Když na mě podruhé během poslechu alba NO MORE WARS (Sinnbus/Starcastic, 2007, 46:59) německého dua Bodi Bill dolehla v písni Traffic Jam solidní dopravní zácpa, pochopil jsem, že je nejvyšší čas slíbenou recenzi konečně napsat. „I know of a black hole. Is it in my heart? Might be just in my soul. When I stick my head in, I know I have to fix it, but I don’t know where to begin,“ přemítají nahlas Alex Stolze a Fabian Fenk (členové dvojice). Oba dva svou kariéru nastartovali sólově v elektronicko-tanečních projektech. Alex na labelu Ellen Allien BPitch Control jako Alex Amoon a Fabian pro změnu u vydavatelství Keplar jako Pantasz. Po létech snažení v sólových tanečních vodách se oběma zastesklo po písničce. Tak vznikl Bodi Bill, nová entita vycházející z taneční subkultury s elektronickým viděním, jež chápe pop trochu jinak než generace rockových muzikantů a posluchačů. Oba pánové se nezříkají zpěvu, pojem refrén ovšem v jejich pojetí zůstává pouze jako čistě teoretický útvar. Thom Yorke si podává ruku s Underworld, Swayzak s Yello. Nejvíc energie vynaložili v první polovině desky. Tempa zpomalují, na scéně se objevuje elektrická kytara a tehdy si vzpomeneme na zpěváka Radiohead a jeho sólovku Eraser. Osamělý zpěvák uprostřed dobře promazaného soukolí sní svůj nahořklý sen a nesentimentální melancholie odkapává všude okolo. V druhé polovině alba se přeci jen vracíme tam, kde je oběma pánům nejlépe – doprostřed instrumentálních tanečně elektronických plání. Přestože taneční tracky nejsou na CD jen do počtu, namlsaný posluchač zůstane stát nerozhodně na půli cesty. A to je vždycky škoda. Nezachrání to ani rozšafná singlová drobnost Willem, za níž by se nemusel stydět ani Neil Hannon z Divine Comedy.
