Another Day, Another Time – Celebrating the Music of Inside Llewyn Davis

ruzniV roce 2013 se v New Yorku konal speciální koncert k uvedení hudebního filmu bratří Coenů V nitru Llewyna Davise. Tématem snímku je folkový revival, který v 60. letech vynesl na výsluní Boba Dylana, Joan Baez nebo třeba Paula Simona. V době, kdy je folková hudba (ať už pod tímto termínem vnímáme cokoli) opět – kdoví pokolikáté – v kursu, je každý takový film připomínkou toho, že písničkáři a zpěváci lidových balad nepřišli s šedesátými léty, ale byli tu mnohem dříve. Vzpomeňme na jiný film – Bratříčku, kde jsi?
V lednu 2015 vyšlo na značce Nonesuch dvojalbum se záznamem zmíněného koncertu, během nějž na jednom pódiu vystoupily legendy americké písničkářské scény i mladí folkaři, bluegrassové kapely i pěvci lidových balad. A také herec Oscar Isaac, představitel hlavní role filmu. Jednotliví aktéři se představili nejen samostatně, ale i v originálních duetech a širších sestavách – často napříč generacemi a žánry. Z pódia zněly jak písně staré sto let, tak úplné novinky.

Přestože záznam nezprostředkuje zážitek z koncertu na sto procent (a posluchač si může jen domýšlet, proč se třeba v některých momentech publikum začne spontánně smát), je dvojalbum cenné z několika důvodů. V první řadě právě pro všechna ta zajímavá hudební spojení. Joan Baez zde zpívá po boku o generaci mladší Gillian Welch, Oscar Isaac se ocitl na pódiu s Elvisem Costellem (ano, i anglická scéna zde má své zástupce), Marcus Mumford coby moderní folkař par excellence si zazpíval s progresivní bluegrassovou kapelou Punch Brothers. Druhým kladem je „globální“ pohled na žánr. U nás se v poslední době vedou žabomyší spory o to, jestli „folk žije“, jestli spolu mají víc společného folk a country, nebo folk a folklor, případně jestli soutěžící na Portě mohou používat looper. Dvojalbum Another Day, Another Time je sice kompletně akustické – oslavuje návrat do 60. let a potažmo hlouběji do historie –, ale jinak žánry neřeší. Bluegrass, americký folk i irská balada zde mají své místo, neztratí se ani bluesman Keb’Mo’ nebo swingová skupina Lake Street Dive. To vše je totiž hudba vycházející z kořenů a všechny tyto žánry se mohou inspirovat a podporovat navzájem. Třetím pozitivem je konfrontace písní prověřených desetiletími s autorskou tvorbou jednotlivých zúčastněných. Jack White například svou původně rockovou píseň We’re Going To Be Friends zazpívá ihned po melodii Toma Paxtona ze 70. let. Mimochodem i ta je vlastně vzhledem k folkovému revivalu počátku 60. let stále ještě novinkou. Ale právě o to tu jde. Neřeší se roky. Which Side Are You On? z roku 1931 zde má své místo stejně jako Rye Whiskey od Punch Brothers nebo Man Named Truth písničkáře Conora Obersta. Another Day, Another Time je tak zajímavou zprávou o současném americkém folku coby žánru „nadžánrovém“ a rozkročeném mezi tradicí a současností. Film posloužil jako prvotní impuls, ale k pochopení dvojalba jej nemusíte znát.
Nonesuch, 2015, 66:46 + 64:09

Přidat komentář