Tři desky v rozmezí třiceti let. To není příliš žhavá aktivita obskurního projektu Black Devil Disco Club. Navíc po debutové desce, která vyšla v roce 1978, přišla 28 let dlouhá pauza, po níž mystérii zahalený Francouz Bernard Fevre znovu vylezl na světlo boží. Dva roky starou desku s lakonickým názvem 28 After letos následuje půlhodinu trvající EIGHT ON EIGHT (Lo Rec., 2008, 32:29). Psát o sdružení, jehož středobodem je disco hudba, se zdá být na stránkách UNI velkou troufalostí, přesto se odvažuji prohlásit, že Bernardova hudba za představení stojí. Jeho pojetí hudby k tanci jde totiž přímo ke kořenům a to je vždy poučné. Prvotním zdrojem je analogový elektronický minimalismus, funky, psychedelie a popový vražedný instinkt. Současná vlna elektronických projektů čerpající ze zdrojů 80. let spolu se ždímáním kořenů narazila i na party, jejichž pohnutky byly v době jejich působení jiné než pouhé rýžování peněz. A to i u tak zprofanovaného žánru, jakým disco pop v dnešní době je. Snaha dosáhnout euforie jinou cestou než kohoutím naparováním se u nekonečných kytarových sól, prvotní potřeba rozhýbání davů v klubu a pobavení v dobrém slova smyslu zůstala Black Devil Disco Club dodnes. Retro zvuk instrumentálních nahrávek se dobře pojí se současnými hudebními postupy taneční enklávy, takže o retro v rigidním slova smyslu rozhodně nejde. Na to je proud, který Bernarda Fevreho vyplavil na povrch zemský, příliš moderní.
Vícehlavá saň Dark Captain Light Captain vstupuje do hudební branže obezřetnými postupnými krůčky. Nejdříve se kapela z Londýna objevila jako host na loňské desce písničkářky Milanese. Poté vystrčila jeden drápek v podobě sedmipalcového vinylu Jea lous Enemies / Mid-Session Interval a v těchto dnech ho následuje čtyřskladbové EP CIRCLES (LoAF; 2008; 16:35). S dlouhohrajícím debutem se prý počítá až na konec letošního roku. Kvarteto až sexteto (reference se na jednotlivých ofi ciálních místech různí) už ve spojení s Milanese naznačilo, jakou hudbu od nich můžeme očekávat. Indie písničkářství je postaveno především na duelu dvou akustických kytar, zastřených vokálech, jemném doprovodu klavíru, xylofonu, melodiky nebo tahací harmoniky. Dodnes tak populární kolonky nu-folk se moc nehodí pro příliš civilní sound, na klasické folkařiny jsou zase moc velký underground. Pro celkově kapelovější vyznění čtveřice novinek můžeme EP přirovnat především k čím dál tím populárnějším Tunng, kteří nedávno koncertovali v pražském Paláci Akropolis. Dark Captain Light Captain jsou příjemnou a poctivou hudbou pro klidnější chvilky.
