Spřízněnost s typově rozlišnými druhy hudby, kontinuita i notná dávka tajemství jsou od pradávna přítomny ve hře jazzového kytaristy Billa Frisella, ten však letos vedle soundtracku k filmové polokomedii All Hat stihl vydat i dvoudiskové album HISTORY, MYSTERY (Nonesuch/Warner Music, 2008, 53:33 + 37:04), na němž tyto prvky vystavuje důkladnému bádání a hledání nových směrů. Není to hudba pocitová ani virtuózní, spíš rozmlouvačná a experimentátorská, razící okamžité rozvíjení témat. Oproti nahrávkám v triu má tentokrát k dispozici smyčce a dechovou sekci v čele s výborným Ronem Milesem na kornet a Gregem Tardym na tenorsaxofon, kteří se ze svých doprovodných funkcí nejednou utrhnou do vyčerpávajících sólových tahů.
Nástroje přesto mají svá jasně určená místa a dříve nebo později se znovu potkávají s Frisellem, jednou jako cizinci, opatrně se sbližující a k sobě vracející s rostoucí intenzitou, jak to kdysi navrhovala již Saint-Exupéryho liška, podruhé coby jednovaječná dvojčata, zvyklá se automaticky doplňovat a souznívat i naznak divokou vodou kytaristových výbušných nápadů. Kytarista se potápí do pestrých a přesto neobydlených světů, z nichž posluchače občas vyvede na čerstvý vzduch a teprve potleskem po skončené písni připomene, že část desky tvoří živá vystoupení z předminulého roku.
Celkem třicítka skladeb muzikantova oktetu střídá kraťounké melodické hříčky a půlminutové legrácky, které by svojí jednoduchostí obstály jako vyzváněcí melodie do telefonu, s propracovanými osmiminutovými kompozicemi, v nichž Frisell krájí nápady za letu a vrství do bohatých kytarových nánosů. Jeden tančí po basových linkách, druhý koketuje s dechy, zatímco třetímu se zalíbí hluboko v pozadí a jako v houpací síti se vrtí na jediném tónu, dokud jej neunaví plejádou efektů a postupně neobrátí naruby. Pestrost a samozřejmost všudypřítomného pohybu je chvílemi až zarážející; zatímco pod hlavní melodickou linkou rezonují Frisellova barvitá pole jako ohně vyhasínající před úsvitem, v popředí se vší hravostí, dovádivostí i nadsázkou o pozornost zápasí různorodé motivy, které si nástroje mezi sebou předávají, obalují dalšími nápady a zase vrací nazpět. Takhle intenzivní hra vyžaduje buďto pár uší navíc, nebo alespoň soustředěný a opakovaný poslech.
Vyjma vlastních kompozic jsou do alba vmíchány aranžované covery písní od malijského kytaristy Boubacara Traorého nebo legendární monkovka Jackie-ing. Frisellovy výlety za tajemstvím a historií svůj zvuk čerpají z jako vždy skvělé produkce Lee Townsenda, který má s hudebníkovými krajinami duše již mnohaleté zkušenosti. Díky plynulým přechodům mezi jednotlivými skladbami a jasně daným rámcem navíc deska v žádném bodě neztrácí dech; ba na opak, kytarista sice některé motivy okamžitě rozebírá, variuje a sytí loopy i hally, jiné však opustí v polotovaru a dovede k dokonalosti teprve o dvě nebo tři písně dál, případně si od nich udrží distanc, svoji hru zvolní a bedlivě naslouchá nebo alternuje pozice smyčců ve svých dalších sólech.
Kdo si proto z předloňského vystoupení na Staroměstském náměstí odnesl přívětivou vzpomínku na usměvavého brýlatého génia s nevyčerpatelnou dávkou improvizačního talentu, brilantního rukopisu i ojedinělých zvukových experimentů, neměl by se nad History, Mystery dvakrát rozmýšlet. Ostatně, je to nahrávka nejen po všech stránkách moderní, ale zároveň nápaditá, hluboká a po čertech vyvedená.
