B4: Ringo George Paul John

6_ringo_paulSkupina B4 za deset let své existence mnohokrát proměnila svou podobu od trip hopu přes acid jazz až ke kombinaci psychedelie a krautrocku.  Právě ta převažuje na posledním albu s matoucím názvem RINGO GEORGE PAUL JOHN (Polí 5, 2010, 36:04), protože s odkazem Beatles nemá tato nahrávka vůbec nic společného. Pohybuje se mezi trip hopem, acid jazzem a pozdními Can v období alba Saw Delight. Triphopový rytmus a groovy jako od Medeski, Martin & Wood se střídají s přímočarým rockovým rytmem, echované zvuky s kosmicky znějícím pípáním a bubláním analogových syntezátorů i bzučením zkreslené kytary.
Ve výsledném amalgámu každé skladby vystupuje do popředí jiný prvek. Německy zpívaný Nachtreiter s mrazivými klávesami má nejblíže ke krautrocku. Linka piana dala úvodnímu Avometu acidjazzový nádech, zatímco Jelly 8 s ostinátem basy čerpá hodně z dubu. Hard Days Nights Samba zase působí jako lounge music z konce šedesátých let v Manciniho duchu, i když by mohl znít i v úvodu dobového filmu s lesbickými upírkami, zatímco Numbers kombinují funky basu, latinskou fi guru elektrické kytary a šumění syntezátorů.
Protiváhu k hybným rytmickým skladbám představuje 5+7, postavená na ploše kláves jako rané nahrávky pychedelického space rocku. Teprve poslední Pho Tron je jen hříčkou, která spíše samoúčelně ukazuje zvukové možnosti nástrojů.

Přidat komentář