Zkraje prázdnin roku 2006 probíhal v Rudolfinu jazzový festival. Po koncertě kytaristy Marca Ducreta, který by mohl být hvězdou Alternativy, byl festival pro mizivou návštěvnost zrušen. Tím jsme přišli o vystoupení skvělého trumpetisty, dnes v Paříži usazeného Itala Paola Fresu. U nás publikem neuznaného trumpetistu o rok později pianistka Carla Bleyová ustanovila hostujícím sólistou svého hvězdného kvarteta. To tvoří už řadu let sopránsaxofonista a tenorsaxofonista Andy Sheppard, basista Steve Swallow a bubeník Billy Drummond. Ve spolupráci s Fresem vznikla nahrávka Carla Bley: THE LOST CHORDS FIND PAOLO FRESU (WATT/ ECM/2HP, 2007, 55:53). Album navazuje na živý záznam The Lost Chords z evropského turné v říjnu 2003. Fresu se stává po Michaelu Mantlerovi a Lewu Soloffovi dalším osobitým trumpetistou Carliných projektů, tentokrát generačně podstatně mladším. Carla Bleyová velké turné Lost Chords po střední Americe a Itálii, se zastávkou v Paříži, dokonce označila za podvědomé hledání Paola Fresu. Natolik si cenila jeho přínosu k soundu kapely, že na závěrečné fotografii z cesty, k nim Fresu jakoby přilétá odněkud shůry, a s nabídnutou dlaní. Ze hry kvinteta si užijeme vše, jak jsme zvyklí. Bleyové melodicky úspornou, důrazně rytmizovanou hru na klavír, zpěvné basové figury Swallowa, s typickými kytaristickými sóly v nejvyšším možném basovém rejstříku, nad jednoduchou rytmikou sóla Sheppardova saxofonu sršící energií. Fresu do této nažhavenosti vnáší hladivou melancholii cooljazzových trumpetistů. Úvodní šestidílný Banana Quintet se inspiračně rodil během středoamerického turné, tedy ještě bez trubky. Ironizující funebrální motivy nenechají nikoho na pochybách, kdože je autorkou hudby. Až překvapí latinsky roztančený Five Banana s podporou Drummondovy baterie. Po ,banánovém‘ kvintetu následují tři odlišná témata: baladická Liver Of Life, pomalé Death Of Superman/Dream Sequence #1 -Flying se zahloubanými sóly Shepparda a Fresa, a závěrečné Ad Infinitum, neméně strhující jak na Dinner Music před třiceti lety. Carla Bleyová utekla do New Yorku jako sedmnáctiletá před padesáti lety. O několik let později už psala skladby pro tamní avantgardní komunitu a stala se jedním ze svérázných skladatelů druhé poloviny prvního jazzového století.
