Touhu vydávat zajímavé nahrávky postavené na manipulacích field recordings mělo slavné vydavatelství Touch už od počátku své existence. A úsilí zprostředkovat zážitky tohoto druhu má evidentně i dnes. Pojďme si popovídat o dvou deskách, které spadají do tohoto ranku a vyšly zde v poslední době. Z prvního alba budou mít radost nejen milovníci tohoto druhu hudby, ale také velký národ příznivců vlakové dopravy. Deska totiž zachycuje renomovaného Chrise Watsona coby člena televizního štábu BBC, který se do Mexika vypravil natočit další díl populárního seriálu Great Railways Journeys. Bylo na čase, neboť už jen měsíc zbýval do provozu legendárního „vlaku duchů“, trati, která více než století převážela pasažéry od východního pobřeží Mexika k západnímu a nazpět. Prvně byla nahrávka prezentována na BBC Radio 4 dne 30. října 2010 a sklidila takový úspěch, že se v loňském roce dočkala své albové verze. Chris hodinovou nahrávku pro CD verzi koncipoval jako výpravu ze západního na východní pobřeží a už od začátku v desíti „zastávkách“ kombinuje vlastní nahrávky z útrob vlaku a okolí trati s archivními snímky zachycující hlášení na zastávkách a vlakových stanicích. Možná si provozovatel El Tren Fantasma trhá vlasy, že ho ještě v době provozu trati nenapadlo legendární spojení takovým způsobem propagovat. Hodinka, kterou ze zvukových skic Chris umíchal, je totiž lákavou zvukovou pohlednicí, která ke svezení evidentně méně pohodlným vlakem vysloveně vybízí. Chris tentokrát nenechává náladu pouze na jedné nebo maximálně dvou souběžně přehrávaných páskách, ale tentokrát k tématu přistupuje „orchestrálním“ způsobem. Hlasité nahrávky z útrob motorových vlaků kombinuje s manipulacemi zvukových stop z okolí trati, přírody a výstražných znamení na křižovatkách. Dočkáme se posunování jednotlivých vagónů, jízdu tunely i po dunících mostech, dojde na tribální momenty hnané vpřed pravidelným vlakovým „cváláním“ i líné pasáže při čekáních na křížení s protijedoucím vlakem, či na nástupišti větších vlakových nádraží. „Vlak duchů“ už zmizel z jízdních řádů mexických železnic před více než jednou dekádou. Přesto je tato opožděná pocta Chrise Watsona i přes časovou prodlevu vzpomínkou maximálně poutavou.
Thomas Köner se proslavil v devadesátých letech sérií alb, která zprostředkovala posluchači autorovy pocity ze severních, permanentně promrzlých krajů. A fascinace polárními lány světa Thomase neopustila ani v současné době, kdy se jeho denním chlebem stala především práce s hudbou určenou pro vizuální doprovod. Tentokrát se ve třech dvanáctiminutových skladbách podíváme na severovýchodní cíp Evropy, na sever vybíhající výběžek nazvaný místními Novaya Zemlya. Na rozdíl od Watsonovy cesty vlakem si nová Könerova deska vynucuje pro poslech tiché prostředí bez vnějších podnětů. Je totiž velmi pravděpodobné, že když si pustíte tuto kolekci fi eld recordings ve městě u otevřeného okna, z poloviny neuslyšíte pro šum z ulice vůbec nic. Polární kraje se mohou zdát být územím úplného ticha, Thomas nás už ale od počátku své hudební dráhy přesvědčuje, že tomu tak není. Současná nahrávka se často soustředí na podněty, které citlivé mikrofony zachytily právě v obdobích relativního klidu. Dunivé údery, jakoby z nitra země se snoubí s táhlými hlukovými stěnami a občasným praskáním bůhvíčeho. Na fi eld recordings je poutavé jak příroda hraje svou hudbu mimo tradiční lidská hudební schémata a Novaya Zemlya tuto skutečnost maximálně podtrhuje. „Metafyzický zeměpis“, jak Könerovu hudbu v předmluvě charakterizuje Thierry Charollais, si z polárních impresí tentokrát vybral ty niternější impulsy. Přesto z nich dokázal umíchat širokou paletu nálad, které především v nočních letních hodinách dokážou posluchače příjemně osvěžit.
Touch, 2011, 59:38; Touch, 2012, 36:33