Carla Bley And Her Remarkable Big Band: Appearing Nightly

12NosNaNosice_CarlaBley3 copyLetos v květnu sedmdesátiletá Carla Bleyová, celoživotně přední z dam jazzové avantgardy, po celou kariéru pravidelně obnovuje z řad svých spoluhráčů větší tělesa, s nimiž pak sezónně předvádí jeden z nejdravějších programů mezi současnými orchestry. Nebývalá živost jejích orchestrů vychází z uznání síly tradice, z volnosti, již dává vynikajícím sólistům, a samozřejmě z osobitosti hudby, kterou dokáže sama psát a aranžovat.

Takže nemusíme považovat za nemístnou nadsázku, když na albu Carla Bley And Her Remarkable Big Band: APPEARING NIGHTLY (WATT/ECM/2HP, 54:02, 2008) najdeme ono vsunuté slovo remarkable, neboli zdánlivě neskromné adjektivum pozoruhodný. Carla Bleyová vzpomíná na časy let padesátých, kdy v newyorské jazzové Mekce zvané Birdland prodávala cigarety a zaujatě poslouchala skvělé swingové big bandy modernizující se nedávným nástupem bebopových muzikantů, na skladatele a aranžéry ,kastrolové uličky‘ Tin Pan Alley soustřeďující už od devadesátých let 19. století vydavatelství zabývající se populární hudbou. A právě pod vlivem těchto v duši uchovávaných zážitků vznikly skladby pro nové album. Těžištěm nahrávky jsou čtyři skladby napsané na objednávku festivalu v Monterey 2005, kde byly provedeny v nočním klubu Black Orchid. O rok později je pak hrála živě jako čtyřdílnou svitu Appearing Nightly At The Black Orchid v Paříži spolu s dalšími čtyřmi skladbami, z čehož se zrodilo toto live album. Carla svitu otevírá doslova ellingtonovsky a vedle vždy strhujících sól nás prostupuje hutný bigbandový zvuk. Kdo zná hudbu amerických swingových orchestrů nejen z nahrávek, ale také z filmových dokumentů, jistě pochopí přímou souvislost mezi divokostí swingových tanců a řáděním při klasickém rock’n’rollu: to jen naše prostředí si nedobrovolně swingovou hudbu umravnilo díky dvěma diktaturám.

Úvod alba patří pro Carlu Bleyovou typickému ,tangoidnímu‘ kousku Greasy Gravy, kde po uvedení tématu dostanou slovo její oblíbení sólisté a sidemani v menších sestavách, Andy Sheppard s tenorsaxofonem a zvukově drsný trombonista Gary Valente, pod jejichž sóly si autorka krásně přizvukuje na klavír. Její vlastní sólo stručností připomíná úsporný styl Counta Basieho. Následuje svěže klusající swingová Awful Coffee se sóly barytonsaxofonu Ju liana Argüellese a altsaxofonu Wolfganga Pushinga a čítankovým ,walking bass‘ Stevea Swallowa. Do téhož ranku patří Someone To Watch, s téměř melancholickou mezihrou, jinak skladbou plnou dravých sól saxofonistů. Na závěr Carla zaranžovala po svém, byť s pietou, hit I Hadn’t Anyone Till You od britského pianisty a dirigenta Raye Noblea (1903–1978), nostalgickou skladbu, v níž si všichni, sólisté i dechové sekce plně užívají muzikální nabídky swingového dědictví. Carla Bleyová je na nahrávkách spíše v pozadí a jako by se usmívala s vědomím, že bez prožitku matérie jazzové hudby v historické celistvosti nelze být v žánru avantgardní obsahem, pouze povrchně.

Přidat komentář