Noc je stvořená především ke spánku, spánek je pak spojen se sněním. A i u lidí, kteří jsou sovy od přirozenosti, dochází v pozdních hodinách k mírně zpomalenému fungování. Bruno Sanfilippo miluje noc pro její tichou zamyšlenost, možnost v klidu rozjímat a penetrovat nehybný tok času hudebními nápady. V poslední době se jeho zájem stočil od elektronických koláží více k akustickému muzicírování, zvláště když je po ruce takový nástroj jako křídlo Steinway D, model 1923. Po nesmělém oťukávání terénu na desce In- TRO se Bruno odhodlal k ještě čistěji klavírnímu CD. Na desku PIANO TEXTURES (ad21 music, 2008, 55:45) nabral do sampleru několik vlastních improvizací na zmíněný nástroj, vedle toho nasamploval i jednotlivé tóny královského instrumentu a s takto napěchovanou sonickou bankou vytvořil imprese někde na půli cesty mezi letmo načrtnutou improvizací (část čtvrtá) a jasně strukturovanou (de)kompozicí (part V.). V obou případech s vyzněním tiché kontemplace komorně autorské výpovědi. Nakonec, možná i díky zvolenému ústřednímu instrumentu, je ambient na Piano Textures odhalenější než na předešlých sólových deskách argentinského hudebníka. Rádi byste z Vangelise sejmuli občas až příliš těžkou deku patosu, ale zároveň nepřišli o vzdušnou melodičnost, jíž se většině čistých ambientářů nedostává? Pak zkuste Brunovu muziku, která na tomto albu koketuje s fraktální dekompozicí klavírního zvuku, ale vedle toho se neštítí ani čistých melodických myšlenek.
Desáté výročí vydavatelství ad21 music posvětilo vydání dalšího alba Bruna Sanfi lippa, a to jeho první společnou práci s německým ambientním minimalistou Mathiasem Grassowem. Jsou kolaborace kdy je očekáván silnější střet mezi dvěma silnějšími osobnostmi, muzikantskými egy. To ale nebyl případ alba AMBESSENCE: PIANO & DRONES (ad21 music, 2008, 61:46). Zde bylo rozdělení kompetencí od začátku zcela jasné. Mathias jistil záda svými staticky elektronickými drones, zatímco Bruno zůstal od minulé sólové desky sedět za klavírním křídlem, hrál, samploval a zase hrál. Vznikla tak deska bližší Brunově naturelu. Přeci jen je to on, kdo drží melodické opratě v ruce. Na druhou stranu Grassowovy podklady jsou přeci jen jiný rukopis, který dává jemným vyhrávkám parťáka odlišné kvality. Jako by do zcela nehybné hladiny oceánu dopadaly jednotlivé kapky, jejichž zvuk se rozléhá ozvěnou na všechny strany. Mizí tak lyrický, možná až trochu patetický rozměr hudby v Barceloně usazeného muzikanta a místo něho nastupuje čirý monochromatický ambient zase jiného charakteru než Sanfi lippova spolupráce s parťákem z vydavatelství ad21 music Maxem Carbachem. Výsledkem je maximálně soustředěné, precizní a přitom civilní souznění dvou osobností, které překročily práh středních let. Mathias Grassow vystoupí podruhé v Praze 23. května v rámci nekonečné řady koncertů Music Infi nity. Tentokrát s Italem Aliem Diem v kostele sv. Šimona a Judy.