Na začátku bylo sdružení výtvarníků a muzikantů Mnemonists, jež svá vizuální díla doplňovalo chaotickými zvukovými kolážemi, které se daly těžko k něčemu přirovnávat. Proslavilo je především album Horde, jehož nahrávání a mixování trvalo celé dva roky (1980– 1981); vyšlo u ReR Megacorp v reedici v roce 1998. Záhy po vydání Horde zůstala marka Mnemonists pro výtvarnou složku a hudební aktivita dostala název Biota. Ta na Cutlerově labelu vydala dodnes sedm velice různorodých alb, pro něž zůstávalo hlavním pojítkem označení „nezařaditelné či hudba na třetí“. Zároveň se prodlužovala doba realizace. To nejnovější Cape Flyaway vznikalo dokonce plné čtyři roky. Výraznou roli zde tentokrát hrály nejrůznější převzaté lidové písně, které ve svém repertoáru měli druhdy například Bert Jansch, Judy Collins, Sandy Denny nebo June Tabor. To vše zahaleno do sonických pavučin, kde hrají významnou roli varhany Hammond, akustické i elektrické kytary a housle, akordeon, piano, mandolína, trubka, ale i nezvyklé nástroje jako rubab či biolmellodrone. Na jednu stranu sice značně extravagantní dílo, ale nijak dráždivé, spíše vytvářející odlesk tohoto světa prostřednictvím deformovaných zrcadel do jiné dimenze. Naléhavý a zároveň chlácholivý vokál Kristianne Gale vám přijde familiární a pátráte v mysli, kde jste něco podobného už slyšeli, a přece to bylo jinak. Po dlouhé době přemítání mi vytanula na mysli Sister Ray od Velvet Underground, ale podobnost je čistě strukturální, oproti drsnosti tu najdeme spíš hebkost, oproti ocelovým strunám hedvábné nitě. Ovšem celý opus má různé polohy, i když převažuje melancholická, nikoli však smutná nota. Jako u Bioty vždy je album doplněno bohatou obrazovou přílohou, která jasně ukazuje, že Mnemonists nejsou nějakou výtvarnou školou či trendem, ale společenstvím lidí, které spojuje nespoutaná imaginace.
ReR Megacorp, 2012, 74:26