Attrition: This Death House / CD Etude

Přelom 70. a 80. let přinesl bohaté zhodnocení punkové revolty, jež rozprášila stálé šablony populární scény, a uvolnila tak velký prostor pro nové formy hudebního vyjádření. Z undergroundu se vyrojil zástup formací, které začaly do svých základů roubovat punkový tah na bránu, nové elektronické impulzy, ambient, world music a další, do té doby zapovězené vlivy. Na britských ostrovech vznikla celá řada významných kapel, jež čerpaly sílu z industriálních strnišť, čerstvých temných proudů gotiky i neoklasiky. Z dlouhé řady dnes již zasloužilých zmíníme alespoň Coil, In The Nursery, Test Department nebo Legendary Pink Dots. Dnes se však budeme věnovat projektu Martina Bowese Attrition, který v loňském roce oslavil čtvrtstoletí úspěšného fungování na hudební scéně. K tomuto datu vyšla nejenom výběrovka, jež jsme si tu před nedávnem představovali, ale Marunitin se navíc rozhodl, že je načase přiblížit důležité a dnes již nesehnatelné milníky historie skupiny nové generaci posluchačů.

1_nos_na_nosice7Prvním z nich je debutové album THIS DEATH HOUSE (Two Gods rec., 2007, 46:10) představující tehdejší trojici v hororově industriálním rozpoložení. Trio složilo dva rozsáhlé kousky (oba mají 23 minut) pod velkým vlivem hororových filmařů, z nichž největším guru byl George A. Romero. Stranu A obsadila skladba Crawling postavená na pomalu se valících linkách svištění analogových syntezátorů. Vše je stejně jako strana B nahráno coby minimalistická živá improvizace na čtyřstopý magnetofon, což dává CD i po pečlivém re-masteringu nádech zaprášeného a vlhkého příběhu uvězněného ve škvíře klenutého sklepa. Improvizace, které bychom dnes zařadily do širokého dark ambientního proudu (dnešní generace podobně smýšlejících muzikantů s oblibou trápí podobné analogové stařečky jako Attrition), byly tehdy ohmatáváním neznámého a nezmapovaného prostoru. Ono pionýrství je z nahrávky v pozitivním i negativním slova smyslu cítit. Druhou polovinu alba pak vyplňuje rychlejší kousek Dead of Night postavený na proměnlivém pobublávání sekvenceru, doplněném o náměsíčné klávesové linky a nezbytné oldschool šumy a svisty. Zatímco prvotinu můžeme brát za zajímavý experiment směrem k industrialu, druhá deska je cílená koketerie s klasickou hudbou.

1_nos_na_nosice8CD ETUDE (Two Gods rec., 2007, 53:42) vyšlo poprvé v roce 1997 a přineslo reinterpretace vybraných položek v té době již bohaté diskografie Attrition v komorním složení vokál – Julie Waller, housle, viola, varhany – Frank Dematteis a producent – Martin Bowes. Ideu podrobit skladby unplugged testu přinesl Frank, klasicky studovaný houslista pařížské opery a velký fanoušek kapely Dematteis, který již rok předtím obohatil řadovku 3 Arms And A Dead Cert. Neočekávaný a umělecky úspěšný projekt, jenž může vzdáleně evokovat snažení In The Nursery, otevřel skupině vrátka na americký trh. Kouzlo kritického, leč poučeného pohledu zvenčí zafungovalo a přineslo elegantní kolekci darkwave hudby, jež je schopna mezi sebe bez problému přijmout cover barokní Purcellovy skladby Cold Genius.

Přidat komentář