Může být vzpurná rebelie zábavná? Skvělá španělská skupina Amparanoia s mixem katalánské rumby, kubánské salsy, flamenka, ska a ostrého punku od roku 1997 dokazovala že ano. Duchovní dítě charismatické zpěvačky a skladatelky Amparo Sánchez, s nímž získala prestižní cenu BBC Awards for World Music a roztrhala na cucky publikum na největších světových festivalech, jde v tuhle chvíli ale k ledu a je otázkou, na jak dlouho. Její první vlastní album TUSCON -HABANA (Wrasse, 2010, 56:55) se totiž tak vydařilo, že budete mít problém si na Amparanoiu vzpomenout. Ale to, že zpěvačka intenzivní komorností vytěsnila hlasitou rozeskákanost Amparonie (představte si Manu Chaa nebo Ojos de Brujo v plné jízdě) není zas takové překvapení pro ty, kdo znali její celoživotní vztah ke kubánské hudbě, blues a mexickým rancheras. Navíc, než ji před lety v Madridu potkal Manu Chao, zpívala po barech písně od Billie Holiday a Chavely Vargas, takže rozhodnutí složit v podobném duchu a šarmu čtrnáct skladeb, do nichž v básnivých textech vloží své zármutky, radosti, vlastně všechny dobré i špatné věci co ji v životě poslední dobou potkaly, má přesvědčivou logiku. „Chtěla jsem si odpočinout od kapely, svléknout se před lidmi v intimním zvuku, kdy průvodcem skladeb je výhradně můj hlas, vzbudit u nich důvěru klidem, kdy punková hlasitost nepřehluší, co jim chci sdělit,“ vysvětlila Amparo.
Zvládla to díky letitému kamarádství se skupinou Calexico z arizonského Tusconu, co chvíli zní jako pouštní country a za moment jako Leonard Cohen přefiltrovaný skrze mariachi. Calexikovští Joey Burns a John Convertino nejprve v roce 2007 pozvali Amparo k sobě domů do Tusconu, kde vznikla první část alba a za dva roky se společně vydali do Havany, do legendárního studia Egrem, v němž se zrodila sláva Buena Vista Social Clubu. Tady se k působivému duetu La Parrandita de las Santas s Amparo dokonce uvolila kubánská hvězda Omara Portuondo.
Původní záměr Amparo – natočit výhradně akustickou desku – znejistily společné koncerty s Calexico: přibyly tedy decentní bicí, klavír, elektrické kytary, violoncello a fantastická trumpeta calexikovského Jacoba Valenzuela přezdívaného Miles Davis mariachi. Ten katedrálně povznáší Ampařin sen: zazpívat si nádhernou píseň Corazón de la Realidad od nežijící mexické herečky a milované zpěvačky Rocío Dúrcal. Když se hlasy přidají Joey s Johnem, pocit, že posloucháte jednu z možných skladeb roku 2010, se umocňuje.
Síla prožitku alba se neskrývá pouze v eroticky zastřeném, procítěném zpěvu blížícím se k boleru na šansoniérský způsob, ale v tom, jak se v hudbě vzájemně prolíná kubánská melancholie a flamenková teatrálnost s bluesovou osudovostí.
Koupíte-li si Tuscon-Habana v digitální formě, dostane se vám navíc lákavého bonusu: duetů Amparo Sánchez s Mariem Hassan, zpěvačkou ze Západní Sahary a reggaemanem Tiken Jah Fakolym z Pobřeží slonoviny. Ti s Amparo do Prahy na festival United Islands samozřejmě nepřijedou, nic nicméně zážitek nás čeká i tak převeliký.
