Nový opus neoundregroundistů BBP, nazvaný TOLIK ŠTĚ STÍ (Guerilla Records, 2007, 67:00), představuje skutečně vyzrálé dílko, které rozhodně přesahuje jejich dřívější ,řízené plagiátorství‘ PPU (i když i to bylo v mnohém inovativní). Základní esprit kapely sice zůstává stejný, ale práce s aranžemi je ještě vybroušenější. Obohacující jsou zejména prvky jazzu – a to neplatí pouze o vrcholné skladbě New Orleans s hostující trubkou Krásného Strojníka Joea. Nakolik je Řecké reggae skutečně reggae je skutečně diskutabilní, ale to vůbec nevadí, ba právě naopak. Řízná Fízlácká polka je pak věrná svému žánrovému zařazení a navíc je to dupárna, která má svůj autentický příběh a představuje filipiku věnovanou nevítaným návštěvníkům koncertů souboru. Jistě potěší i zařazení letitého megahitu Trpaslík, který dodnes dokazuje melodický potenciál těchto ,smrtonošů‘. Ano, texty jsou opět převážně procházkou urnovými háji všeho druhu a vzýváním existenciální marnosti pozemského bytí. Najdeme zde i ekologický špílec Máma z P.V.C., kde se strašidelný hlas Kunnerta St. Lebky krásně snoubí s éterickým vokálem Plastické Evy. Zároveň celková koncepce směřuje k jakési věčnosti a pokračování cesty slzavým údolím do životů po životě, ale to odhalíte až po ,cageovské‘ pauze… Ale to je vlastně tak trochu tajemství, na které si musíte přijít sami. Nicméně Tolik štěstí krásně vystihují úvodní slova zmiňované tryzny za vyplavené americké město: „Tak ještě chvíli/před koncem světa/bylo by príma/ slyšet jazz.“ Příjemnou třešinkou na smutečním dortu je videoklip, překvapivě k instrumentální skladbě CD4, který ovšem dokonale vyjadřuje poetiku ansámblu. A v neposlední řadě je pak potřeba vyzdvihnout výtvarné pojetí renomovaného umělce Michala Cihláře, který tuto krysí společnost dokázal vymalovat zcela dokonale v duchu svých proslavených zoologických studií.
