Trojice Badun z Dánska zaujala před dvěma roky debutem indie elektroniky s řadou click’n’cut’breaks preferencemi i future jazzmany, kteří rádi objevují svůj žánr v nových teritoriích. V tehdejším rozpoložení šlo především o průnik nervího free jazzu s breakovým anarchismem, který pocitově jazzové spády překvapivě organicky štěpil i doplňoval zároveň. Nové EP TANDOORI TENTACLE (MXM Rec. + Cactus Island Rec., 2009, 22:36) se čtyřmi novými kompozicemi dostává trio zase trochu jinam. Už od začátku pročistí sluchovody masivní basová linka, která si zjedná pořádek po celou dobu reprodukce. Free jazz je zatlačen tlakovou vlnou do kouta a na opuštěné místo se dostává dub ve všech možných modifikacích od atmosférických vesmírných průletů až po modernější undergroundový dubstep. Jinak vše zůstává na svém místě. To znamená, že základní, už tak spletitou a rozlámanou základní desku, obrůstají další sonické ornamenty, tu chaotičtějšího onde sofistikovanější vyznění, které zavádí současný Badun až někam do smoothjazzových vod.
V Dánsku nadále zůstaneme díky vydavatelství Rump a podíváme se na jejich poslední přírůstek do diskografi e, za remixovou deskou anglické dvojice Icarus. Původně našláplé duo holdovalo před více jak dekádou tanečnu a podařilo se mu, jako jedněm z hlavních protagonistů vytáhnout z podzemí do ostřejší záře refl ektorů breakbeat a posléze i drum’n’bass. Postupně ale do střeleckých orgií vpouštěli čím dál tím větší zvukově živelných ,virů‘, které postupně Icarus přetvořili ve velmi organické, ale také těkavě avantgardní těleso, které, stejně jako například Autechre, zanechalo původní taneční minulost daleko za sebou. Letošní deska SYLT REMIXES (Rump Rec., 2009, 75:38) po dvou letech od vydání poslední řadovky Sylt přináší nabouchané CD plné předělávek sedmi kompozic od celkem čtrnácti elektronických těles. Po dlouhé době můžeme na desce Ollieho Bowna a Sama Brittona slyšet pevný taneční beat. Nemají ho ale na svědomí oba protagonisté, ale remixéři především poloviny alba. Dubem rozhýbe Volks! mladíček Nabo i kolega z Rump Rec. Kasten Pfl um, na rychlosti přidá naopak Dán Opiate a dubstepový jezdec Ital Tek z Planet Mu. Klasik Frank Bretschneider přinese do chaosu Icarus řád a strohost domovského labelu Raster-Noton, zatímco retro milci ISAN naladí posluchače na rozjasněnou analog vlnu. Teprve poté začne přituhovat a nálada desky se stáčet k soundu, kterým Icarus vládne v novém tisíciletí. Kousek Keet minimalisticky zasmyčkuje Rus CoH, nervní jazz přidají výše recenzovaní Badun, hiphopovou vláčnost překvapivě přidá dnes dark ambientní Xela a do 8bitového chaosu rozvede kousek Second Inf(E) rænce Goto80. Teprve závěrečnou ukolébavkou od Digitonal (z původní rošťárny Jyske), se obloukem dostaneme do původní tanečnější nálady remixové desky. Barevného zrcadla, které Icarus ukazuje v mnoha úhlech, jež s hudbou tohoto dua z Londýna už dlouho nemají nic společného. Dokonce nevadí ani to, že v některých verzích najdeme z původních kompozic už opravdu jen stopové množství původních ingrediencí.
