). Dalo by se tedy říci klasický Atom™. Za každou cenu experimentální až obskurní, ale téměř neustále ironicky zábavný zároveň. Po dlouhé pauze, a navíc s originálním konceptem, víc než kdy předtím.