Bear In Heaven: I Love You, It’s Cool

8_bearPřiznám se, že směr, kterým si Bear In Heaven razí cestu skrze popkulturní houštinu, je mi velmi sympatický. Ani elektronika, ani rock, dokonce ani pop. Od každého trochu, dohromady v energeticky výživném balíčku, kde z elektronické skrumáže vyčuhují tradiční akustické instrumenty. Jejich třetí album I Love You, It’s Cool je znovu postaveno na stejném principu původně doma na počítači stvořeného konceptu, přesto je jiné než oba dlouhohrající předchůdci. A rovnou dodávám, lepší. Je to svým způsobem pochopitelný vývoj. Jon Philpot se v New Yorku objevil jako student. Náplava, která se zde snažila zachytit drápek. Sólově, bez pomoci přátel. Je tedy logické, že hudba, která se začala rodit v jeho hlavě, získávala svoji reálnou podobu v Jonově pokoji, ne ve zkušebně, na pódiu nebo profesionálním studiu. I dnes, po téměř dekádě, je tento DIY prvek v hudbě Bear In Heaven slyšet. Je to stejný příběh, jako v Evropě etablovaný Anthony Gonzalez alias M83. I v jeho hudbě je poznat, že ji tvoří sám, v klidu svého domova. I když ze skladeb Bear In Heaven vystupuje do popředí především všeobjímající, rozuměj dominantní roli hrající elektronika, přesto se svou stavbou tváří jako obyčejné rockové vypalovačky. Ona elektronika ale jednotlivé položky I Love You, It’s Cool různě nafukuje, plasticky roztahuje, prostě s nimi dělá psí kusy, které jsou čistě akustickému způsobu hraní muzikantům zapovězeny. A proč si myslím, že letošní album je v diskografii Jona Philpota a spol. elektronickou tvář, která dominovala debutu, i primárně rockový nápřah Bear In Heaven z tři roky starého alba Beast Rest Forth Mouth. A navrch přihazuje neodolatelně nakažlivé melodie, které z hlavy nedostanete ani rejžákem. Pokud jste si oblíbili delikátní kombinaci temnější elektroniky s rockem v celkově mírně melancholičtějším podání (na rozdíl od možná až příliš rozesmátých Yeasayer), pak budete s letošní novinkou trojice nadmíru spokojeni.

Hometapes/Dead Oceans, 2012, 43:58

Přidat komentář