Říkalo se jim San Patricios. Američané je považovali za zrádce a dezertéry, pro Mexičany jsou národními hrdiny. Ale pomyslný pomník jim postavil teprve dvaasedmdesátiletý Dubliňan Paddy Moloney z Chieftains, zřejmě nejznámější skupiny hrající tradiční irskou muziku. Spojil se s americkým kytaristou Ryem Cooderem, proslulým svými výpady do hájemství kubánské, africké, indické i indiánské hudby, a sestavil s ním báječně křehkou, lehkou, a přitom velice naléhavou kolekci povětšinou zlidovělých skladeb, v nichž se překvapivě dobře doplňují irské nástroje s mexickými rytmy.
Mnohé melodie za ta léta upadly do zapomnění stejně jako prapor svatého Patrika, po kterém je společné CD Rye Coodera a Chieftains SAN PATRICIO (Blackrock Records, 2010, 61:48) pojmenováno. Jiné patří k naprosté klasice, například vystěhovalecký nářek Canción Mixteca skladatele Josého Lópeze Alaveze (zahrnutý už na Cooderův soundtrack k filmu Paříž, Texas). Ale všechny spojuje neuvěřitelná svěžest a živost, stojící jakoby v kontrastu s tragickým osudem hrdinů tohoto tematického alba.
San Patricios, rekrutovaní z řad německých, francouzských, polských, ale hlavně irských imigrantů (i jejich velitel John Riley byl Ir), neměli moc důvodů, aby v mexicko-americké válce, která zuřila v letech 1846 až 1848, nadšeně bojovali na straně USA proti právoplatným obyvatelům Kalifornie a části Texasu. Na americké půdě nebyli lidé utíkající před velkým irským hladomorem vítáni s otevřenou náručí. Dočkali se jen všemožných ústrků a sotva vstoupili na břeh, museli obléknout uniformu a odejít do boje za něco, čemu nevěřili ani nerozuměli. A proto není divu, že coby katolíci brzy přeběhli ke katolické armádě mexického generála Santa Anny, zvěčněného v názvu známé písně Santiano.
John Riley jako zkušený velitel způsobil americkému vojsku značné ztráty – památná je především jeho obrana v prohrané bitvě u Churubuska, jen kousek od Mexico City. Po skončení řeže se vítězná strana postarala, aby San Patricios tvrdě zaplatili za zradu svých „chlebodárců“. Kdo nedostal provaz a přežil kruté bičování, musel už navždy chodit po světě s cejchem ve tvaru písmene D (Dezertér), vypáleným na tvář. Moloney s Cooderem píchli do vosího hnízda a lze očekávat, že s jejich pohledem na zdánlivě zasutou historickou událost se mnozí nesmíří. Jejich nové hudební fúzi však nelze než zatleskat – málokdy do sebe odlišné styly zapadnou s takovou samozřejmostí.
Seznam hostujících souborů a sólistů, jimiž autoři svůj beztak zajímavý projekt ozvláštnili, je dlouhý a pestrý. Kde jinde by se spolu mohly setkat Linda Ronstadt, excelující v baladě La orilla de un palmar, zpívající skladatelka Lila Downs, jejíž píseň k filmu Frida málem dostala Oscara, a jednadevadesátiletá královna stylu rancheras Chavela Vargas? Moloneyho skladbu San Campio charakterizují galicijské dudy Carlose Núneze a v bojovém pochodu March To Battle (Across The Rio Grande) na text irského spisovatele Bendana Grahama, jasně slyšíme, proč má Liam Neeson v kolonce povolání kromě slova „herec“ napsáno i „vypravěč“. Šedá eminence Ry Cooder zůstala věrná tradici potulných muzikantů a celý příběh shrnula do folkové písničky The Sands Of Mexico.
