Bruno Ferrari návrat zvládl. I nová deska je podmanivá ve své zvukomalebnosti, dekadenci a hypertrofovaném kabaretním přehánění. Vaudeville nabízí zvláštní kombinaci syntezátorových kapel osmdesátých let, klubů, uhlazené tajemnosti Roxy Music, toporných laibachovských vokálů i jejich pompy v opulentních aranžmá plných syntetických zvuků, které přesně sednou do nálady. Mark Almond v provedení nefalšovaného balkánského macha libujícího si v disku osmdesátých let. Na první pohled zaujmou především cover verze, z nichž nejgeniálnější je Dáma při těle Lee Hazelwooda s klavírem a klávesami jako z pohádek a šedesátkovými varhanami. Skoro stejně povedený je i King Kong od Abraxasu plný zvuků syntezátorů, které vytvářejí iluzi umělé džungle v technicolorovém provedení a jejíž dráždivost zdůrazňují perkuse i tlumené žestě. Dotažená je i předělávka Love Machine od Kurta Hauensteina v dekadentní klubové atmosféře okořeněné svůdnými sbory. Už méně se povedla předělávka Phila Lynnota v duchu pompézního osmdesátkového syntipopu.
Ale povedené jsou i vlastní skladby, ať už je to úvodní Innocent Moustache Prisoner s doorsovskými varhanami nebo Papaleskova Latino Lover In Hells s atmosférou drahých nočních klubů pro muže ztrácející potenci, či Black Lingerie s ostrými kytarami. Skutečně vybraná večeře pro dekadenty, kteří se chtějí ujíst k smrti.
Vážně ovšem album brát nelze. Kdo nepřistoupí na hru alter ega Samira Hausera, bolestně si uvědomí jeho meze. Jeho angličtina je mizerná a ani záměrné přehánění to nezakryje. Velký zpěvák taky není. A texty jsou kapitolou samou pro sebe. Jedním z důvodů, proč září Dáma při těle, je text Pavla Vrby, s nímž si lze hrát. Obraty typu „Dneska jsem nadržený / na pořádnej sprint / Dneska berem roha / Stříká adrenalin,“ jsou nejen banální jako teenagerské siláctví, ale taky formálně mizerné. A přímočará ulepená sexualita Missionary Man není o moc lepší. Bohužel Ferrari nedokázal udržet kvalitu toho nejlepšího, kterým je Já a mé tupé.
K dokonalosti daleko. Ale nuda to rozhodně není a při opakovaných posleších se dají objevovat lecjaké muzikantské špílce.
X Production, 2012, 52:12