Andrej Šeban: Sklony

2sebanZajímavou mimožánrovou novinkou ze Slovenska je CD Andreje Šebana SKLONY (Hevhetia, 2008, 47:48), jejíž název přesně vystihuje muzikantský záměr autora. Andrej Šeban (1962) vzešel ze slovenského jazzrockového podhoubí, brzy se oddal písňové tvorbě se snahou o náročnější útvary, v devadesátých letech už patřil ke špičce slovenské jazzové scény.

U nás se v počátku deváté dekády dobře zavedl jako člen skupiny TUTU, vlastního ASH Bandu a patří k hostům mnoha pozdějších projektů. Vedle virtuozity hráčské je u Šebana ceněno skladatelské myšlení rozvíjené od dob studií hudební vědy, kterou absolvoval v roce 1986. Všechna tato fakta jsou důležitá k uchopení jeho nového počinu, zařaditelného spíše do experimentující a improvizující současné hudby, než rockové či jazzové tvorby. Andrej Šeban se albem přiznal k touhám vyhrát si s možnostmi elektronického vybavení připojeného na svou kytaru nad rámec žánrů, s nimiž je spojován. Vzniklo tak čtrnáct dílů nové desky, v nichž převažují skvělé nápady s odkazy k avantgardnímu pokusnictví různých žánrů: k ambientu Briana Ena, k elektronické hudbě, k elektroakustické hudbě, k parafrázi západoafrického etnického popu, k hudbě témbrů. Tyto ,skladby‘ mají rozsah jen několikaminutový – nejkratší se pohybují kolem minuty, nejdelší kolem šesti, sedmi. Každá je zcela samostatným zvukovým útvarem, v němž se autor a interpret v jedné osobě drží svého nápadu a jeho technického provedení. A právě tady se objevuje základní problém Šebanova alba. Těch čtrnáct drobných opusů má jedinou sjednocující myšlenku, a to sklony Andreje Šebana k hudebnímu vyjádření alternativnímu vůči stěžejním žánrům. Jednotlivé části však netvoří celek, každý part je uzavřený a žije jen pro sebe. Skladby či improvizace netvoří ani svitu, protože i svity vycházejí z dané ústřední hudební myšlenky. První poslech dokonce budí dojem alba, jaká někteří instrumentalisté studiově natáčejí coby ilustrativní pro volné použití k hudebnímu podmalování dramatických či žurnalistických produktů. Berme proto tuto nahrávku jako sampler Šebanových sklonů, což nám umožní vychutnávat jednotlivé části odděleně. Album se stane rázem zajímavější. Nechme se tedy naladit téměř aleatorním úvodem č. 1, soundtrackovým ,kýčem‘ milostného dramatu č. 2 o konci princezny Diany. Minimalistickým č. 3 a la Akchoté. Č. 5 či č. 6 v duchu někdejší rockové avantgardy, ambientně poklidným č. 7, free jazzrockem č. 8, „stian carstenseonovským“ č. 9. Vícehlasem v č. 10, v němž veršovánka Halí v zelí se postupně změní v etno song jak vystřižený ze západoafrické world music. Prožijme si příjemně znějící rockovou instrumentálku č. 12 s klenutými tóny elektrické kytary nebo č. 13 ze zvukově vytěženého ,bačovského‘ dvora s fujarou, různými perkusními, konkrétními a elektronickými zvuky a náznakem folklorní melodie. Žilinský orchestr Šebanovy Sklony ukončí kvalitně extatickou zvukovou orgií se zvýrazněnými perkusemi, nad níž se protahují struny autorovy kytary.

Přidat komentář